Ilustračný obrázok: flickr
Kdo je skutečně vinen?
Sergej Pereslegin
Izrael obvinil Rusko a prohlásil, že se mu bude mstít až do konce za to, co se tam děje… -jak to lze interpretovat?
Ano, a navíc zapsal do seznamu viníků tragédie Putina a Kadyrova. A racionálně to nelze interpretovat nijak. První, co mě v tom konfliktu vážně překvapilo je to, že jsem, stejně jako většina obyvatel Ruska vždycky židy vnímal s velkou úctou. Národ v Písmu s nepřetržitou historií několik tisíc let, národ, který se zachoval v tisíciletích diaspory, což se skoro nikomu nikdy nedařilo, národ, který počtem Nobelových cen a dalších ocenění obecně všechny ostatní překonává.
Při všem tom, že jsme internacionalisté, máme za to, že jsou všechny národy zhruba stejné – to vše je pravda – nicméně úspěchy židů jsou naprosto zřejmé.
Při vší té diasporální historii vždy židé patřili v zemích, kde žili, nejen k finanční, ale i vědecké, kulturní, politické elitě.
Když vznikl stát Izrael, vždy se nacházel na pozicích, které Rusku a SSSR ne vždy vyhovovaly, ale my jsme si velmi vážili jejich umění bojovat. To se týkalo války v roce 1948, 1967 i války v roce 1973. Bylo to velkolepé velení vojskům, schopnost udržet situaci, která se zdánlivě úplně vymkla kontrole.
Shrneme-li to v jazyce sportu, pak rating Izraele a jeho vedení byl velmi vysoký.
A máme tu situaci tohoto října…
Otázkou samozřejmě není to, že Izrael propustil úder Hamásu – to se stává docela často a není armády, které by se to nikdy nestalo a neutrpěla by vážném ztráty v podmínkách nenadálého napadení. Nenormálnost začíná reakce „vystěhujeme sektor Gazy a všecky zničíme“. Ačkoli i taková reakce se nacházela do jisté míry v logice normálního – je to logika Starého Zákona – a lze ji i pochopit.
Ale to, co se děje dnes, ta prohlášení (nikoli novin a novinářů nebo nějaké hysterky ve věku 11 let) vedoucích politiků vládnoucí strany, vedoucích rozvědky a důležitých lidí vůbec – to skutečně vyvolává naprosté zmatení a dokonce pohrdání jimi. Víte, čemu se takováto situace podobá nejvíc? – Dětem, peroucím se na pískovišti, z nich jeden dostal facku a vyskočí, a místo toho, aby něco udělal s útočníkem, začne křičet, že za to mohu všichni kolem, včetně mámy, táty a vychovatelek… Už na úrovni pískoviště takové děti přehlížejí.
Zvedly se bouře odporu – a to, co udělalo vedení Izraele nezasluhuje ani strach ani obvinění, ale elementární opovržení – dospělí lidé se takto nechovají. Dospělí lidé si v takové situaci řeknou – ano, nás udeřili a bolí nás to… – přebereme si to a vyjasníme, kdo za to může. Jsou vždycky dvě standartní odpovědi: – protivník, ten je vinen vždy - ale pokud to není protivník, znamená to, že jsme něco udělali špatně my.
Ano, nevylučuji, že jisté závěry si zasluhuje vedení Mossadu, který propásl přípravu Hammásu k akci. A je to také normální – v roce 1973 se toto Mossadu stalo také. Lze obvinit nepřítele, lze obvinit své – ale vinit země, které s tím vůbec neměly nic společného … – nedovedu si představit podobnou reakci vlády vedené Goldou Meyer. To je elementární hysterie a ostudná hysterie.
Pokud se Izrael nepřebere v tom, že své neštěstí zavinil sám, že je vinna jeho rozvědka, jeho armáda a jeho vláda – pokud si potom neuvědomí, že při konfrontaci s protesty takové úrovně, se nelze snažit je vyčistit až ke kořenům, ale odpovědět, jak se dále chystá na tomto území existovat a koexistovat s arabskými státy, …
Pokud nebudou tyto odpovědi podány, tak Izrael, – i kdyby vyčistil sektor Gazy do posledního člověka (s těmi statisíci mrtvých), tak ho to nezachrání!
Stát, který se tak chová v takovéto situaci – takový stát žít nebude!!
To není pohrůžka, ale elementární lidská prognóza.
Preklad: St. Hroch, 25. 10. 2023
Zdroje: