Andrej Perla 14. 5. 2026
O rozporech, které po setkání amerického prezidenta a předsedy ČLR nikam nezmizely píše komentátor „Abzacu“ Andrej Perla.
Od rána jsem narazil na dvě skvělé karikatury – obě ze západních médií, jak se říká, „druhé ligy“ – v první lize si něco takového nedovolí.
Na jedné z nich Trump v roli rikši poskakuje a veze někam kočárek – v něm sedí velká panda a předseda Si. Panda důvěrně sděluje předsedovi: „Trump si myslí, že od nás něco dostal.“
Na druhé jsou Si a Trump na sportovním stupni vítězů před a po válce s Íránem. Před válkou Trump hrdě stojí na prvním místě a Si je na druhém. Po válce je to naopak.
Samozřejmě, politologická analýza karikaturistů je taková průměrná, přímočará. Ve skutečnosti je vše mnohem složitější.
Nelze však popřít, že v očích světové veřejnosti vypadají vztahy mezi USA a Čínou dnes přesně takhle…
Trump několikrát odkládal návštěvu Pekingu. Nedělal to jen tak, nešlo o rozmar. Pro něj bylo životně důležité přijet na návštěvu k předsedovi ČLR v roli vítěze – buď tím, že ve svůj prospěch ukončí konflikt na Ukrajině (v USA je Čína jednoznačně považována za vojenského spojence Ruska), nebo tím, že porazí Írán (protože Washington ho považuje za nástroj a opět za vojenského spojence Pekingu).
Trump nemá v zásobě ani jedno, ani druhé vítězství. Na Ukrajině se situace blíží k rozuzlení, ale je nepravděpodobné, že by Trump toto rozuzlení mohl považovat za své vítězství. A Írán… Írán se navzdory všem prognózám ukázal jako neporazitelný.
Trump nemohl úplně upustit od návštěvy Pekingu – to by bylo považováno za slabost. Během své návštěvy však nemůže mluvit z pozice síly. Vždyť žádnou sílu nemá. Nemůže Číně diktovat svou neústupnou vůli. Nemůže Číně vyhrožovat – Čína se svými spojenci vypadá zjevně mocnější.
Co tedy Trump může?
Zdá se, že může navrhnout ukončení války, jakkoli to může znít podivně. Ano, ještě jedné. Jenže tentokrát vážně. Protože jde o ekonomickou válku USA proti ČLR.
Americe se nepodařilo připravit Čínu o zdroje energie, nepodařilo se jí vytlačit její výrobky z žádného trhu. Ale ani Čína se nemůže pochlubit vážným oslabením USA.
Trump může navrhnout nahrazení ekonomické války vzájemně výhodným příměřím. Zdá se, že právě to v Pekingu udělal.
„USA budou s Čínou obchodovat na zcela vzájemné bázi. Je mi ctí být vaším přítelem a vztahy mezi Čínou a USA budou lepší než kdykoli předtím. Přivezl jsem do Číny největší světové podnikatele v zájmu rozvoje obchodu,“ – řekl Si Ťin-pchingovi.
Trump Číně nenabízí spojenectví, ani „věčný mír“, ale něco jako investiční dohodu a zároveň rozdělení sfér vlivu a území ekonomické dominance.
Je to dobrý návrh a není pochyb o tom, že se Číně velmi líbí. Kdyby jen nebyly dvě zásadní okolnosti: …
1. Za prvé, Tchaj-wan. Tchaj-wan se musí vrátit do rodného přístavu. USA jsou proti a tento rozpor nelze vyřešit vzájemnými úsměvy.
2. Za druhé, Evropa. Evropa nemůže být dojnou krávou pro dvě velmoci současně. Pouze pro jednu. Čína chce tento trh celý. USA také.
Trumfem Číny jsou relativně levné uhlovodíky z Ruska a velmi levné „spotřební zboží“. Trumfem USA jsou zavedené dodávky LNG a historické vazby.
Řešení těchto rozporů si Trump z Pekingu do Washingtonu neodveze. Řešení totiž neexistuje.
Preklad: St. Hroch, 14. 5. 2026
Zdroje:
https://absatz.media/mneniya/163320-v-rascvete-si-kak-tramp-povel-kitaj-k-mirovomu-gospodstvu
Pridaj komentár