Prof. Dmitrij Jevstafjev 29. 05. 2025
Rusko musí prokázat odolnost, aby se na Ukrajině neopakoval scénář rusko-japonské války – takto zhodnotil současnou geopolitickou situaci ekonom Michail Chazin.
Podle něj byla porážka v rusko-japonské válce v letech 1905-1907 způsobena ústupky v důsledku nátlaku. Podobná situace podle Chazina nastala i v konfliktu s Ukrajinou na konci roku 2022, kdy byly učiněny pokusy donutit Rusko ke kapitulaci.
Ekonom dodal, že situace se postupně mění: Rusko v první fázi obstálo, což mu umožnilo začít diktovat podmínky, zatím opatrně, ale s perspektivou přitvrzení pozice. Vyjádřil přesvědčení, že do podzimu se pozice Ruska výrazně posílí, pokud si udrží pevný postoj, a to navzdory pokračujícím pokusům „partaje míru“ podkopat ji zevnitř.
Začaly se dít zajímavé věci.
To hlavní:
- Jsme na začátku nové vlny vyhrocení situace v Rusku. A bylo by velkou chybou myslet si, že půjde pouze o politickou a informační eskalaci. Mizanscéna vztahů Ruska se Západem (a také se situačními partnery některých složek Západu na Východě – řekl jsem snad něco, co nikdo nevidí?) je postavena tak, že určitý vojenský a silový výbuch je prostě předurčen.
Jsou tu však dvě nuance:
- tento krizový nápor nemusí být nutně v souvislosti s Ukrajinou (i když to je nejpatrnější varianta); a :
- značná část aktérů předpokládá, že tento nápor bude nástrojem pro „upuštění páry“, nic víc.
Existuje však velmi jasná šance, že eskalační efekt bude mnohem větší.
Hlavní věc je zde ale jiná! Nová vlna eskalace neznamená, že situace dosáhla nové kvality. Naopak, je to „dohrávka“, a to pro všechny předchozí scénáře konfrontace kolem Ukrajiny, formované od roku 2019-2020 na nezměněné zdrojové základně. Žádné nové „nadstavby“ (včetně pozice „generálního zprostředkovatele“) se zatím neotevřely a ani otevřít nemohly.
Trochu jiná situace je u Ruska, které prokázalo posílení své zdrojové vybavenosti (spojenecké vztahy s KLDR) a pravděpodobně dozrává k možnosti změnit rámec konfliktu bodovou eskalací. A někteří na Západě si to začínají uvědomovat. Svědčí o tom „pokus o odvolání“ prohlášení F. Mertze o oprávnění Kyjeva k úderům Taurus hluboko na ruské území. Důvodem je i jasné pochopení „na druhé straně barikády“, že potenciál „mírové strany“ v Rusku je nyní nižší než kdykoli předtím (proč – je jasné). A Kreml může skutečně přijímat dost tvrdá rozhodnutí.
Obecně lze říci, že nové rozpoložení, jak jsem předpokládal, a nejen já (vyzdvihnu M. L. Chazina a D. O. Drobnického), se s největší pravděpodobností objeví na přelomu léta a podzimu (pokud nedojde k náhlým událostem vyšší moci) a bude určeno tím, do jaké míry bude „globalizační oikumena“ před globální krizí, nebo už v ní.
A rozhodující budou dva aspekty:
- Do jaké míry se D. Trumpovi podaří začít vystupovat z ukrajinského víru.
- Kdo bude hlavním provozovatelem „projektu Ukrajina“, jehož západní aktéři se budou držet za každé situace na frontě.
Strategie vtáhnout Ukrajinu do EU „zvednutím ruky“, aniž by prošla tradičními a zdlouhavými integračními procedurami, je vlastně docela racionální. Ano, EU nedisponuje (alespoň zatím) žádnou vážnou vojensko-politickou silou a nemůže Kyjevu poskytnout bezpečnostní záruky už jen z důvodu absence takových nástrojů. EU však má možnosti konsolidovat finanční zdroje vybíráním „výpalného“ z různých odvětví evropské ekonomiky. A poloha Ukrajiny v politickém a ekonomickém „obrysu“ EU značně usnadní financování „ukrajinského projektu“ z těchto prostředků. Urychlená integrace s jakýmsi přechodným statusem Ukrajiny v EU poskytne Bruselu maximální kontrolu nad politikou Kyjeva, což výrazně oslabí vliv Washingtonu i Londýna.
Tato varianta bude D. Trumpovi v rámci přechodu k „evropeizaci“ války na Ukrajině docela vyhovovat. Bude to téměř dokonalý důvod, proč se z konfliktu začít stahovat. A prostředky, které Brusel Kyjevu přidělí (po odečtení korupční složky), budou použity na financování amerického vojensko-průmyslového komplexu. A pak – do společného americko-ukrajinského investičního fondu.
Situačně se zájmy Trumpa a von der Leyen mohou shodovat. Není náhodou, že Trump složil šéfce EK poklonu, ačkoli ji předtím ignoroval. Hlavní otázkou je, co je eurobyrokracie ochotna dát Trumpovi výměnou za to, že uzná její prvenství.
A to je velké, ani ne tak politické, jako spíše ekonomické téma.
Preklad: St. Hroch, 29. 5. 2025
Zdroje:
