Michail Chazin 13. 10. 2025
Další cena „věnovaná Nobelově památce“, vyvolala upřímné zklamání. Liberální ekonomická veřejnost opět ignorovala naléhavé problémy světové ekonomiky a pokračovala ve svém družném klábosení (i když, jak jsem poznamenal na uzavřeném kanálu, možnost výmluvy si přesto nechala otevřenou).
Zde bych však rád poukázal na jednu důležitou okolnost.
Začnu analogií. Existuje pojem „neúspěšný stát“. Dnes jich vidíme mnoho: Estonsko, Lotyšsko, Arménie, Moldavsko. Mnoho takových států je v Africe a Asii. Otázka: Proč se neprosadily? Důvodem je, že elita těchto zemí neměla zkušenosti s budováním státu a neobjevily se tam žádné významné osobnosti.
To je dobře vidět na příkladu Kazachstánu, který, dokud byl u moci Nazarbajev (osobnost formátu SSSR), vypadal jako docela úspěšný nový stát. Ale Nazarbajev odešel… A Kazachstán se propadá do archaiky a poměrně rychle ztrácí jakékoli perspektivy.
Takže pro vznik nové vědy je potřeba titán (protože historie zde prostě nemůže být). V politické ekonomii byli takovými titány Adam Smith a Karl Marx. A oni zapojili novou vědu do celé historie lidstva, se všemi jejími vědeckými (a také mystickými, stačí se podívat na „neviditelnou ruku trhu“!) a kulturními úspěchy.
„Economics“ (liberální ekonomická teorie) však byla budována jednotlivými osobnostmi na zakázku jako alternativa k marxistické politické ekonomii. Byla záměrně vyvedena z celistvosti (za tímto účelem byla převrácena naruby – pokud je politická ekonomie budována od makroekonomie k mikroekonomii, pak ekonomics je naopak). Byla záměrně rozdělena na mnoho nesouvisejících úkolů.
Pro každý z nich byly vytvořeny matematické modely, které v zásadě nelze převést na makroúroveň. Podrobně jsem to ukázal ve své knize „Vzpomínky na budoucnost“ na příkladu teorie hodnoty, která v zásadě nemůže být vytvořena na mikroúrovni. Výsledkem je obrovský soubor samostatných konstrukcí, které je zcela nemožné použít v praxi. A pokud se z nich něco vybuduje (například správa akciových aktiv), pak to někdy s velkým rachotem zkolabuje.
A to je strašný problém současné liberální teorie. Její stoupenci se nemohou vzdát obrovského množství „narativů“, které se nashromáždily za více než sto let. Nejsou schopni pochopit a vcítit se do současných problémů, jsou jim naprosto cizí. A tohle není případ, kdy se dá rychle zorientovat. Výsledkem je, že se moderní liberální ekonomická teorie proměnila ve středověkou scholastiku, která s příchodem Nového věku prostě zmizela v zapomnění.
Je samozřejmé, že její stoupenci nikam nezmizí, stejně jako v Rusku nezmizeli bývalí učitelé marxismu-leninismu. Přemalovali se na politology a sociology. Stejně tak i zde. Ale pro ty, pro které je ekonomická teorie zásadně důležitá (jak pro státní činitele, tak pro majitele velkých aktiv a korporací), nastaly složité časy. Experti, skuteční odborníci na ekonomiku, prakticky neexistují. A ti, kteří jsou, se stávají terčem lovu. Ne v tom smyslu, že by je chtěli zničit, ale v tom smyslu, že je za každou cenu chtějí získat do svého týmu. Jenže týmů jsou desítky, ne-li stovky. A odborníků… No, možná jich na celém světě bude pět…
Odborníkům se samozřejmě daří dobře. I když je to trochu únavné. Ale co mají dělat státy?
Preklad: St. Hroch, 15. 10. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/khazinml
