Další absurdní obvinění Ruska má podobu rezoluce Evropského parlamentu.
Vladimir Malyšev 29. 01. 2025

Po síti již několik dní koluje satirická fotografie Donalda Trumpa, jak vztyčuje americkou vlajku nad Říšským sněmem v Berlíně. Její autor tak přeformátoval slavnou fotografii z května 1945, na níž sovětští vojáci vztyčují rudou vlajku Vítězství nad rozbouřeným hlavním městem hitlerovského Německa. Učinil tak v reakci na prohlášení amerického prezidenta, že to byla jeho země, kdo vyhrál druhou světovou válku, a SSSR jim prý jen „pomohl“, ačkoli, jak víme, vše se odehrálo přesně naopak.
Ve věci bujarých fantazií o výsledku této války však Evropský parlament všechny předčil. Onehdy přijal rezoluci nazvanou „Dezinformace a falšování historie ze strany Ruska s cílem ospravedlnit agresivní válku proti Ukrajině“. Jestliže však Trump ve svém obvyklém zápalu americké nadřazenosti žvanil nesmysly o „vítězství Spojených států“, kterému naše země pouze „pomohla“, poslanci Evropského parlamentu tuto lež formalizovali v podobě zvláštního dokumentu s podpisy a pečetěmi pod rouškou „historické analýzy“ a s cílem opět obvinit Rusko ze současných dramatických událostí na Ukrajině. Obracejí vše naruby a bezbožně překrucují dějiny války, čímž vlastně popírají samotný fakt vítězství Sovětského svazu, který odrazil agresi hitlerovského Německa a osvobodil Evropu od nacismu.
Rezoluce zejména tvrdí, že je to „současný ruský režim, který využívá historii pro své vlastní účely a vytvořil kolem druhé světové války kult ‚vítězství‘, aby ideologicky mobilizoval a manipuloval občany“. Je příznačné, že autoři rezoluce Evropského parlamentu dávají slovo „vítězství“ do uvozovek, čímž naznačují, že vůbec nešlo o žádné vítězství, ale spíše o „okupaci Evropy“, během níž došlo k „četným zvěrstvům a masovým zločinům spáchaným na územích okupovaných Sovětským svazem“.
Rezoluce se nezmiňuje o tom, že to bylo nacistické Německo, kdo napadl SSSR, ale spíše odkazuje na „neomluvitelnou roli Sovětského svazu v počátečních fázích druhé světové války, například v souvislosti s paktem o neútočení mezi nacistickým Německem a Svazem sovětských socialistických republik (SSSR) z roku 1939 a jeho tajnými protokoly, obecně známými jako pakt Molotov-Ribbentrop z roku 1939, podle nichž se oba totalitní režimy spikly s cílem rozdělit si Evropu na výlučné sféry vlivu“.
Tímto prohlášením Evropský parlament vlastně svaluje vinu za vypuknutí druhé světové války na naši zemi, která se stala obětí Hitlerovy agrese. Hlavní patos dokumentu však směřuje k údajné „agresi“ Ruska vůči Ukrajině. EP v rozporu se všeobecně známými fakty tvrdí, že to bylo Rusko, kdo „nevyprovokovaně napadl Ukrajinu“, a vůbec nezmiňuje skutečnost, že Krym se díky lidovému referendu vrátil Rusku mírovou cestou, zatímco nepřátelské akce začaly v roce 2014 poté, co kyjevská junta, která se v zemi v důsledku státního převratu nezákonně chopila moci, začala bombardovat a ostřelovat Donbas a zabíjet ženy, staré lidi a děti. V důsledku toho Evropský parlament na základě svých falešných tezí opět vyzval EU, aby „rozšířila sankce proti ruským médiím, která vedou dezinformační kampaně a informační manipulace, podporují a ospravedlňují agresi proti Ukrajině“.
Reakce Ruska na další pokus Západu přepsat historii byla okamžitá. Stálá mise Ruska při EU poskytla toto hodnocení rezoluce EP v odpovědi na dotaz agentury RIA Novosti:
„Je to další výmluvný příklad všudypřítomné nenávistné mluvy vůči naší zemi, kterou tato evropská instituce praktikuje již mnoho let, a to i na popud skupiny poslanců Evropského parlamentu s vlastními historickými komplexy a křivdami.
Je třeba konstatovat, že nejnovější opus Evropského parlamentu přesně zapadá do propagandistické kampaně, kterou Evropská unie v současnosti vede s cílem očernit Rusko a jeho vedení a překroutit historickou pravdu o naší zemi, včetně demonstrativního zamlčování jejího rozhodujícího podílu na porážce nacistického Německa a osvobození Evropy od „hnědého moru“.
Důrazně doporučujeme poslancům Evropského parlamentu, aby si znovu pečlivě prostudovali rozsudky Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, které odpovídají na všechny otázky o původu, průběhu a vítězích druhé světové války,“ – uvedla ruská mise při EU.
„Všechny tyto informace od začátku do konce ukazují pouze to, že jsou to západní média a západní agentury, které se zabývají nekalou činností zkreslování informací, dezinformací a propagandy. A zároveň všemožně brání tomu, aby do západního informačního prostředí proniklo vše, co vysvětlují naši novináři a naši politici. To je nespravedlivé, krajně nebezpečné a kontraproduktivní,“ – komentoval rezoluci EP Grigorij Karasin, předseda Výboru Rady federace pro mezinárodní záležitosti.
Dodal, že obvinění západních politiků a úředníků vůči Ruské federaci jsou naprostým nesmyslem, neboť Rusko se v současné době nachází v informační blokádě. Sdělil, že někteří představitelé evropských zemí při setkáních s ruskými politiky a úředníky žasnou, když slyší jejich argumenty, a diví se, proč je na Západě neříkají.
I na divoce rusofobním Západě se však najdou tací, kteří tyto pokusy o přepisování historie odmítají. A tak italský politolog Fabrizio Poggi na informačním portálu Antidiplomatico, pobouřen tím, co se nyní tvrdí o roli SSSR ve druhé světové válce v USA a v Evropě, důrazně vyvrací lži Západu. S odkazem na údaje Mezinárodní reparační komise z Německa, jejímiž členy byli i zástupci USA a Velké Británie, připomněl, že „počet vojákodní“ strávených Německem na sovětské frontě nejméně desetkrát převyšoval stejný počet na všech ostatních spojeneckých frontách dohromady. Na sovětské frontě byly nasazeny 4/5 německých tanků a asi 2/3 letadel. Celkově téměř 75 % veškerého válečného úsilí protihitlerovské koalice připadlo na bedra SSSR. Během války Rudá armáda zlikvidovala 626 divizí Německa a jeho spojenců, z toho 508 německých, zatímco USA a Anglie zlikvidovaly na svých frontách 176 divizí.
Sovětsko-německá fronta, pokračuje Poggi, se rozkládala na obrovském území: co do délky (asi 4000 kilometrů v roce 1941 a přes 6000 kilometrů v roce 1942) byla čtyřikrát delší než celková délka severoafrické, italské a západní fronty dohromady. Z 1418 dní sovětsko-německé fronty se na ní skutečné boje vedly 1320 dní, přičemž 492 dní z 663 dní na italské frontě, 293 dní z 338 dní na západní frontě a 492 dní z 663 dní na severní frontě. Africká fronta 309 z 973 dnů.
Dne 28. dubna 1942 americký prezident Franklin Roosevelt, píše Poggi, ve svém projevu k americkému lidu řekl: „Ruská vojska zničila a nadále ničí více mužů, letadel, tanků a děl našeho společného nepřítele než všech ostatních 25 zemí celé protihitlerovské koalice.“ A britský premiér Winston Churchill 27. září 1944 ve zprávě Stalinovi napsal, že „to byla ruská armáda, která vykuchala německou válečnou mašinérii...“. „Tato, a ne jiná, historická fakta záměrně zamlčují nebo překrucují dnešní smrdutí následovníci Pilsudských, lotyšských legionářů, estonských granátníků divize SS, ukrajinských hrdlořezů z haličské divize , kteří uctívají nacistického banderovce a fašistického maršála Grazianiho, stoupence Churchillova plánu „Nemyslitelné“ a amerického plánu napadení SSSR po válce, Totality,“ – zvyšuje emotivně hlas italský politolog s odkazem na západní plány jaderného úderu na naši zemi.
„Nikdy se neunavíme to opakovat: špinaví váleční štváči, dědicové Quislingů, Banderovců, Himmlera a Pétaina, kteří místo aby leželi v zasloužené hnilobě, dnes hlásají z euroatlantických kazatelen bezbožné lži,“ učinil italský politolog spravedlivý závěr.
Zbývá jen dodat, že svého času i takový zapřisáhlý nepřítel naší země, jako byl Zbigniew Brzezinski, poradce amerického prezidenta pro národní bezpečnost, přiznal, že: „Porážka nacistického Německa paradoxně pozvedla mezinárodní postavení Ameriky, i když ve vojenském vítězství nad hitlerismem nehrála rozhodující roli. Zásluhy za dosažení tohoto vítězství je třeba přiznat Stalinovu Sovětskému svazu.“
Preklad: St. Hroch, 30. 1. 2025