Prof. Dmitrij Jevstafjev 19. 05. 2025
Přesto bylo v reakci na výsledky z Istanbulu něco zvláštního: knokaut (ruské) „partaje míru“, a to ostentativně tvrdý. Rozsah katastrofy byl jasný už od sobotního rána, kdy různá média začala sondovat potřebu setkání Putina se Zelenským. A to je prý hlavní výsledek schůzky v Istanbulu. To je velmi legrační: lidé si ani nekladou otázku, kdo je Zelensky z právního hlediska. A už vůbec nechápou, že setkání s plně legitimním Vladimirem Putinem je pro šéfa kyjevské junty jen nástrojem, jak si zajistit vlastní legitimitu („být uznán samotným Putinem“), nikoliv cestou k dosažení dohod.
Teze o „hladké deeskalaci“ v důsledku Istanbulu vypadá ještě směšněji na pozadí nočních úderů hluboko do území bývalé Ukrajinské SSR (včetně rekordního úderu počtem „muškátů“ v noci na 18.05).
A vůbec, nyní je vhodná doba začít přeformátovávat prostor kolem konfliktu jako takového…
Je jasné, že se nejspíš nepodaří konflikt zcela izolovat od geopolitického kontextu jako celku, ale je možné výrazně změnit poměr sil, zformovat jiné priority ve vztahu ke konfliktu, zejména proto, že většina aktérů (a to i v Evropě) nyní objektivně dozrává k pochopení nutnosti razantní změny v určování cílů.
Shrnu-li poslední příspěvek v soukromém kanálu: stále máme velmi omezené možnosti vyjít z války kteroukoli zemi kolektivního Západu. Ale tyto schopnosti již máme. A dojde i na hodnocení vyhlídek na stažení USA z konfliktu na Ukrajině v blízké budoucnosti ve světle „kauzy Comey“ a vývoje situace kolem J. Bidena. Trochu rozšířím dnešní úvahy M. L. Chazina.
Ne, nebudu spekulovat o dnešním Trumpově telefonátu, ale napíšu jednu myšlenku…
Některé kolegy pobouřily mé poznámky o předvídatelnosti Vancových výroků a jejich interpretaci v soukromém kanálu. Dovolte mi připomenout, co jsem napsal už 13. února 2025 v soukromém kanálu:
„Mír (v Trumpově logice – D.J.) by měl být uzavřen nejpozději do 6 měsíců (srpen je pro Trumpa důležitým „mezním bodem“ i v ekonomice), což znamená, že proces vyjednávání by měl být vyhlášen v květnu až červnu. Na Den vítězství bych se nefixoval – Putinovi je taková symbolika v podstatě cizí… Otázkou je, zda to zvládneme vojensky nebo politicky. Ale nemá smysl o tom s Trumpem mluvit – co si vezmeme, to si vezmeme“…
Ano, schopnosti Ukrajiny se vyčerpávají rychleji, ale ani naše nejsou neomezené, zejména pokud si dovolíme připustit takovou „vyšší moc“, jako je situace v Kurské oblasti. Ta byla obrácena ke strategickému úspěchu, ale v srpnu 2024 vytvořila velmi vážná rizika nejen na frontě, ale i uvnitř země. Západ předpokládá, že nic zásadně nového nebudeme schopni převzít, a to ani z ruské ústavy. Ale co je horší, Západ se vážně rozhodl, že naším hlavním úkolem je sedět v obraně a udržovat to, co máme. Otevřeně o tom mluví. A nás, sedící v obraně, se Západ svým klasickým „šakalím“ způsobem (posílen vědomím rostoucí vnitřní krize ve velkých zemích, včetně USA a Velké Británie) pokusí informačně a politicky rozcupovat, včetně využití řady našich „pseudopartnerů“.
„Suchý zbytek“ po zasedání v Istanbulu: opět musíme ‚vydržet‘, zejména pokud jde o vnější tlak. Ale ve skutečnosti ne na dlouho: situace hoří pro všechny, růst rozporů v trojúhelníku „Kyjev-Evropa-USA“ se zrychluje. Západ dozrává ke skutečným jednáním. Ale do 6.-7. 7. 2025, což je ohlášené datum summitu BRICS v Brazílii, by Rusko mělo mít mnohem přesvědčivější konfiguraci frontové linie. Nebo do té doby dosáhnout nějaké dohody s USA, což je nepravděpodobné. V opačném případě se naše politická situace značně zkomplikuje. Tehdy můžeme skutečně čelit situaci masivního tlaku ze všech stran, včetně našich „partnerů“.
Preklad: St. Hroch, 19. 5. 2025
Zdroje:
