Prof. Dmitrij Jevstafjev 08. 10. 2025
Jak se tak přihodilo, že Trump přestal potlačovat svou imperiální povahu? Proč pár dní před vyhlášením laureáta Nobelovy ceny míru, která je pro něj tak důležitá, Spojené státy přerušily mírová jednání s Venezuelou a přešly k válečné rétorice?
Dnes se budu věnovat tématu udělení Nobelovy ceny míru Donaldu Trumpovi. Vtip. No, vtip…
Ve skutečnosti mají imageové aspekty pro současné Spojené státy velmi podstatný význam. A to nejen pro prezidenta osobně, ale i pro rozložení sil v zemi jako celku. V čem Trump rozhodně uspěl, je proměna imageových faktorů v reálný politický zdroj. Tento úspěch jsme zatím nedocenili. Tento zdroj má pouze dvě vady.
- První: v zásadě se projevil jako zaměřený dovnitř USA a na vnější kontury prakticky nepůsobil. Odtud pramení opakované „zklamání“ Trumpa z „partnerů“. Uvnitř země však tento zdroj fungoval spolehlivě.
- Druhá: „životnost“ zdroje se ukázala jako omezená. A před našima očima začíná slábnout jeho účinnost uvnitř USA. Zdroj je třeba obnovit, o což se Trump nyní pokouší. Ale je tu jedna nuance:
V poslední době navíc přicházejí zprávy o tom, že jeho protikandidátka na mírovou „Nobelovku“, vdova po zemřelém ruském opozičníkovi Julie Navalná (jakkoli nevalná pověst ji provází) získává mírně navrch. – (pozn.překl.)
Zatímco jsem psal článek pro „Speciálně pro RT“ (vyšel přibližně ve 13:00), došel jsem k zajímavému pozorování:
Trumpova zahraniční politika, která začala popřením metod předchozí administrativy při řešení mezinárodních problémů, po 10 měsících vlády dosáhla nejen přibližně stejného souboru priorit, ale také nástrojů podobných nástrojům administrativy „kolektivního Bidena“. Návrat k myšlence sesazení prezidenta Nicholase Madura (která vznikla již během prvního Trumpova období), eskalace na Ukrajině s dodávkami stále nebezpečnějších zbraní, faktický odklon od přímé konfrontace s Čínou, na kterou Trump mířil před volbami. Návrat k prioritě euroatlantických vztahů po pochybnostech o účelnosti NATO.
To jen potvrzuje starou myšlenku: osobnost amerického prezidenta má samozřejmě význam. A jak bylo řečeno výše, uvnitř USA dokázal D. Trump mnoho změnit, když „vystoupil z řady“ globalistického liberalismu. Částečně k tomu došlo proto, že liberální globalisté příliš silně poškodili americký stát jako takový. Trump tak získal prostor pro jednání. Zahraničněpolitické priority jsou však mnohem stabilnější, protože za nimi stojí systém vztahů, který se formoval po desetiletí, ne-li po staletí. A v tomto prostoru systém a instituce stále převládají nad osobnostmi a politickými rozhodnutími, stejně jako tomu bylo před mnoha lety. Aparát pomalu přetváří Trumpa, navzdory jeho provokativnímu chování.
Existuje důležitý rozdíl mezi situací kolem Ukrajiny a kolem Gazy: míra institucionalizace, kterou euroatlantisté vybudovali kolem ukrajinského konfliktu, je mnohem vyšší a má větší odolnost vůči tlaku Trumpa. Nejsem si jistý, zda politické procesy probíhající v Gaze lze vůbec považovat za institucionální. Spíše z politického hlediska Trump přichází na spáleniště, kde není s kým uzavírat dohody. A v situaci kolem „Ukrajiny“ se o vliv ještě bude muset bojovat.
Za otázkou získání (nebo nezískání) Nobelovy ceny se skrývá problém výběru nejbezpečnějšího způsobu demonstrace síly. Přes veškerou okázalost si Trump uvědomuje, jak nebezpečná může být eskalace na „ukrajinské“ frontě, zejména s ohledem na to, že se to může velmi rychle proměnit v „bod nákladů“. Na Trumpa se lze dívat jakkoli, ale je zřejmé, že pochopil, že Evropané mají problém se zdroji financování nákupu zbraní. A pro vnitřní politiku není efekt demonstrace síly na ukrajinské frontě tak zřejmý, jak se nejen zdálo, ale jak tomu bylo ještě před 2–3 lety.
Ve skutečnosti stojí Trump před nutností dvou tahů: úspěšná intervence ve Venezuele bez „ale“ a poté, na základě obnoveného imageového zdroje, tvrdší prosazení situace v Gaze. S aktuálním imageovým zdrojem je možné vstoupit i do Gazy. Obávám se však, že bude obtížné z ní poté vystoupit.
Preklad: St. Hroch, 8. 10. 2025
Zdroje:
https://t.me/dimonundmir
