Hospodárska vojna proti Rusku

Jako skuteční indiáni se ničemu nedivíme, nicméně, včera mě překvapil redakční článek u Bloomberga, s titulkem: „Zákaz ruské ropy je chybný ale nezbytný“. To mi připomíná okřídlenou frázi „To je víc než zločin, to je chyba…“, jíž se dopustil Charles Maurice De Talleyrand v souvislosti chycením a popravou vévody Enghienského na Napoleonův příkaz, což vlastně zahájilo krvavé napoleonské války, v nichž za deset let mezi roky 1804 až 1814 zahynulo v Evropě 5 milionů lidí. Bereme-li v úvahu, že tehdejší počet obyvatel byl v porovnání s první polovinou 20.století cca 3x nižší, je to srovnatelně 15 milionů – tedy víc než v 1.světové válce a sice méně než ve 2.světové, nicméně tehdy neexistovaly žádné zbraně hromadného ničení – takže ztráty jsou srovnatelné. A tato chyba tedy stála velké oběti.

Smrtící sankce

A teď jsou na tom podobně. Sankce vedoucí k růstu cen energií a surovin a k finanční krizi, rovněž povedou ke smrti milionů lidí na celé planetě. A budou umírat všude, včetně rozvojových zemí, kriticky závislých na financování, které jim už přestávají poskytovat západní banky a korporace zvyšující ceny paliv, obilnin. To, co dělají Evropa, USA a západní společnosti, které sankcemi zvedají ceny paliv a ty ceny rostou  nezávisle na mantrách západních politiků, jak budou pracovat s novými dodavateli a nechápajícími, že se ta ropa odnikud nevezme…

V této souvislosti mě pobavil titulek, že „OPEC dvakrát zvyšuje produkci ropy“…  Především, OPEC zvyšuje kvótu, protože po snížení těžby OPEC stanovil, že bude po každém zasedání zvyšovat denní těžbu o 400 tisíc barelů. Nicméně, od tohoto měsíce se rozhodli, že navýší těžbu o 600 tisíc – tedy navýší přírůstek těžby o 50 %. Ovšem, pokud máte deficit ropy 1,5 milionů barelů/den, řeší těch 200 tisíc navýšení něco? Proto na tuto skutečnost ceny ropy nijak zvlášť nereagují.

Takže mluvíme o sankcích, které povedou ke smrti milionů lidí hladem a dalšími problémy. V této souvislosti si připomínám slova hlavní baby Jagy geopolitiky, nebožky Madeleine Albright, která když se jí zeptali, co říká tomu, že americké sankce vůči Iráku vedly ke smrti půl milionu iráckých dětí, odpověděla, že to za to stálo … Takže Evropa nyní přichází ke stejným hrábím. Uvědomují si evropští politici, co dělají? Nejspíš ano – a dělají to nejspíš proto, že nejsou samostatní a vykonávají jen příkazy. Jejich logiku je zbytečné se snažit pochopit – žádná není. Bloomberg píše, že rozhodnutí je špatné ale nutné – protože je třeba potrestat Moskvu…

Výsledkem jejich zvyšování cen, možností prodávat jiným odběratelům a kompromisního rozhodnutí o odmítnutí ruské ropy za půl roku je, že Rusku se dostalo přílivu příjmu a pozitivního salda zahraničně-obchodní bilance a běžného účtu za mnoho let.

Co říkají o plynu?:… – že skutečně plyn není! Je pravda, že Rusko je největším exportérem plynu a Evropa jeho největším kupujícím a obejít tento problém bude stále těžší. Možná, jak píše Bloomberg, „…bude Evropa muset souhlasit se spuštěním SP-2…“. Protože naplnit zásobníky do zimy bude nemožné, a proto, jak Bloomberg píše, bude nutné hledat další cesty nátlaku na Rusko. A v tlaku povolovat nelze, protože Rusko je hlavním nepřítelem všeho progresívního demokratického lidstva.

Proč půlroční odklad? Zdá se mi, že očekávají, že za tu dobu se cosi stane ve Washingtonu. Cosi se může odehrát 8. listopadu během voleb do Kongresu. Velmi zajímavý je komentář Jamie Dimona, šéfa JP Morgan na jedné z konferencí nejvýznamnějších finančníků, že „…bychom se měli připravit na ekonomický uragán, vyvolaný válkou FED a Ukrajiny“. Dodává tam, že bude velmi zle, protože peněz mají USA tak na půl až třičtvrtě roku. Takže krize dopadne do konce roku. Možná, že to bude východisko pro Evropu, která se nebude muset tak podřizovat „vyšší moci“, která jim může umožnit dohodnout se s Ruskem. A to, že se na to chystají, se ozývá v mnohých publikacích, mj. The Guardian, které píší, že Rusko vyhrává v ekonomické válce, a bez ohledu na úsilí vynaložené celým civilizovaným světem mj. v souvislosti s Ukrajinou, nebylo cílů v hospodářské válce dosaženo.

A které cíle to byly?

1. Donutit Rusko, aby se vzdalo podpory obyvatel Donbasu a stáhlo svá vojska;
2. Rozbít ruské hospodářství tak, aby zdroje dostali zadarmo nebo za babku;

Co nás ještě „děsí“, to jsou tankery, které západní společnosti nebudou pojišťovat – už se na to chytli i někteří lidé patriotických názorů – že je jako všecko v háji, protože nebudeme moci ropu a plyn vyvážet… Skutečnost je ale taková, že většina oněch tankerů nepluje pod naší vlajkou. Proč se kromě Maďarska proti poslednímu balíku sankcí stavělo i Řecko? Protože podstatná část těch tankerů pluje pod řeckou vlajkou. A jestliže tanker po vyplutí vypne transponder, nikdo neví, jaká ropa jede. A krom toho má Rusko vlastní státní zajišťovací společnost.

Jak ale ropu zpracovávat? Z lehké ropy (např. z arabských zemí) se snadno vyrábí letecký kerosin, ale diesel, nebo nějakou těžší frakci (třeba asfalt) z takové ropy nevyrobíte. K tomu potřebujete jinou ropu. Proto je cracking seřízen tak, že produkt musí mít složení jak ropa značky Urals – proto musí Američané ruskou ropu dovážet (bez ohledu na vlastní sankce). Protože ona břidličná ropa, jíž nás tak strašili, je vlastně ropný kondenzát, do něhož musí míchat buď těžkou kanadskou břidličnou ropu, venezuelskou nebo ruskou ropu. Rusko je hlavním dodavatelem motorové nafty a zejména pro zaoceánské lodě.   

Vrátím se k Dimonovu prohlášení… – proč čeká to neštěstí právě je? Ze dvou důvodů:

1. Zvykli si, že jim každý měsíc přichází stále více peněz, které si tisknou, roste dluh, bublina se nafukuje, peníze končí.
2. FED spouští proces, jaký se minimálně 40 let nepamatuje, zvaný „množstevní zpřísnění“, což zní hrozivě, protože každý měsíc budou ze svých trhů stahovat 95 miliard dolarů. To se nezdá na první pohled zase tak mnoho, ve srovnání s výší dluhu, nicméně protože peníze se netisknou jen tiskárnou cenin, ale generují je i banky, které se pouštěním do oběhu násobí. Velké banky dostanou peníze od FED, půjčí je menším bankám, jež je dále půjčí klientům, atd. V důsledku toho se objevuje pojem zvaný peněžní multiplikátor- násobitel, a to, co dává FED velkým bankám, je třeba vynásobit pěti. Tedy, pokud jim dala bilion, bublina se nafoukla na pětinásobek. Jestliže tedy centrální banka (FED) stáhne bilion, „vypaří“ se jich hnedle 5. Jestliže tedy říkají, že každý měsíc stáhnou skoro 100 mld., znamená to, že každý měsíc se bude někam ztrácet půl bilionu – spolu s hodnotou jejich akcií. Jestliže ty bubliny rostly mnoho let a svými kotacemi radovaly a lákaly stále více lačných po penězích „z ničeho“. A fungovalo to, protože platil princip „většího blbce“, protože po koupi jsi vždycky našel troubu, který to, omráčen vidinou zisku, od tebe za vyšší cenu koupil.

Dimon řekl, že stažení peněz je hrozný signál, protože vidí federální úvěry Federální nemovitostní agentury, které obsluhují největší banky – a tam už se ukazuje 10 % nesplácení, a proto velké banky už odmítají se tohoto programu účastnit, protože vidí riziko. Krize z roku 2008 začínala jako hypotéční krize …

Takže dnes se dvě různé krize slévají v jednu velkou. První krize se bude podobat krizi z let 1997-8, kdy periferii globálního trhu rozvojových zemí nestačí peníze, protože příliš dlouho „seděly“ na dolarových úvěrech za nízké procento a změnily se v devizové hypotéčníky – a teď probíhá odliv kapitálu od nich do Ameriky. Vidíme Srí Lanku, brzy uvidíme další suverénní bankroty rozvojových zemí, rostou tam ceny potravin a paliv, a oni stojí před dilematem: – buď pokračovat v nějakých sociálních programech a zabránit hladu a sociálním explozím, anebo platit věřitelům.

K dalším důsledkům sankcí

Rusko přechází s obchodními partnery na placení v rublech, omezilo export obilí, uranu, inertních plynů (neon, krypton, argon…) na obchod dle zvláštního protokolu, z čehož plyne, že si pravděpodobně bude určovat podmínky. Což je pochopitelné, protože Rusko je zapojeno do více než 1/3 řetězců produkce hodnoty.

To, co budeme dělat v rámci EAES, ŠOS, ASEAN, atd., směřuje k přechodu na národní měny podložené konkrétní hodnotou. Měny Jako dolar, či euro jsou už teď toxické. Doufám, že něco nového uvidíme a uslyšíme zanedlouho na Sanktpetěrburgském ekonomickém fóru.

A protože jsme na rádiu „Formula smysla“, řekneme něco o jedné velmi důležité formuli geopolitiky: – jde o to, že státy, jakými jsou ty evropské, nemohou nic změnit ve světovém řádu, ale jen kolektivně podporují řád existující a nemohou z něj vystoupit. Světový řád mění mocnosti a jen ony mohou měnit světovou politiku. Takovými mocnostmi jsou USA, které docela tvrdě kontrolují EU, je to Rusko, Čína a Indie. Tři tyto mocnosti jsou rozloženy na eurasijském kontinentu. Na naší součinnosti záleží, jak se bude vytvářet světový řád, s přihlédnutím k tomu, co udělal Západ (bouře jako trest za to, co tropil v posledních 13 letech. Na mysli je šílený tisk peněz, nafukování bublin, naprosto šílená hospodářská politika a sankční politika. Rád bych doufal, že se to nezvrhne v šílenství válečné.

To, co děláme dnes my ve sféře financí, nám umožní získat ony investiční zdroje, které byly a jsou naším největším problémem. Podíváme-li se na statistiku, vidíme, že jen 3 % bankovních úvěrů šlo do investic. Vše ostatní šlo do běžné spotřeby, oběžných prostředků atd. Takže všechny investice se realizovaly buď na konto akcionářů, nebo ze zisku společností. Dnes, kdy tyto prostředky (nemající vliv na inflaci) dostáváme v podstatě od našich nepřátel. Pokud se vrátíme k pozitivní zkušenosti ze 4.pětiletky (1946-51), kdy jsme obnovovali zemi a nikdo nám peníze nedával a ekonomika země rostla ročně o 16 %.

Takže pokud teď budeme investovat doma, začleníme Donbas a další ukrajinské regiony, které s námi budou chtít spolupracovat, pokud navíc spustíme infrastrukturní projekty, jak včera řekl Putin, musí se nám to podařit.