Atlant potřebuje dovolenou

Alexander Losev
K dnešnímu rannímu rozhovoru si moderátor Dmitrij Kulikov, jako každý pátek, pozval do studia stanice „Solovjev.live“ Alexandra Loseva*). Přiznám se, že se na jeho vystoupení pravidelně těším, on ani jednou nezklamal očekávání – proto, po čase, předkládám vám (tradičně vynechám moderátorovy otázky a vstupy – rád skáče spolubesedníkům do řeči, ve snaze ukázat, co všechno ví…).

Proti nám vedou válku, nejspíš dlouhou a těžkou, místy i krvavou. Jestliže chápeme, proti komu bojujeme, musíme pochopit také to, jak naši protivníci myslí, kým jsou, jak jsou vychováni, na jakých knížkách vyrůstali, co mají v hlavách – jen tak sestavíme svoji strategii. Na tom, co od dětství čteme, do značné míry záleží, kým nakonec budeme… My jsme u nás, vlastně všichni četli stejné knížky, každý žák četl „Vojnu a mír“ a v podvědomí máme představu, kdo je ideálem muže, co je to šlechetnost – dobromyslný a chrabrý kníže Andrej, naprosto dobromyslný a neohrožený Pierre Bezuchov. Ten, kdo toto nepřečetl, nemůže být považován za vzdělaného člověka, byť absolvoval střední školu.

Jak myslí naši protivníci, jaká kniha je u nich hlavní, o co se opírá jejich vědomí? Když na toto téma probíráte literaturu, tak jsou tam dvě knihy, které je formovaly: – v dětství Tolkienovy knížky a v dospělejším věku je to knížka Ayn Rand „Atlantova vzpoura“. Tato spisovatelka, původem z Ruska, se narodila v Petrohradě (pod jménem Alisa Zinovjevna Rozenbaum) je autorkou filozofie absolutního sobectví**). Zatímco první knihy provádí děti světem fantazie, Kniha Randové už formuje světonázor politiků, podnikatelů, atd. Filozofie objektivizmu, individualizmu, a v podstatě kniha o výrobě, o státu, o tom, jak stát nenávidí podnikatele, jak vydává zákony, které nelze dodržet, a proto je každý podnikatel na hraně trestného činu a lze ho vydírat. A pokud se najde někdo, kdo pro tyto podnikatele objeví Atlantidu, kde bude každý mít možnost bojovat o své individuální štěstí.

Co je zajímavé, autorka v knížce popisuje, že v každé společnosti existuje člověk, na němž všecko stojí a pokud ho odtud vytáhneme a odvezeme do takové „Atlantidy“, tak podnik, odkud jsme ho vzali, začne upadat… A teď si vzpomeňme, co se dělo u nás na rady Američanů, neničili náhodou stejně naše podniky v devadesátých letech – v době té šílené privatizace? A co se teď děje v Německu, odkud si cíleně vytahují cosi, čemu poskytují platformu – onu jakousi Atlantidu? Jak dávali dohromady Sillicon Valley v Kalifornii? – Celý ten byznys byl stavěn na těchto přístupech, na této filozofii objektivizmu popsaném Randovou. Tato filozofie se natolik dobře uhnízdila v mozcích Američanů, že se stala základem toho, jak oni myslí a pokouší se to reprodukovat v politice. Proto bych chtěl vyzvat ty, kteří se nějakým způsobem angažují v tomto boji (včetně nás samých), aby se k této knížce vrátili…

Teď přejdu k druhému, velmi zajímavému tématu:
V National Interest vyšel velmi zajímavý článek o tom, že „Amerika potřebuje futuristy, aby jasně přemýšlela o válce“… To není vtip. Oni si položili otázku, zda zaujetí futurizmem amerických vojáků neškodí národní bezpečnosti. A to je třetí knížka, která se jmenuje „Hvězdné Války“… Takže oni píší, že Amerika si po 2.světové válce příliš dlouho vychutnávala pocit taktické převahy, a proto američtí vojáci vždy sváděli vinu za porážku na politiky: – „Amerika vyhrává bitvy, ale prohrává války“…
Vzpomeňme si, co bylo po 2.SV: – Korea, Vietnam, Afghánistán, Irák, atd. Amerika teď dosáhla na Ukrajině určitých taktických vítězství – ale válku prohraje.
Takže vyvstává otázka: – jak dál vyhrávat?

Už jsme si tu vyprávěli o matematickém modelu mozaikové války, modelu války koloniální, kde jednotky koloniální proti jednotkám koloniálního protivníka bojují kdesi v zemi Křováků. Starý model, navržený před více než sto lety funguje, ale teprve teď byla tato část teorie her konečně dobře propracována. Viděli jsme, že když jsme na frontě neměli příliš mnoho sil, tak jejich přesuny, přesné údery, byly čistě matematickým modelem. Když se ale střetli s už skutečnou armádou, kdy ruská armáda posílila, tento model přestal fungovat a jiný pro Ukrajinu zatím nemají. Proto teď říkají, že musí urychleně vítězit intelektuální převahou.

Problém ale, jak se v článku zdůrazňuje, je v tomto: „Varujte se těch, kteří příliš mnoho hovoří o budoucnosti. Oni za ni nedokáží nést odpovědnost“. Futuristé jsou skvělí lidé, ale odpovídat budou ti, kteří jsou na zemi. A hned kritizují ty, kteří dříve říkali, že tanky nebudou potřeba, zatímco se v konfliktu ukázalo, že i tanky jsou potřeba, i dělostřelectvo a mnoho dalšího – a nejen roboti. Jistěže drony jsou potřeba, ale Američané najednou zjistili, že války se vedou jinak, než jak ukazoval Hollywood ve Spielbergových filmech. On už, koneckonců, Klausewitz varoval budoucí armádní velitele před „písní Homérových Sirén a uklidňujícími prognózami“.

„Ve skutečnosti ale se bude bojovat na zemi, takže to na čem je založen jejich futurizmus, na digitálních technologiích, kvantových propočtech, hyperzvukových raketách musí být doplněno tradicionalizmem“ – píší autoři v National Interest.
Takže Amerika se zamyslela a zamyslet se musíme i my.
Ano, my máme, bohužel, ztráty, krev, ruiny – nicméně je to i zkušenost, kterou se oni teprve pokouší tam získat a kterou se budou snažit šířit dál.

Ne náhodou tak hezky přijali Si-Ťinpchinga na Blízkém Východě. Blízký Východ chápe, že jen na spolupráci s Ruskem a Čínou závisí jejich přežití v novém multipolárním světě. Američané jim připraví válku okamžitě, jakmile se jim naskytne příležitost – protože potřebují zdroje.

Američané vědí, že i Evropu je třeba nějak držet na uzdě. Budete se divit, jak nervózně oni přijali zprávy o onom operetním pokusu o státní převrat v Německu se znepokojením a docela vážně se zděsili, že si v Německu vůbec někdo troufl pomyslet na suverenitu a říci Němcům, že jejich země je okupována…

A teď jejich vojenští analytici, mozková centra, budou přemýšlet o tom, jak propojit válečné tradice (ačkoli oni s vážným protivníkem na zemi ani pořádně nebojovali) a futurizmus – obrátit se na historiky i na fantasty, aby vytvořili nějakou syntézu. O něčem podobném bychom měli uvažovat i my.

Třetí téma – varovný příznak:
Blížících se změn, pro světovou ekonomiku a finance ( včetně amerických) nepříznivých. Překvapil mě Rand Corporation, který najednou vydal zprávu. „Trajektorie výdajů po 65 letech – variace počátečního bohatství…“. Studují tam penzisty, z čeho žijí, jak vypadají jejich penzijní a jiné úspory, za co je utrácejí – že vlastně utrácejí zbytečně… Proč to všechno?

Vychází totiž najevo m.j. 174 mld.dolarů nesplněných sociálních, penzijních, atd. budoucích závazků! Zpráva studuje, za jakých podmínek mohou lidé přežít, za kolik peněz… Znamená to, že se chystají k něčemu velmi, velmi vážnému. Pokud to studují takovíto lidé, znamená to, že písek v přesýpacích hodinách je už na dně. A za krátko se syrově ukáže, co všechno způsobili svou sankční, ekonomickou válkou, kterou nás odřízli od svého finančního systému – měli bychom jim za to poděkovat! Toho je třeba využít. Ti, kteří doufali, že se vzdáme a bude vše jako dřív, dnes vidí, že je vše natolik hrozné a vážné, že bude nutné se zamyslet nad tím, v jakém světě se ocitneme už v příštím roce. Později provedeme nějaké prognózy, řekneme si o „černých labutích“ a dalších věcech. Ale to, že Rand Corporation studuje penzisty, znamená, že se připravují na velmi vážnou krizi.

A my musíme být pevností, abychom to vše přežili a abychom už potom předložili světu úplně nový model rozvoje světa, založený na našich a všelidských hodnotách. Nejdřív ale je nutné přežít.
Kardinál Richellieu řekl, že „…Lidská duše je nesmrtelná a její spása je v budoucnosti. Stát nesmrtelný není a zachraňuje se teď, anebo nikdy.“

^{*) Alexandr Losev (1970) – člen předsednictva Rady pro mezinárodní a obrannou politiku RF, expert pro matematické modely řízení portfolia na fondovém trhu, gen.ředitel „Sputnik – správa kapitálu a.s.“.
**) V této souvislosti doporučuji článek Lukáše Kovandy, vyšlý v Reflexu před 17 lety: http://www.lukaskovanda.cz/ayn-randova/}