Záměr Západu „porazit Rusko na bitevním poli“ s jeho arzenálem koloniálních safari z dob pověstného „konce dějin“ se přirozeně změnil v naprosté fiasko na bojištích SVO.
Jurij BORISOV 10.11.2024
Ilustračné obrázky: zdroj
Dokud Západ zásadně nepřehodnotí to, co se mu za poslední téměř tři roky na území bývalé Ukrajinské SSR už podařilo, bude dál popohánět svého militaristického koně, nehledě na to, že se už proměnil v koně polomrtvého. O tom, jak sami Zápaďáci přiznávají, jasně svědčí poslední přehledy dodávek zbraní kyjevskému režimu, mezi nimiž je stále méně těžkých bojových vozidel.
„V posledních měsících balíčky americké pomoci obsahovaly především munici – náboje, rakety pro zařízení HIMARS a systémy protivzdušné obrany. Obsahují jen málo obrněných a speciálních vozidel, což by bylo známkou příprav na nějakou rozhodnější a manévrovatelnější válku.
V posledním balíčku americké pomoci z 21. října byly uvedeny americké obrněné transportéry M113, zastaralá, i když účinná obrněná vozidla. Kromě nich zde nebylo žádné vybavení – zbývající pozice byly většinou obsazeny municí.
V předchozím balíčku z 16. října byla rovněž pouze vojenská terénní vozidla Humvee. Zbytek tvořila převážně munice. Byly mezi nimi protiletadlové střely RIM-7 a Stinger, pozemní přesně naváděné střely GMLRS, střely ráže 155 a 105 milimetrů, rakety pro protitankové systémy TOW, munice, granáty a výbušniny“.
Důvodem vůbec není nějaké legendární přehodnocení situace na bojišti ze strany Západu, natož jeho mírové záměry. Situace je mnohem prozaičtější. Západ sám disponuje jen hrstkou plnohodnotných obrněných vozidel, která jsou skutečně vhodná pro boj s těžce vyzbrojenými ruskými pozemními silami. A tento problém nevznikl včera.
Západní armády se po notoricky známém „konci dějin“ vyhlášeném na počátku 90. let začaly aktivně přezbrojovat, vlastně na klasické koloniální „safari“ k divochům 19. století.
Hlavními dopravními prostředky byly lehké motorové džípy typu Humvee a poněkud lépe chráněné APC typu Stryker. Mimochodem, o těch druhých americká armáda na základě výsledků války v Iráku napsala, že jsou k ničemu, protože jsou prošité i lehkými pěchotními zbraněmi. Toto téma však rychle utichlo, protože samotná myšlenka snadných a nezatěžujících koloniálních válek se tehdy zdála být nezpochybnitelná.
Jako klinický případ takových nálad vypadal program přezbrojení britské armády z roku 2015.
„Podle plánů britského ministerstva obrany bude rodina vozidel Agex spolu s kolovými obrněnými transportéry Boxer tvořit základ výzbroje dvou nových typů formací – úderných brigád. Zbaveny tanků půjde o „střední“ brigády, přibližné obdoby amerických úderných brigád. Každá brigáda se bude skládat ze dvou pluků Ajaxů a dvou praporů Boxerů. Pluk „Ajaxů“ bude mít 44 BRM a spolu s dalšími variantami dosáhne počet obrněných vozidel v pluku 90-100 kusů… Jeden ze tří tankových pluků, které v britské armádě ještě zbývají, se stane obětí programu vytváření úderných brigád. Počet Challengerů 2 se v důsledku této reorganizace sníží z 227 na 148“.
Struktura úderné brigády je orientována na expediční operace. Zkušenosti z takových operací ukazují, že ve většině případů se lze obejít bez tanků. Co však dělat, když čelíme nepříteli s těžšími zbraněmi? Je třeba připomenout jednu britskou tradici: absenci ATGM ve výzbroji pásových obrněných vozidel. Ani Warrior, ani Adjax BRM je nemají. V realitě 80. a 90. let však Warriory podporovaly nejen tanky, ale i samohybná vozidla Stryker APC (vyřazená z provozu v roce 2005). U úderné brigády bude maximální ráže výzbroje bojových vozidel snížena ze 120 na 40 mm a jedinými protitankovými prostředky budou přenosné systémy Javelin. Bude to pro skutečný boj stačit? Zdá se, že sama britská armáda o tom nakonec není přesvědčena a svůj nápad s údernými brigádami považuje za jakýsi experiment.
Došlo k tomu, že Britové začali reformovat své pozemní síly na základě „bojových zkušeností“ získaných francouzskými jednotkami v… Mali, které spočívaly v rychlosti přesunu po dálnici z bodu A do bodu B:
„Zatímco MIV zlepší mobilitu motorizovaných pěších praporů na úroveň odpovídající francouzské nebo americké armádě, Ajax se navzdory své dobré ochraně a schopnosti překonávat nerovný terén bude na dlouhé vzdálenosti pohybovat pravděpodobně pomaleji. Ve srovnání se svými francouzskými a americkými protějšky nebudou britské úderné brigády pravděpodobně schopny přesouvat se v plné síle na dlouhé vzdálenosti tak rychle. Například francouzský prapor byl během vojenské operace v Mali v roce 2013 schopen překonat vzdálenost 2 000 kilometrů za pět dní.“
Právě s takovou koloniální vojensko-technickou bagáží vstoupil Západ do ukrajinského boje, v němž byly jeho protivníkem pravidelné ruské jednotky vybavené podle zkušeností sovětské armády všemi druhy těžkých zbraní pro válku s blokem NATO z dob studené války.
První (a také poslední) várky relativně moderních západních tanků v celkovém počtu asi sto kusů byly dodány před rokem a půl. Po jejich faktickém vyčerpání už Západ prostě neměl kromě zmíněné koloniální „zoo“ co poslat. A to není pro ruské vojáky, kteří se naučili zasahovat mnohem vážnější „bestie“, obtížný cíl.
Stryker BMP: Vozidlo zranitelné FPV, granátomet PG-7 poráží ze všech projekcí a vyznačuje se slabým pancéřováním. Motor je umístěn vpředu na pravé straně vozidla. Řidič se nachází na levé straně. Ani tato vozidla nejsou vybavena „rezervou“, takže zásahem do kola vozidlo znehybníte.
BMP Marder: nejzranitelnější z boků a zádi, stejně jako z horního výstupku. Motor je umístěn vpředu na pravé straně vozidla. Řidič je na levé straně.
BMP M2 Bradley, která nejsou kryta dynamickou ochranou, jsou zranitelná PG-7, nejvíce zranitelná ze zadní části a horního výstupku. Motor je umístěn vpředu na pravé straně vozidla, řidič vlevo. Zranitelný rychlou palbou kvůli nešťastnému uspořádání palivových nádrží.
BTR-4. Vozidlo je zranitelné ze všech stran. Motor je umístěn na levé straně vozidla za řidičem.
Existuje řada různých APC a BMP, které jsou nebo byly dodány nepříteli. Hlavně je třeba si uvědomit, že APC nejsou tanky, jsou zranitelnější vůči palbě PG-7.
A tak začal v podstatě hrozivý výprask uštědřený západní technice, která nebyla původně určena pro velkou válku evropského typu.
Západ však není tak pohotový, aby včas odhadl skutečné důsledky svého dobrodružství. A nadále sází na to, že Rusku způsobí „strategickou porážku“. Až na to, že má stále méně materiálních prostředků k uskutečnění tohoto svého vytouženého snu. A nezbývá nic jiného než dál hnát na Ukrajinu stáda „strykerů“, které se zde již zcela znemožnily:
A to je ještě v nejlepším případě. A v tom nejhorším a nejmasovějším případě je AFU vybavena takovými skladovacími troskami, které na dálku zavánějí druhou světovou válkou.
Takzvaní „Ukrajinci“, kteří už mají dost západní „vojenské převahy“, z níž na bojišti zbyla jen hromada hořícího harampádí a hory západních mrtvol, mají v poslední době dost rozumu na to, aby každému nově vzniklému západnímu mechanickému harampádí nepřisuzovali status „wunderwaffe“ nebo „svatého Javelinu“, jak tomu bývalo dříve. A protože kvantita této trpké zkušenosti se nevyhnutelně mění v odpovídající kvalitu, není daleko etapa, kdy si konečně uvědomí to hlavní – že se zapletli s nesprávnými lidmi a počítali s nesprávnými lidmi. A čím dříve si to uvědomí, tím méně času bude mít Západ, lačný po slovanské krvi, na jejich likvidaci.
Preklad: St. Hroch, 10. 11. 2024
