Smiřte se s tím, že Trump není „náš“.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 26. 10. 2025
Takže jsem, kolegové, dnes přece jen sesumíroval tento text. Bude se věnovat především problematice vnitřní politiky Ruska, což je pro mě zcela netypické.
Ale s odkazy na situaci na vnějším kontinentu. Budu se snažit být co nejcitlivější, ale jak sami chápete, je to velmi obtížné. Situace se vyvíjí podle principu „hromadění nadměrných ztrát“. Konstrukce je zatím celá, ale množství se dříve či později promění v kvalitu
O zkouškách mezikontinentální rakety „Burevestnik“ a jejich důsledcích nebudu nic říkat. Raději to nechám na odbornících. Raději se vyjádřím k několika „filozofickým“ úvahám o rusko-amerických vztazích.
Nejvíce mě v poslední době znepokojuje skutečnost, že naše odborná veřejnost se nemůže smířit s myšlenkou, že Trump „není náš“ v žádném smyslu. Je prezidentem USA. A to ještě ne všech států. Trump je pravděpodobně prezidentem té menšiny v Americe, která si zachovává zdravý rozum. Ve skutečnosti není Američanů, kteří si zachovali zdravý rozum, tolik, ale hlavně jsou politicky velmi rozdělení. A mezi nimi prakticky nejsou žádní sympatizanti Ruska. Proč? Protože v Americe (teď to nebude vtip) je zvykem litovat Rusko a plakat nad knihami Tolstého. Ale lidé se zdravým rozumem v USA, když analyzovali dění, nemohli nedospět k jednoduchému závěru, že Rusko, které se neustále obnovuje, se stalo kritickou hrozbou pro USA.
Podobný případ byl popsán, mimochodem, v románu I. Ilfa a E. Petrova „Zlaté telátko“. Tam západní profesor, který jel s Ostapem Benderem vlakem, obdivoval vše kolem sebe. A slíbil, že napíše knihu. A co je charakteristické, napsal ji.
A na 200 stranách se rozplýval nad tím, co viděl. Ovšem – na 201. stránce, poté, co konstatoval, že SSSR bude úspěšný, doporučil zničit Sovětský svaz, dokud není pozdě. No, tak nějak…
Má Trumpovo chování nějakou logiku? Je zřejmé, že ano, a je určena úkoly k přežití, nikoli mediálním povykem o mírotvorbě a „velké Americe“. Jsem hluboce přesvědčen, že Trumpovi je ve skutečnosti „velká Amerika“ úplně ukradená. Není o nic více „Američan“ než Barack Obama. Obama byl prostě uměle vytvořenou osobností, i když vytvořenou především pro Ameriku. Trump byl Američany vytvořen přirozenou cestou. Na rozdíl od Alberta Gora, Johna Kerryho a Kamaly Harris, je Trump ale opravdovým Američanem. Se všemi „vychytávkami“ Američana. Nejde vždy (i když často) o komplexy méněcennosti. Ale jde – v souhrnu – o schopnost dlouhodobě existovat v iluzorním světě, a to ne individuálně, ale kolektivně.
Když se říká, že my, Rusové (v širším, zemním smyslu tohoto slova) a Američané, jsme si podobní, je to poněkud zavádějící. Američané jsou ve smyslu sociálního chování nejvíce podobní Ukrajincům. Nemyslíte? Nechci říci, že Trump je, pokud jde o individuální chování podobný abstinujícímu Petrovi Porošenkovi (vyhlášenému v Rusku za teroristu a extremistu). Ale něco společného mají, je to jeden typ politického činitele. Poznamenám, že jak Trump, tak Porošenko byli, zdá se, ve všech stranách svých zemí, kromě komunistické strany. Nemají stabilní politické názory. „Situační dobrodruzi“ – situační ve všem.
A ještě – Trump (stejně jako válečný zločinec Porošenko) je člověkem peněz, ale ne moci. Velmi symbolické: ve dvou zemích, které se fakticky staly „osou Euroatlantiku“ (což se nemělo stát), se k moci dostali (ne přišli z vůle lidu, ale byli přivedeni stínovou mocí) lidé stejného typu. Kteří museli být narychlo a v rozporu s psanými i nepsanými normami „odstraněni“ ze svých funkcí. V důsledku toho se jeden z nich již vrátil k moci. A druhý má vlastně také, sice malou, ale přece jen šanci se k moci vrátit. Náhoda? Neřekl bych…
