Trump potřebuje rychlá, přesvědčivá vítězství.
Andrej Bezrukov 24. 03. 2025
Prof.Jevstafjev si do svého včerejšího autorského pořadu na TV Solovjev pozval zajímavého hosta – plukovníka ruské zahraniční rozvědky v.v., významného amerikanistu, profesora prestižní moskevské MGIMO Andreje Bezrukova. Z jejich besedy jsem pro vás původně chtěl přeložit jen pasáž týkající se převážně Evropy, ale je to natolik zajímavé, že jsem přeložil celé plukovníkovo vyjádření …
Vy jste se, Dmitriji, v úvodu zmínil, že se Evropané přestali bát Trumpa. Tak tím si nejsem jist. Ovce se, nejspíš, scukly do houfu a hlasitě bečí ve snaze vzájemně se podpořit, přičemž předstírají strategii, absenci strachu z vlka, že ho přežijí atd. Vlk se jimi, upřímně vzato, zatím nezabýval, protože má jiných ohnisek velmi mnoho a nebude je žrát jednotlivě. Tím spíš, že mezi nimi jsou některé, které pro něho hlasují. Podívejme se na ně blíže:
- Vojenská mašinerie Evropy neexistuje mimo NATO;
- Mluvíme-li o NATO, tak to má jediného pána – USA;
- Ten je zásobuje tím hlavním: – informacemi a systém řízení, bez něhož tato sešívaná deka evropské bezpečnosti zůstává jen sešívanou dekou – nic víc. Je tam hadřík Francie, je tam hadřík Británie, Německa, a všechny ostatní nestojí za zmínku. Každý z nich, třeba Finsko, může jakž-takž bránit svoje území – ale před kým? My přece nepotáhneme do nějakého Holandska, abychom ho vybojovali… – naprostá blbost!
- Mimo strategický jaderný deštník USA Evropa v podstatě neexistuje. Může velmi dlouho stát na místě a křičet, ale nikam se nehne, protože jí chybí motor;
- A úkolovaly ji, jen tak mimochodem, pouze USA.
To je jedna otázka. Druhou je pohled za oponu píáru, kde, když rozsvítíte, tak se švábi, štěnice a další havěť rychle rozutečou do skrytu. Musíme ale chápat, že Američané jsou naprosto unikátními divadelními manažery, jejich národním dědictvím jsou Hollywood a Broadway. Oni dovedou jakoukoli věc, ať už politickou, ekonomickou, jakoukoli, obléci do takového opentleného obalu i s muzikou, že si nikdo nepoloží otázku, co je vůbec vevnitř. Je to prostě, jak Američané říkají „pompa a cirkus“.
Podívejte se jen na prezidentovo vystoupení před oběma komorami Kongresu: Kdokoli tam je, byť třeba na jedné noze se táhnoucí Biden, to není vůbec důležité – ale všechno to zní, jakoby římský císař právě rozbil Kartágo. To se připravuje, je to tradice a lidé na to čekají. Jiní si na tom budují kariéry, vydělávají ohromné peníze, aby to bylo krásné, aby byl politický proces prodejný. A „prodejný“, je právě ono slovo, jehož je třeba si všímat, protože v Americe se prodává všechno. A pokud to krásně nezabalíte, tak neprodáte.
A Trump, jako dobrý byznysmen a v bojích už zakalený politik se také zamyslel nad tím, kdo že pro něj bude vytvářet ten obal. A teď chápe, že ho čeká boj. On si nejspíš původně myslel, že přijde a jeho velké ideje hned všechny potáhnou za ním, že všichni hned pochopí jeho velikost a správnost jeho věci atd. – Nepochopili…
Tehdy se ještě „hluboký stát“ cítil dobře, neměl dojem, že Amerika jde špatným směrem, byla tam tehdy ještě ne úplně rozložená a zkostnatělá Dem. strana a byla ještě schopna mobilizovat mládež do ulic, organizovat bojkot a podsunout Trumpovi lidi vypadající normálně, kteří ale pracovali proti němu atd. On se, samozřejmě z toho všeho poučil a nyní se za něj postavil, což je nejdůležitější, vysoce technologický byznys. Protože tento byznys, který zradil Dem. partaj (někteří z nich ale byli pro Trumpa už od počátku – jako Till nebo Musk) poznali, že s Demokraty „kaši neuvaří“, pochopili, že Amerika jde špatným směrem a je nutné s tím něco udělat.
Nyní, když svět odchází do nového technologického cyklu, je nutné mobilizovat všechny nástroje státu na svou podporu. Demokraté nebyli ochotni se mobilizovat kvůli Americe, ale jen kvůli nějakým svým finančním a ideologickým zájmům.
Trump jim poskytl šanci budováním „Velké Ameriky“ a technologickým skokem daleko vpřed, daleko před zbytek světa, vybudování nové infrastruktury atd. – čímž se právě nyní zabývají (0,5 bilionu na AI, přilákání 5 miliard od bohatých lidí za jediný den na amerického pasu i 14 bilionů přislíbených investic do ekonomiky USA. Takže si velký byznys řekl, že ano, pevnost Amerika je třeba budovat a běžet dopředu. A tady nejspíš „hluboký stát“ brzy pochopí, anebo mu vysvětlí, že bude muset přijmout tuto výzvu. A „hluboký stát“, jakkoli hluboký je, sestává z placených úředníků, kteří, kdy dostanou nový úkol, nejdříve nového manažera nemají rádi, pak pochopí, jak s ním vyjít, a budou s ním žít a dělat svoji práci. Vzniknou jiné organizace na místě USAID, které budou pracovat pro USA stejně, jen za méně peněz a s menším počtem lidí. Protože USAID se rozrostlo do obludných, neřiditelných rozměrů.
A bude Trump kopat dál?
To závisí na zadání. Pokud „hluboký stát“ – a já vůbec nejsem přívržencem onoho názvu, je to jen část byrokracie, která se odtrhla od politického procesu. A tak úplně sama za to nemůže, zavinil to sám politický proces, kde se Demokraté s Republikány nemohou dohodnout, kam vést zemi, a ten obrovský, po válce vybudovaný byrokratický aparát neúkolovali kam má po historickém zlomu směřovat. A tento „hluboký stát“ pokračovat směrem na který byl postaven – směrem studené války. Takže se na této cestě naučili vydělávat peníze, upevňovat svoji pozici, vliv atd. Pokud ho postaví před nový úkol, tak se jím ochotně bude zabývat. Jen čekají, kdo že jim ten úkol v konkrétní, změřitelných parametrech dá. Například zabrání Kanady, připojení Grónska a další. Bude mít jiné starosti, do nichž se pustí stejně, jako se zabýval svržením režimu.
V čem je otázka? Dnes, když se publikují dokumenty o vraždě J.F.K. , z nichž si myslím, že mnohé neotevřou, protože buď vůbec neexistovaly, nebo je zlikvidovali ještě před ustavením Warrenovy komise, aby se nepralo špinavé prádlo. Zajímavé je, já jsem se samozřejmě neseznámil se všemi těmi soubory, ale to, co odtud přichází, jako například, že CIA nebo jeho část pomáhala vytvořit jadernou bombu pro Izrael. Pokud tomu bylo tak a Kennedy se tomu snažil zabránit, vzniká zajímavý obrázek: – tenkrát přece, jak z těch souborů vyplývá, celá prezidentská struktura a moc vůbec, nepracuje jak je na papíře psáno, nekontroluje a normální Američan si řekne: – k čemu je pak ta hra na volby? Jak mohu já, jako Američan věřící v demokratické principy Otců zakladatelů, vůbec ovlivnit to, co se děje?
A pak vyvstane otázka, stejná jako v roce 1973: – pokud je tento systém nekontrolovaný a pokud nebyl kontrolovaný tenkrát, a není pod kontrolou ani dnes – co dělat?
To jsou klíčové otázky, A pokud mluvíme o píár obalu, jsou všichni solidární atd., ale každý má své ekonomické zájmy a chce prosadit svůj byznys, prosadit své lidi, pak nyní po téměř 100 dnech Trumpa v úřadě uvidíme, jak ta dynamika půjde dál, bude-li jeho tým jednotný, vysvitne-li tam v zákulisí nový lídr atd. Kdo bude skýtat naděje na budoucí prezidentství, a den voleb do kongresu v roce 2026 vůbec není daleko, a odtud je jen krok do prezidentských voleb, přičemž poslední rok je pro úřad prezidenta vůbec jen rokem předvolební kampaně. V Americe jde, s hlediska politického procesu, vše velmi rychle, a my se brzy setkáme s faktem, že systém budovaný Trumpem musí přežít své první problémy i odpovědi na otázky, co udělal za těch prvních sto dní.
Trump, jako normální byznysmen, čtoucí knihy o byznysu, a on to dokonce kdesi přednášel, jehož druhou kariérou byla kariéra mediální, kde byl velmi úspěšný, potřebuje rychlá vítězství. A proto mačká všechny knoflíky a sleduje, který z nich zakřičí nejhlasitěji. Dánsko se například, dle všeho soudě, už poddalo a je v naprostém šoku a Grónsko padne Trumpovi do rukou – a to bez zvláštního úsilí. Začínají se otvírat další možnosti. On potřebuje rychlá a natolik přesvědčivá vítězství, aby neztratil dynamiku, aby za rok vstoupil do volební kampaně do kongresu, jež je pro něj velmi důležitá…
Preklad: St. Hroch, 24. 3. 2025
Zdroje:
min.08:50 až 27:00
