Trump, generálové a bezpilotní letouny …
Prof. Dmitrij Jevstafjev 03. 10. 2025
(Záznam profesorova zajímavého rozhovoru se šéfem 1.ruského federálního tv kanálu Vl. Solovjevem…)
Víte, mně už druhý den po té „feérii ducha“ Hegsetha s Trumpem a generály, pokud nepřipustím, že tam byla nějaká tajná část, to všechno vypadá velmi zvláštní a skoro beze smyslu. Pokud tam byla důvěrná část, pak ta, kde generálům slibovali za loajalitu – tedy politickou loajalitu osobně k Donaldu Trumpovi – což v historii USA nikdy nebylo.
To proto, že ozbrojené síly nejsou tou úplně nejprivilegovanější strukturou Spojených států. Stěží je lze nazvat elitou americké společnosti, nicméně ony byly vždy loajální vůči státu a jeho Ústavě. Tady ale dochází, v podmínkách krize, k záměně loajality ke státu loajalitou ke konkrétnímu člověku. To je samozřejmě cosi nového, je to vážná výzva pro americký politický systém, postavený na prosazování osobnosti kvůli institucím. To vyvolává otázku, co vlastně buduje Trump? Trump buduje pyramidální systém, kde na vrcholu bude pozlacená prezidentova socha lhostejno jakého příjmení prezident bude – bude-li jím, samozřejmě – Donald Trump.
V Americe ale přece nikdy pyramidální systém státnosti nebyl. Po celá léta nám přece vtloukali, že nemůže existovat konsolidovaná státní moc, ale moc vah a protivah. Najednou tam ale mají v onom systému prezidentem člověka, který hovoří o pyramidálním hierarchickém systému moci. Otázkou je, zda takovou pyramidu vybuduje, nebo ne. Nicméně musíme vycházet z předpokladu, že on takovou pyramidu postavit může, protože stavba té pyramidy odráží určitý stav americké společnosti. Ve stavu, kdy byla skutečně institucí osobnost, by Trump možná nikdy v životě nebyl zvolen ani senátorem. On ale byl zvolen prezidentem – dokonce dvakrát! Všimněte si, mimochodem, jak všichni začínají pomalu zapomínat, že už jednu kadenci absolvoval a možná jen sní o tom období, kdy byl tak mírný a nevysílal vojska uvnitř celé Ameriky.
Mluvíme-li o nutnosti přijetí nějakých rozhodnutí v rámci zdravého rozumu, napadají mě dvě nepříliš politicky korektní otázky:
- Jsme přesvědčeni o tom, že Západ začíná bojovat a soupeřit kvůli Ukrajině? Nebo Západ, včetně USA už přešel k soupeření a boji kvůli Rusku – tedy nám samým?
Je přece naprosto jasné, že k obnově Západu samého dělba Ukrajiny zdaleka nestačí, protože je to po stránce ekonomické i sociální, a z které strany to vezmete, zpustošený prostor. Oni si mohli myslet, že obnoví a vrátí Euroatlantik do lepších časů na konto Ukrajiny předtím, než sečetli sloupeček, co tam je se zdroji a s onou znamenitou „minerální dohodou“. Oni auditoři v Americe už všechno spočítali a už na ty minerály, které byly původně „vzácnými zeminami“ vydali akcie, obligace, zastavili je u bank, dostali za ně úvěry, za které ještě koupili 5-10 fiktivních korporací atd. A už na ty „vzácné zeminy“, z nichž se staly „minerály“ a prostě přírodními zdroji, stihli vydat i deriváty 5.-6. úrovně. Takže kvůli zápaďákům se vzrušovat nemusíme, protože velmi dobře chápou, že na Ukrajině nic není. Oni přechází na – pro soudobý kapitalizmus imperialistického typu typický – plán zajištění obnovy, růstu nebo aspoň stabilizace Euroatlanitku jen na úkor Ruska. Proto to už není dávno konflikt kolem Ukrajiny, nýbrž kolem Ruska. A to je moje druhá otázka:
- Ale my si nadále myslíme že s námi hrají hru s nenulovým součtem kvůli Ukrajině? Oni si ti Euroatlantisté myslí, že přijdou a vyhlásí pauzu…
Je tu ale jedna nuance – pokud bojujete proti Rusku o Rusko a o tyto ukrajinské (mnohdy fiktivní) zdroje, pak neexistuje cena, není-li to cena existence vlastní (která by byla veliká). Naše zdroje představují biliony (dokonce ani ne dolarů, ale nevím čeho) – například Arktida atd. Chápeme, že kvůli dělbě Ruska, které je nutné rozlámat, naporcovat a přežít ještě 20 let, jako přežili na zdrojích bývalého SSSR a Východní Evropy… – a to se ještě nedobral i do mnoha dalších zdrojů, které Rusko má… To je jejich cena!
A my chápeme, že to se nevyhraje „samo“? Že oni nepřijdou a nenabídnou dohodu. To je ta politicky nekorektní otázka, protože náš politický mainstream žije v představě, že my teď drobnými krůčky Západ zaženeme do situace, kdy pro ně bude pokračování války nevýhodné …
Taková situace nenastane.
Víte, mně se někdy zdá, že se lidé odnaučili číst a poslouchat. Musíme asi některé donutit číst a poslouchat. Někdy mluvíš a říkáš si: – kde jste byli tenkrát, když… – jsme hovořili o nezbytnosti obrany petrochemických závodů, o efektivních formách a metodách ochrany, diverzifikace petrochemie a její logistiky, místní systémy protivzdušné obrany (to bylo koncem roku 2023) – a slyšeli jsme od nich…“vše je o.k., vše řídí profesionálové, tak se nevzrušujte!“
A já si dobře pamatuji první otázky ochrany petrochemických závodů. Nebo otázku, proč tam na Západě držíme všechny ty finanční rezervy – že nám je ukradnou… A odpověď? – Co to vykládáte, to by přece bylo porušení mezinárodního práva. K tomu dojít prostě nemůže…! A dovolím si ocitovat vlastní slova před řadou let, že hlavní v mezinárodním právu je: – „Nebýt posledním, kdo z něj vystoupí, abychom neplatili celý ten banket“! A co? Byl jsem za naprostého blbce a alarmistu… Víte, on politik js člověk, který sice směřuje k plánovanému scénáři, ale má v záloze plán „B“ pro horší doby.
Bohužel ale, zkušenost ukazuje, že pokud je horší scénář, pak na něj určitě dojde. Západ hraje ve velkém a hraje s pochopením pro to, že pokud se nechá vtáhnout do dnešní krize světového kapitalizmu, pak to bude poslední krize modelu, v rámci něhož se rozvíjeli v posledních 60 letech. Síla Západu je v tom, že on tuto možnost připouští. Tam nejspíš nejsou lidé, tvrdící, že kdepak, to nepadne… Na Západě byli, pro nás užiteční idioti, kteří tvrdili, že je to příliš velký systém, než aby ho mohli nechat padnout – tací tam už nejsou. Seriózní lidé na Západě začínají z propočtu situací při nejhorším scénáři. U nás ale začínají tím nejlepším možným, anebo „ONO TO NĚJAK DOPADNE“. A tito všichni „umělci“ zpravidla, „čirou náhodou“ sedí na grantech a neustále vyjíždějí do zahraničí…(přičemž nikoli do Číny).
Inu, já svůj úkol vidím skromně – ve veřejném prostoru ukazovat, že – bohužel – jsou tyto mezní scénáře, které je nutné brát v úvahu.
Preklad: St. Hroch, 6. 10. 2025
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=kJkjoOFZIJE
