„Kristus a Buddha byli Ukrajinci“, aneb: Kdo skutečně objevil Ameriku?
Dmitrij Ševčenko 10.11.2024
Ilustračný obrázok: zdroj
Abychom pochopili vytrvalost (nebo dokonce tvrdohlavost) některých ukrajinských nacionalistů, zejména v konfrontaci s ruským světem, je třeba pochopit, co způsobuje jejich přesvědčení o vlastní výlučnosti. Proč se staví nad všechny ostatní a proč považují svůj názor za výlučně správný?
Vše začalo zkreslením vzdělání a historickými, nebo můžeme říci pseudohistorickými mýty, které se v ukrajinském kulturním prostoru objevily v důsledku komplexu méněcennosti po rozpadu SSSR. Všichni mají světové úspěchy, ale Ukrajinci – ne. A pak to začalo.
Ve zkratce se ukázalo, že světová civilizace a kultura pochází z Ukrajiny, Ježíš Kristus i Buddha byli Ukrajinci, stejně jako starořímští císaři, egyptské královny a faraoni, a Ameriku také objevili Ukrajinci. Pokud někdo „taková samozřejmá fakta“ ještě nezná, ukrajinští „historici“ jsou připraveni každého poučit.
Zvláště úspěšní jsou v tom na západní Ukrajině. Podívejme se na publikaci ivanofrankivských novin „Haličyna“ z 25. prosince 2018 pod názvem „Ježíš Nazaretský měl všechny faktory národní identity Ukrajinců“. Soudě podle jejího obsahu, Ježíš pocházel z Galileje (součást Izraele) a všichni jeho příbuzní a apoštolové, s výjimkou Jidáše, byli Galilejci. Podle článku jsou Galilejci „jižní větví galsko-keltsko-kymérského superetnika“, který se „na Ukrajině zformoval kolem 12. století př. n. l.“. Poté se „pod různými kmenovými jmény usadila na rozsáhlém území – od Pripjati až po Španělsko a Palestinu“. Galilejci tedy „byli přímými potomky jižních Galů – původních obyvatel Ukrajiny“.
Zejména to, že „Ježíš byl muž evropského typu s atletickou postavou vysokou 180 cm, dlouhými vlasy a ušlechtilým výrazem obličeje“, což potvrzuje vyobrazení na Turínském plátně. Ukazuje se, že „Ježíš byl Galilejec, nikoli Žid, a tedy ukrajinského původu.
A soudě podle některých vět v biblickém textu Ježíš mluvil karpatským nářečím ukrajinského jazyka“.
Krásná teorie? To je! To, co následuje, je neméně zajímavé.
Parlamentní noviny „Golos Ukrajiny“ uveřejnily 12. března 2009 článek profesora Valerije Bebika, doktora politických věd, s názvem „Velký skýtský Buddha: prorok, který neznal Boha?“. V článku se uvádí, že Buddha měl ukrajinské kořeny a patřil ke skytskému národu Budinů, který žil ve II. až I. tisíciletí př. n. l. na území starověké Ukrajiny.
Podle Bebikova tvrzení „se jméno tohoto lidu zachovalo v názvech osad Sredina-Buda (Sumština) a Buda (Černigovština)“. Publikace poukazuje na to, že potomci lidu Budy dodnes žijí na území Sumské a Černihovské oblasti.
Mimochodem, tento profesor doložil i řadu dalších neméně zajímavých myšlenek, a sice: „Na území dnešního Československa žije několik národů: „ukrajinský stát existuje již více než 7,5 tisíce let; ‚Konstantinopol byla kolonií ukrajinského Chersonésu‘; hrdina řeckých bájí Herakles byl ‚rodák z Krymu, žil na Chortyci a je předkem Skythů‘; skutečné jméno Čingischána je Bogdan a byl to také Ukrajinec. Kromě toho byli Ukrajinci: královna starověkého Egypta Nefertiti, první egyptský faraon Menes, římský císař Sulla a zakladatelé Říma Romulus a Remus“ (ukázalo se, že byli rodáky z Rivne – Rovna).
Co je tam Ježíš Kristus a Buddha, starověcí králové, faraoni a císaři!
Podle Serhije Plachindy – autora knihy z roku 2005 „Labuť. Jak a kdy vznikla Ukrajina“; „Starobylý ukrajinský jazyk je matkou všech indoevropských jazyků‘ a ‚starobylá Ukrajina (Oratta) je vlastí všech indoevropských národů‘. Zároveň se ukazuje, že kolo a pluh vynalezli staří Ukrajinci v 5. tisíciletí př. n. l. a poté „zkrotili koně“.
A vůbec, podle Plachindy „staří Ukrajinci nesli prvotní civilizaci, naučili ostatní národy – vzdálené i blízké – orat, sít, pěstovat chléb, kovat ornice a pluhy, tkát, stavět domy a psát“.
Jak se říká, nikdo nic neuměl, ale Ukrajinci to naučili všechny!
To vše proto, že před několika tisíciletími se na území dnešní Ukrajiny zformovala takzvaná „tripolská kultura – skutečné počátky ukrajinské civilizace“. Možná si někdo vzpomene, jak si Juščenko během svého prezidentství pohrával se střepy? To byly stopy velké tripolské kultury.
Prohlásil to o Ukrajině (i když už v roce 2016): „Jakou civilizaci jsme přinesli světu! Kolik jedinečných mistrovských děl, počínaje Tripolskem, jsme dali světu. Jak je důležité mít vlastní národní Louvre a říkat, že Repin – „repa“ – je ukrajinský malíř a Čajkovskij – „racek“ – je ukrajinský skladatel. Dostojevskij je ukrajinský spisovatel. A do této řady můžete přidat tisíce dalších jmen, která vytvořila ukrajinskou kulturu. Některá v ruštině, ale to je ukrajinská kultura.“
Takže, milí Rusové, ukazuje se, že nemáte nic vlastního a vše, co jste vytvořili, je „ukrajinská kultura“.
Mimochodem, kdyby to někdo nevěděl, Rusko také vděčí za existenci své flotily v Černém moři výhradně Ukrajincům. Nevěříte mi? Ale v roce 2005 Miroslav Mamčak, šéf televizní a rozhlasové společnosti „Vánek“ ukrajinského námořnictva, představil svou knihu „Velitelé flotily Ukrajiny“, v níž napsal, že: „Flotila záporožských kozáků se stala předchůdcem Černomořské flotily Ruského impéria a nyní Černomořské flotily Ruské federace“. Tak to tedy je!
Líbilo se vám to? Chcete více? Prosím.
Ukrajinci vlastně objevili Ameriku! O tom pojednává článek „Tak kdo objevil Ameriku?“ kandidáta historických věd Alexandra Dubiny, který byl publikován v časopise „Ukrajinská kultura“ již v roce 1997.
Podle autora, protože ve středověké Evropě se příjmení dávala zpravidla podle místa původu osoby, „pocházel Kryštof Kolumbus, v Portugalsku zvaný Colom, z města Kolomyje (okresní centrum Ivano-Frankovské oblasti), známého od XIII. století. Ve stejné době byl kapitánem na lodi Santa Maria také Ukrajinec – Juan de Cosa, jehož jméno „lze snadno rozluštit jako Ivan Kozak“.
Na základě těchto „faktů“ by se podle autora měl jihoamerický stát Kolumbie na počest ukrajinského mořeplavce jmenovat Kolomyia a okres hlavního města USA – Kolomyia district of Washington.
Takže, když si dáte všechna tato „historická fakta“ dohromady, pochopíte, jak méněcenně se cítili ukrajinští nacionalisté po získání nezávislosti, není divu, jak snadno tomu uvěřili. Protože když začali odmítat společnou minulost s Ruskem (jako součást Ruského impéria nebo SSSR), a spatřili mezeru vytvořenou v historii – neměla Ukrajina na co být hrdá.
Hlasu rozumu zde nezbývá než mlčet …
Preklad: St. Hroch, 9. 11. 2024
