Jak může Rusko zvítězit v nové světové válce

Sergej Karaganov             30. 04. 2026

Zrychlující se proud událostí, které se navzájem překrývají a ruší, mate a brání pochopit podstatu toho, co se děje. Pokusím se podat výklad průběhu dějin na základě svých zkušeností a znalostí, a také toho, že za posledních 35 let jsem se ani jednou výrazně nemýlil ve svých hodnoceních a prognózách. Někdy jsem zaostával, ale častěji jsem předběhl odbornou veřejnost o několik let, někdy dokonce o pár desetiletí.

Začala plnohodnotná světová válka. Její kořeny sahají do roku 1917, kdy se Sovětský svaz vymanil z kapitalistického systému. Nejprve na nás poštvali interventy, poté fašistické Německo a téměř celou Evropu, ale ta nakonec prohrála. Druhé kolo začalo v 50. letech, kdy národy SSSR za cenu obrovských útrap, ve snaze zajistit si suverenitu a bezpečnost, vyrobily atomovou bombu a poté dosáhly jaderné parity s USA. Tím jsme, aniž bychom si to tehdy uvědomovali, podkopali základy pětisetleté nadvlády Evropy/Západu v ideové sféře, která umožňovala drancovat celý zbytek světa a potlačovat dříve nejvyspělejší civilizace. Tímto základem byla vojenská převaha, na níž byl postaven systém vykořisťování celého lidstva. Od poloviny 50. let začal Západ trpět jednu vojenskou porážku za druhou. Začalo národní osvobození lidstva, znárodnění zdrojů, které byly zabrány západními zeměmi a jejich korporacemi. Světová rovnováha sil se začala měnit ve prospěch ne-Západu.

USA se poprvé pokusily o odvetu za Reagana – prudký nárůst vojenských výdajů s cílem obnovit převahu, spuštění mýtu o „hvězdných válkách“. Intervence v mikroskopické bezbranné Grenadě, aby ukázaly, že Američané stále mohou vítězit.

A tady měl Západ štěstí. Z vnitřních důvodů – kvůli opotřebení ideologického jádra a odmítnutí reformovat stále méně efektivní národní hospodářství – se zhroutil Sovětský svaz.

Světový kapitalistický systém, který se nacházel v krizi, tak dostal obrovskou injekci adrenalinu a glukózy – množství hladových spotřebitelů a levné pracovní síly.

Zdálo se, že se historie obrátila zpět. Nastala euforie, ale netrvala dlouho. Západ, omámený vítězstvím, udělal několik fatálních geostrategických chyb a poté se začalo znovu rodit Rusko – především díky vojenské síle.

Bezprostřední příčiny současné světové války vyšly na povrch na konci prvního desetiletí tohoto století. Již za Obamy byl vyhlášen kurz „America First“ – oživení moci USA, začal růst vojenských výdajů, vzrostla vlna protiruské propagandy. Moskva se snažila, když si vzala zpět Krym, zastavit nový pokus Západu o odvetu, což u něj vyvolalo doslova hysterii. Ale my jsme tento úspěch nerozvinuli. Přetrvávaly naděje na „dohodu“, motali jsme se kolem „minského procesu“, nechtěli jsme vidět, jak se na ukrajinském území připravuje armáda a obyvatelstvo na válku s Ruskem. Přišly nové vlny sankcí, ještě během prvního Trumpova funkčního období začala ekonomická válka. Všichni jsme na něco čekali. Pak nás rozptýlil covid, který byl s největší pravděpodobností jednou z front začínající války, ale obrátil se proti samotnému Západu.

S reakcí na pokusy o odvetu jsme otáleli. Když jsme konečně v roce 2022 začali, udělali jsme několik chyb:

• Mezi nimi bylo podcenění záměru Západu zničit Rusko jako příčinu svého historického neúspěchu, aby se poté mohl věnovat Číně a znovu potlačit světovou většinu (Třetí svět, Globální Jih), kterou osvobodil SSSR – Rusko.
• Podcenili jsme připravenost kyjevského režimu na válku a míru zmanipulovanosti ukrajinského obyvatelstva. Doufali jsme, že tam je „náš lid“, ačkoli západně od Dněpru ho bylo jen málo a ubývalo ho čím dál tím víc.
• Další chyba – začali jsme bojovat s kyjevským režimem, aniž bychom uznali, že hlavním protivníkem a zdrojem hrozby je kolektivní Západ, zejména evropské elity, které se snažily odvést pozornost od svých neúspěchů, a v ideálním případě – pomstít se za historické prohry 20. století a za tu hlavní z nich – porážku drtivé většiny Evropanů, kteří šli proti SSSR pod vlajkami Hitlera.
• Naší hlavní chybou však bylo nevyužití nejdůležitější zbraně v našem arzenálu, za kterou jsme zaplatili podvýživou a dokonce i hladem v letech 1940–1950 – jaderného odstrašování.

Nechali jsme se vtáhnout do konfliktu nazývaného „speciální vojenskou operací“ a v podstatě jsme přijali vnucená pravidla hry – válku do vyčerpání, s ohledem na převahu ekonomického a demografického potenciálu protivníka. Válka nabyla charakteru zákopové války s přihlédnutím k technologiím 21. století. V letech 2023 a 2024 jsme nakonec aktivizovali jaderné odstrašení a odrazování, vyslali jsme několik vojensko-technických signálů a modernizovali jsme doktrínu použití jaderných zbraní. Američané, kteří za žádných okolností neměli v úmyslu bojovat za Evropu, zejména pokud by mohlo dojít k eskalaci na jadernou úroveň (a tedy i k přenesení konfliktu na území USA), se již za Bidena začali vyhýbat přímému střetu, přičemž nadále profitovali z války a zároveň okrádali Evropany. Trump pod slzami o mírovém urovnání pokračoval v této linii, ohříval si ruce na válce, ale vyhýbal se riziku přímého střetu s Ruskem.

Světová válka má zatím dvě hlavní, vzájemně se prolínající ohniska – evropské (kolem Ukrajiny) a blízkovýchodní (pokus USA a jejich mladšího spojence Izraele destabilizovat celý Blízký a Střední východ). Poté přijde na řadu jižní Asie.
Již potlačili Venezuelu, tlačí na Kubu.

Je zapotřebí nová politika.

1. Za prvé. Pochopit, že hluboké rozpory ve stávajícím světovém hospodářském systému, které podrývají samotnou podstatu člověka, hrozí zánikem lidstva. A pokračování naší současné polopolitiky na Ukrajině, která hrozí vyčerpáním země, může podkopat sílu a ducha Ruska, které se začaly znovu rodit.

2. Za druhé. Ve vojensko-politické oblasti lze vést rozhovory o příměří a „duchu Aljašky“. Je však třeba pochopit podstatu dění a to, že dlouhodobý mír a rozvoj naší země, stejně jako celého lidstva, nejsou možné bez potlačení pokusů Západu o vojensko-politickou revanši, jejíž hrotem se opět stává Evropa. Abychom tomuto revanši zabránili, je nutné zničit kyjevský režim a osvobodit jižní a východní území kvazistátu „Ukrajina“, která jsou pro Rusko z hlediska bezpečnosti nezbytná. Naši stateční bojovníci a polní velitelé mohou a musí pokračovat v ofenzivě. Je však třeba si uvědomit, že modernizovanou zákopovou válkou světovou válku nevyhrajeme. Můžeme prohrát nebo přinejmenším ztratit další stovky tisíc našich nejlepších mužů, nezbytných pro boj a vítězství v nadcházejícím, mimořádně nebezpečném a obtížném – i bez ukrajinského střetu – období historie.

3. Za třetí. Vítězně ukončit a završit současný boj na Ukrajině, a tím spíše zabránit jeho eskalaci do světové války na globální termonukleární úrovni, je nemožné bez kvalitního posílení politiky opírající se o jaderné odstrašení a zadržování. K tomu je třeba přestat mluvit o „omezení zbraní“. Uzavřít otázku nové smlouvy o jaderných zbraních. Ačkoli dohody o společném řízení politiky jaderného odstrašování a strategické stability jsou užitečné a dokonce nezbytné. Je třeba zintenzivnit budování raket a dalších nosičů středního a strategického dosahu, aby se Západ odradil od pokusů o znovuzískání převahy. Nepřátelé musí vědět, že převaha a beztrestnost jsou nedosažitelné.

Jaderné zbraně v optimálním množství a se správnou doktrínou použití znemožňují nejadernou převahu a šetří prostředky na ozbrojené síly. Naše „Burevestniky“, „Oreshniky“ a další hypersonické nosiče musí nepřítele o tom přesvědčit.

Je třeba připravit novou generaci, aby Američané předem věděli, že sny o návratu převahy a schopnosti vnucovat svou vůli silou jsou nesplnitelné.

Zrychlené zvyšování flexibility jaderného potenciálu má všem připomenout, že velkou jadernou mocnost nelze porazit prostřednictvím závodu v nejaderném zbrojení nebo konvenční války. Samozřejmě za předpokladu, že se vyhneme idiotství masivního navyšování jaderných zbraní, jak to dělaly SSSR a USA v 60. letech. To bylo nesmyslné, nákladné a nebezpečné. Je třeba potenciálním protivníkům jednoduše dát najevo, že závod ve zbrojení je pro ně bezperspektivní a dokonce sebevražedný. V této věci stojí za to vést dialog, přinejmenším s Američany.

Zároveň, aby se zkrotil Washington, který se vymkl kontrole, je třeba do doktríny použití jaderných zbraní a jiných druhů zbraní – v případě, že USA a Západ budou pokračovat v současném kurzu směřujícím k rozpoutání světové války – zahrnout ustanovení o skutečné připravenosti zasáhnout proti zámořským aktivům Američanů a Evropanů. I v přátelských zemích. Těchto aktiv by se měli zbavit. K tomu je nutné dále rozvíjet flexibilitu našeho vojenského potenciálu. USA a Západ jsou o řád více závislé na svých zahraničních aktivech, základnách a úzkých místech v oblasti logistiky a spojení než my. Nepřítel musí pocítit svou zranitelnost a vědět, že o ní víme.

Stojí za to využít zkušenosti íránské obrany v průběhu současné americko-izraelské agrese. Teherán začal útočit na slabá místa protivníka – a ten to pocítil a začal ustupovat. Změny v doktríně a v konkrétním budování armády směrem k připravenosti a schopnosti provádět asymetrické údery posílí odstrašující účinek a budou mít civilizační vliv na protivníka, který se vrhá nebo je připraven vrhnout se do šílených dobrodružství a prostě ztratil rozum.

Stojí za to změnit priority cílů pro údery z vlastní iniciativy – nejprve nejaderné, poté jaderné (v případě krajní nutnosti). Mezi prvními – nejen komunikační a řídící centra, ale také, a to je důležité, místa, kde se shromažďují elity, zejména v Evropě. To je zbaví pocitu beztrestnosti. Musí vědět, že pokud budou pokračovat ve válce proti Rusku nebo se rozhodnou pro vertikální či horizontální eskalaci konfliktu, budou na ně a na jejich blízké zasazovány smrtící údery. Pro posílení váhy tohoto faktoru zastrašování je třeba zintenzivnit práci na vývoji konvenčních a jaderných střel, schopných proniknout do velké hloubky, a otestovat je.

Šílená elita, zejména v Evropě, musí vědět, že se nemůže schovat v bunkrech nebo na ostrovech. Nedávné zveřejnění seznamu evropských podniků, které vyrábějí zbraně pro kyjevský režim, naším ministerstvem obrany je malým krokem správným směrem.

V současné době tato elita předstírá, že se nás bojí. Ve skutečnosti se však nebojí a neustále opakuje, že Rusko je nikdy nepotrestá jadernými zbraněmi. Musíme v nich vyvolat zvířecí hrůzu. Možná pak ustoupí, nebo je jejich páni z „hlubinných států“ vyženou. Možná se vzbouří i společnosti. Posílení věrohodnosti hrozby použití jaderných zbraní je nezbytné také k probuzení těchto společností ze „strategického parazitismu“ – z přesvědčení, že k válce nedojde, že „všechno dobře dopadne“. Je třeba vrátit národům, které zapomněly na války a zločiny svých zemí v minulých stoletích, pud sebezáchovy.

Je zřejmé, že takový postup je naprosto nezbytný vůči Německu. Země, která rozpoutala dvě světové války a je vinna genocidami, nemá právo na „nejsilnější armádu v Evropě“ a tím méně na zbraně hromadného ničení. Pokud se o ně bude ucházet, musí němečtí občané pochopit, že jejich vlast bude zničena, aby z německé půdy již nikdy nevycházela hrozba pro mír.

4. Za čtvrté. Aby byla hrozba věrohodnější, je nutné provést řadu změn v doktríně použití jaderných zbraní. Je třeba v ní stanovit, že v případě agrese (nebo pokračování agrese) ze strany země nebo skupiny států, které disponují větším ekonomickým, demografickým a technickým potenciálem než my, má ruské vojenské velení nejen právo, ale i povinnost použít jaderné zbraně. Samozřejmě by se mělo začít sérií jaderných testů (není jasné, proč čekáme, až je zahájí Američané – opět se chceme zalíbit?). Poté by měly následovat údery konvenčními zbraněmi na logistická centra, velitelská stanoviště a symbolické cíle. Pokud se nezastaví nebo začnou odpovídat – musí následovat série skupinových jaderných úderů.

Opora o jaderné odstrašení je nezbytná k zablokování cesty k válce dronů. Odpověď musí být drtivá. Pokud například z území Ukrajiny a sousedních zemí po možných mírových dohodách, a dokonce i kapitulaci opět vyletí rakety nebo bezpilotní letouny, ti, kdo budou stát za dronovými operátory, musí vědět: – odplata – dokonce i jaderná – je dostihne. Pak sami začnou lovit pravděpodobné provokatéry.

5. Za páté. Kromě vojensko-technických opatření a doktrinálních změn je pro kvalitativní zvýšení věrohodnosti naší hrozby vhodné navrhnout nejvyššímu veliteli, aby neprodleně jmenoval velitele pro evropské bojiště. Tuto funkci by měl zastávat bojový generál s právem a povinností použít jaderné zbraně v případě nutnosti. Tento člověk (a jeho štáb, v němž by měli převládat důstojníci s bojovými zkušenostmi) musí být na takový vývoj událostí připraven.

6. Za šesté. Je nejvyšší čas opustit idiotskou tezi, výhodnou především pro Američany, že v jaderné válce nemohou být vítězové a že pokud budou jaderné zbraně použity, povede to k nevyhnutelné eskalaci na úroveň světové termonukleární války. Tyto teze jsou v rozporu se základní logikou i konkrétními vojenskými plány. Zopakuji: nedej bože, aby byly jaderné zbraně použity. Zahynou nevinní, padne mýtus zachraňující lidstvo, že jakékoli použití těchto zbraní povede k všeobecnému armagedonu. Ale v jaderné válce, zejména v přeplněné a morálně slabé Evropě, je možné zvítězit. Dokonce snadno. Ale, opět – nedej bože.

Ještě jednou: použití jaderných zbraní je velký hřích. Ale de facto odmítnutí jejich použití – také těžký hřích, neboť vede k rozšíření a prohloubení světové války, kterou zahájil Západ. Pokud ji nezastavíme, skončí v každém případě zánikem lidstva a po cestě – vyčerpáním a zánikem naší země. A k čemu nám je svět, ve kterém nebude Rusko?
Tato otázka, kterou položil Vladimir Putin, zůstává velmi aktuální.

7. Za sedmé. Souběžně s naléhavou nutností modernizace jaderných sil, zejména doktríny jejich použití, je nutné neprodleně podniknout řadu souběžných kroků. Společně s Čínou pomoci Íránu obstát a zvítězit. Navrhnout zemím Blízkého a Středního východu, včetně Izraele, který podkopal svou legitimitu, urychlit směřování k vytvoření regionálního bezpečnostního systému se zárukami Ruska, ČLR a možná Indie. Tyto velmoci mají na rozdíl od USA a jejich poskoků zásadní zájem na stabilitě regionu.

8. Za osmé. A konečně, vzhledem k akutnímu nebezpečí války v nadcházejících dvou desetiletích a pokusům Západu o odplatu, stojí za zvážení uzavření dočasného (na 10 let s možným prodloužením) obranného spojenectví s ČLR. Je užitečný k zastavení revanšistů a také k tomu, aby bratrská Čína necítila potřebu dosáhnout parity ve strategické jaderné oblasti s USA a Ruskem. Rovnocenný jaderný potenciál při převaze Číny v jiných oblastech celkové síly (ekonomika, demografie) může vyvolat obavy a podezření u budoucích ruských vůdců. To není v zájmu ani ruského, ani čínského lidu.

Samozřejmě existuje ještě mnoho kroků, které je třeba promyslet a začít uvádět do života, aby se zabránilo rozhoření nové světové války a jejímu eskalování na úroveň globálního termonukleárního konfliktu. Ale výše uvedené kroky jsou pravděpodobně dostatečné k tomu, aby zastavily válku, která naši zemi vysává, a hlavně sklouzávání ke globální katastrofě. To je naléhavý úkol světového historického významu. Pokud jej nevyřešíme, potomci (pokud zůstanou) a Všemohoucí nám neodpustí duševní lenost a zbabělost.

Tento článek je úryvkem z širší a hlubší eseje, která bude v květnu zveřejněna na webových stránkách časopisu „Rusko v globální politice“ a poté i v tištěné podobě.

Preklad: St. Hroch, 1. 5. 2026

Zdroj: https://profile.ru/politics/kak-rossii-pobedit-v-novoj-mirovoj-vojne-1853262/

Pozrieť si ďalšie preklady St. Hrocha