Prof. Dmitrij Jevstafjev 24. 05. 2025
Kolegové – dnes to bude přehledně-analytický příspěvek, i když, jako obvykle, je to dvojí příspěvek. Objektivně se však nyní vytvořilo určité období „čekání na události“.
Nešel bych tak daleko, abych tvrdil, že události ze včerejší noci, kdy došlo k vysunutí ruských vojsk k hranicím Dněpropetrovské oblasti a k pokusu o poměrně masivní útok drony na Moskvu ( ale i další ruská města) ze strany Kyjeva, jsou přímým důsledkem telefonických rozhovorů mezi Vladimirem Putinem a Donaldem Trumpem. To by bylo přehnané.
Máme však právo říci, že začíná koloběh zhoršování situace, kterému naši partneři a „společníci“ velmi chtěli zabránit rozvíjením tématu zmrazení. A ten se v zásadě nedá vyřešit ve prospěch Kyjeva.
Co je však právě výsledkem telefonického rozhovoru mezi Trumpem a Putinem, je Trumpovo přímé prohlášení, že Spojené státy neudělají nic pro to, aby zvrátily pro Kyjev prohranou situaci. Koneckonců o tom je i věta, která se rozšířila po různých platformách, že Trump je „přesvědčen, že Rusko zvítězí“. O předposlední šanci zastavit Rusko v dosahování prostorových (zatím ne politických) cílů SVO.
Otázka: pochopila naše „partaj míru“, co podporovala? Odpověď zní: samozřejmě že ano. Idioti tam prakticky neexistují. Vyvozujte si sami závěry o tom, co by se stalo, kdyby Rusko pod tlakem těchto sil souhlasilo se „zmrazením“.
A nyní hlavní otázka v souvislosti s konfliktem o Ukrajinu pro Trumpa: co bude požadovat od Evropanů za nátlak na Rusko, aby aspoň něco z Ukrajiny pustilo? Nikoho nijak zvlášť nezajímá, že v oficiálním postoji Ruska není zmínka o úplném pohlcení bývalé Ukrajinské SSR: politická psychóza znásobená pochopením skutečného rozkladu uvnitř kyjevského režimu (který není schopen vést válku s vojenskými cíli, ale pouze politickou; ve skutečnosti je to mnohem nákladnější) je každému jasná. Tomu se v Trumpově modelu říká dohoda: vzít si od partnera (ne nutně od protivníka) to, co potřebujete, a zároveň se vzdát toho, co vám nepatří…
V případě obchodu uvnitř euroatlantického prostoru v posledních dvou měsících, jehož těžištěm, sice inženýrsky, ale přece jen pro hlavní aktéry situace ne kritickým, byl konflikt na Ukrajině, je klíčovým problémem Trumpových odpůrců jejich předpoklad, že se jim podaří Trumpa vyděsit (do jisté míry se jim to podařilo) a pak Rusko „masově“ zahltit hrozbou nové války s nově sjednoceným kolektivním Západem. Neuvědomují si, že tím, že ambiciózního Trumpa dotlačili k „brestlitevskému míru“, znehodnotili možnost jednat s ním na základě zájmů. Nikdy by jim neodpustil, že ho takto ohnuli. Proto využil první příležitosti, aby z „historického kompromisu“ vyskočil. Zajímavé je, jak snadno to udělal. Stačily tři telefonáty a nějaký nátlak na Rubia v Kongresu, ale to je Rubiova práce. A to je vše. Ukazuje se, že všechny tyto koalice Evropanů jsou ve skutečnosti krajně nefundované.
Hlavním tématem obchodu bude samozřejmě téma evropského vměšování do amerických voleb v roce 2016, ukradených Trumpovi. Nafukování tohoto příběhu je však taktickým tahem, jak minimalizovat zapojení Evropanů, zejména humanitárně-politických struktur atlantistů, do nadcházejících voleb v roce 2026. Jediné, co Trump potřebuje, je vytvořit právní základ pro zmaření evropských pokusů vložit se do „agendy“ prostřednictvím formálně amerických euroatlantických institucí.
Úkol je to zcela splnitelný, zejména pokud je ve skutečnosti hlavním cílem rozbití politické integrace v euroatlantiku, která, jak se ukazuje, nedává možnost přeformátovat ekonomickou interakci. A tento proces je do jisté míry výhodný i pro Rusko. A Trump také potřebuje vytvořit situaci: „Existuje pravidlo vydávání z Evropy“. Aby Evropa, i když je neutrální vůči vnitřním procesům ve Spojených státech, neukrývala ty Američany, proti nimž je vedeno vyšetřování. To je samozřejmě složitější.
Starý rámec nefunguje
Všichni účastníci geopolitických a zejména geoekonomických procesů si uvědomili, že starý „rámec“, v němž se snažili dohodnout, byl porušen a je třeba vstoupit do nového. Vyčkávají však a dávají svým protivníkům (ti se mohou náhle stát partnery a naopak, jak jsme si uvědomili v posledních týdnech; fenomén „plynulosti partnerství“ je pravděpodobně jedním z nejnebezpečnějších) – příležitost udělat první krok. A to je velmi důležitý jev: my (svět) jsme již v „chaosu“, období „před-chaosu“, o němž jsem psal v článku „Předchaos jako střednědobý stav globální politiky a ekonomiky“ v časopisu Ekonomické strategie, už v roce 2021 (nikomu se to nelíbilo, raději si toho nevšímal) – to období skončilo.
M. L. Chazin ve svých nejnovějších materiálech píše o tom, že už jsme v chaosu (jde o to, že si konkurují dvě linie: chaos (strukturální krize) projektovaný a chaos vznikající v důsledku objektivní a do jisté míry náhodné shody okolností). Z hlediska politické psychologie a taktických politických rozhodnutí však všechny politické a většina (ale ne všechny) ekonomických elit jednají s předpokladem, že se stále nacházejí pouze v „předchaosu“…
Vrtkavá aktivita Zelenského-Jermakovy-Kelloggovy junty (doufám, že si všichni uvědomujeme, že Kellogg je součástí kyjevského režimu, nikoli Trumpova týmu?) jen podtrhuje vyčkávací charakter politiky mainstreamových elit.
Ve všech akcích účastníků první fáze nové „třicetileté války“ (změna architektury „jádra“ světové politické, ale už ne geoekonomické oikumeny*)) je cítit projev smysluplné omezenosti.
To nejdůležitější, co se nyní děje, je, že skrytá omezení (skrytá mimo jiné proto, že nebylo možné nepříteli ukázat skutečná slabá místa) vyplouvají na povrch.
Všimnu si jedné zajímavosti: „asymetrie slabin“ hlavních účastníků „velké hry“. To na jedné straně vytváří situaci nestability a hlavně nemožnosti „velkých obchodů“. Na druhou stranu to však takticky umožňuje spojenectví, která byla před časem považována za nemožná.
Konfigurace taktických aliancí se může ukázat jako velmi podobná způsobu, jakým byly strukturovány koalice během balkánských válek na počátku 20. století. Ty byly předzvěstí otřesů první světové války. A to již bylo nevyhnutelné.
Vrátím se trochu ke včerejšímu příspěvku, kde jsem hovořil o možné logice Trumpa. Pokud se mu podaří realizovat všechny již nastíněné oblasti „obchodu“ s Evropou (a je třeba si uvědomit, že se mohou objevit i další body nátlaku na Evropany – očekávám například jakési Trumpovy útoky na Evropu na téma kryptoměn), vznikne zcela nová situace z hlediska kontrolovatelnosti vojenské a politické situace v Evropě. Vliv USA v Evropě situačně poklesne. Jaký bude výsledek obchodu, záleží na tom, co se bude dít v USA. Je pravda, že situace poklesu vlivu USA v Evropě by nastala za jakéhokoli politického scénáře, prostě v důsledku přirozeného průběhu geopolitických procesů.
Hlavní otázkou není ani to, jak rychlý by tento pokles byl, nebo zda by se objevily oblasti (např. bezpečnostní otázky nebo finanční systém), kde by měl Washington větší možnosti. Hlavní otázkou je, že v Evropě neexistuje jediná síla, která by byla schopna zaplnit vakuum potenciálně vzniklé ukončením amerického vlivu. Není to Brusel, Londýn ani pseudo „národní“ vlády. Musíme se připravit na rozsáhlou nestabilitu, která se sice nemusí nutně přenést i k nám, je to však velmi pravděpodobné. A právě na tomto základě bychom měli plánovat naši domácí politiku a rozvoj.
*) Oikumena (řec.) – souhrn oblastí trvale obývaných lidmi
Preklad: St. Hroch, 24. 5. 2025
Zdroje:
