Dmitrij Jevstafjev 29. 01. 2025

Kolegyně a kolegové, schválně jsem chtěl přeskočit středu s komentářem k situaci, který by se měl samozřejmě soustředit na Putinovy výroky o podobě mírových rozhovorů a následných dohod o míru na Ukrajině.
A také bylo velmi zajímavé sledovat reakce různých zahraničních aktérů. Protože zazněly velmi závažné věci, které nejen měnily, ale i rušily mnohé výchozí pozice, z nichž chtěl Západ do jednání vstoupit. A všichni se na ně začali připravovat, i když každý se začal připravovat na jiná jednání o jiných věcech. Ale posun v Zelenského pozici ukazuje, že měl stále méně možností „vyvažovat“ a musel alespoň imitovat připravenost k jednání.
Pak jsem se ale rozhodl, že v poměrně stručném příspěvku shrnu to, co je v „první vrstvě“ a o čem jsem psal včera, ještě za tepla:
– Nejdůležitější je opravdu: jasné pochopení toho, kdo má od koho mandát a k čemu. Eliminace účasti „neformálů“ s nejasným mandátem na finalizaci dohod.
Jde především o to, že Putin výslovně poukázal na to, že vyjednavače určuje Západ. Ale Západ musí určit, koho „oni“ mají na starosti a jaké konkrétní pravomoci mají a KDE JSOU STANOVENY.
Tedy – nikoli „rámcová“, ale „balíčková“ dohoda. A nejde jen o to, že jde o faktické odmítnutí „istanbulského formátu“. Jde o to, že „balíčková“ dohoda je v zásadě nemožná mimo řešení bezpečnostních otázek, které Rusko původně plánovalo řešit pouze a výhradně se Spojenými státy. Zjednodušuji to do krajnosti:
Trumpovi tak odřízl možnost přesunout jednání a mír na Evropany. A to je také velmi zajímavý signál reálnému Washingtonu, aby přistoupil na hru o zvýšení politických sázek. Ale zatím ještě ne vojenských…
Ohledně Zelenského je to jednoduché. Putin nehodlá akceptovat jeho moc „tak jak je“. A to byla koneckonců nejdůležitější výchozí pozice při jednáních mezi Západem a „umírněnými politickými Ukrajinci“: začít se Zelenským (ve skutečnosti – s šéfem jeho kanceláře Jermakem) jednat jako s faktickou mocí. Ano, a ta část ruské „elity“, nazývaná „partaj míru“ tuto variantu všemožně prosazovala (ale už méně intenzivně a jen nejotrlejšími ze svých předáků). I oni si, totiž, uvědomovali politickou a právní ubohost této varianty. A nutno říci, že Putin velmi jasně rozdělil moc „de facto“, s níž je možné vést konzultace, a moc „de iure“, s níž je možné něco podepsat. Jsou zde dvě nuance:
- především lež Zelenského, že jeho zákaz jednání s Kremlem byl učiněn pod tlakem blízkosti ruských vojsk u Kyjeva v únoru-březnu 2022 a neplatil pro něj jako pro prezidenta. Zákaz totiž vydal až o půl roku později, když byla tato vojska dávno stažena východněji, a vyjmutí prezidenta ze zákazu v jeho výnosu uvedeno není a on to až do předvčerejška nezpochybnil;
- podle Ústavy Ukrajiny Zelensky nemá právo na prodlení svého mandátu a tedy ani cokoli za Ukrajinu podepisovat, ani podpis odvolat – ani v situaci ozbrojeného konfliktu
Chápu správně, že Vladimir Putin svými odpověďmi reportéru P. Zarubinovi zcela anuloval myšlenku, která se z různých stran debaty ozývá: „obecně se dohodneme, a pak se uvidí“, a upřesnit, dořešit a odložit to na později. Kompletní balíček a právně závazný.
Takto vlastně snadno a logicky skončil „istanbulský formát“. Což byla v podstatě rámcová dohoda.
Anebo se mýlím?
Zítra, pokud se objeví nějaká důležitá reakce ze Západu, ji doplním. Ale zatím to rozhodně „tráví“. Putinova prohlášení byla pro ně zjevně nečekaná.
Preklad: St. Hroch, 29. 1. 2025
Zdroje:
