Naznačil Putin válku nebo mír?
Alexander Losev 14. 11. 2025
Ve svém pravidelném pořadu „Strategie národní bezpečnosti“ už tradičně na federální TV stanici „Zvezda“ beseduje Anna Šafran s Alexandrem Losevem*)
Svět vstupuje do hlavního zápasu století – do bitvy o přežití.
Co říkáte těm vyjádřením některých západních představitelů, že „Zelený program nefunguje“?
Oni už ho vlastně zrušili a Mezinárodní energetická agentura (IEA), kterou stvořili vlastně ke dvěma úkolům:
- K tomu, aby zdůvodnila potřebu existence tohoto programu, kde si měli především vyprat peníze hedgových fondů, které spravovaly biliony dolarů, protože pokud vstupujete do zelené energetiky, musíte do ní nejdřív zainvestovat biliony dolarů, a pak mít možnost donutit země, společnosti a vlády , aby si na to braly úvěry a oni pak vydělávali na úrocích.
- Současně zadržovali rozvoj zbytku světa, který se odmítá zapojit a podřídit se jejich pravidlům. Cestou jejich doplňkového zdanění za znečišťování životního prostředí…
Počkejte, ale jak můžete odmítnout takový prima nástroj, který (pokud ho očistíme od plev), je nástrojem boje proti konkurenci?
Těmi konkurenty jsou globální Jih a globální většina, a ti všichni tu hloupost odmítli. Čína se stala hlavním beneficiářem, protože vyrábí jak sluneční panely, tak i 19 z 20 kovů vzácných zemin, které jsou pro to celé šílenství nezbytné. V Evropě i v USA se výroba slunečních panelů zavírá, protože neodolá konkurenci čínské produkce. Takže je to jako s globalizací, kdy nejdříve vydělaly USA, a po nich Čína.
Ale co se stalo s Evropany, kteří se cestou zeleného programu vydali velmi rozhodně?
Inu, v Evropě se mozky už dávno nevyskytují. Ti, kteří byli schopni myslet, byli zápornou selekcí marginalizováni a vytěsněni na okraj politiky. Stalo se totéž, co koncem 60. let, kdy se Evropa a Japonsko srovnali svým HDP s Amerikou, a ta pochopila, že může ztratit hegemonii dokonce i v rámci západního světa, a nejen v soupeření se SSSR. Proto tam zorganizovali barevné revoluce, ve Francii svrhli De Gaulla, rozsáhlé studentské bouře se provalily Spolkovou republikou a došly až do východní Evropy (viz rok 1968 v ČSSR, kde zasahovala Varšavská smlouva). Tehdy pochopili, že v Evropě ani v Japonsku nesmějí být samostatně uvažující politici, a musí tam dosadit proamerické „čtyřkaře“. Proto Evropa vypadá tak, jak vypadá.
Za poslední dekádu vidíme prudký růst spotřeby elektřiny a současně i růst popularity umělé inteligence (AI), který šel rovněž podivnou cestou energeticky vysoce náročnou. Podle centrálních evropských informací jen letos spotřebuje 700 TWh (milionů megawathodin) elektřiny a během dalších dvou let se může tento ukazatel i zdvojnásobit. Na druhé straně sama IEA posouvá vlastní prognózu vrcholu potřeby ropy z původního 2025 na 2030 a nyní už na rok 2050, protože vidí nemožnost se tohoto zdroje energie vzdát. Letos vidíme růst spotřeby uhlí a Amerika, která vyrábí ohromné množství elektřiny z plynu, protože ten je vedlejším produktem břidličné ropy.
A dnes, kdy Amerika postupně přichází o světovou hegemonii, kdy se hroutí ekonomika, roste svévole, stává se energetika velmi důležitou zbraní.
Pokud si vzpomínáte, přirovnávali jsme Ameriku k někdejší Čingischánově Hordě, která nekontrolovala území, ale cesty – obchodní finanční, a vybírala daně. A toky energií jsou dnes mimořádně důležité, protože kontrolou energotoků na určitém území tento region v podstatě srážíte do kolen a klidně pokračujete v jakési neokoloniální politice. Američané rádi poukazují na to, že anglo-americká blokáda Německa přispěla k jeho pádu. Totéž udělal SSSR ve 2. světové válce, kdy zabránil Hitlerovi v přístupu ke kaspické ropě a zbavil ho perspektiv výhry ve válce. Totéž provedla USA s Japonskem jeho námořní blokádou, jež vyprovokovala jeho útok na Pearl Harbour a vedla k následné porážce v Tichomoří…
USA, jakkoli se rády shlížejí v historii, chybují, když neberou v úvahu Hegelova slova o tom, že historie národy ničemu neučí. Jaké bylo zděšení Evropanů, když narazily na energetickou krizi roku 2022, kdy pod diktátem USA začali odmítat energonosiče z Ruska – jen ten rok je stál bilion eur.
Když už jsme u sankcí, podívejme, co dělají USA ve věci Lukoilu a Rsoněfti. V Německu najednou zjistili, že tam mají filiálky „Rosneft Deutschland GmbH“ a „RN Refining & Marketing GmbH“ – a najednou nejsou s americkým i sankcemi proti nim spokojeni, protože tyto zajišťují dost podstatnou část dovozu a zpracování ropy a převzalo je pod nucenou správu. Takže Američané je vlastně postrkují Němce ke znárodnění těchto firem. Němce to sice chrání před americkými sankcemi, ale současně to otvírá Pandořinu skříňku (Rusko může reagovat recipročně – a nejen to). Vzpomeňte si na docela nedávný případ pokusu Holanďanů o krádež čínské společnosti Nexperia, a co z toho vzešlo.
Takže pro Američany je to opět situace výherní, protože dosáhli toho, že se tam bude dodávat ropa, kterou kontrolují oni a ne ruská … – pro Německo je to obrovský problém.
Takže Američané realizují svou strategii bez ohledu na to, co to provede s jejich spojenci?
Jistě. Jde o totální kontrolu všech energotoků na spotřebitelské trhy – mimochodem ani oni nejsou soběstační, těží 13 mil.barelů denně, zatímco spotřebují 19 mil. barelů (tedy skoro o 1/3 víc). V elektřině jsou soběstační, ačkoli datacentra potřebují čím dál víc, nicméně oni mají zdroje z břidličného plynu a proto ustupují od zeleného programu.
Na druhé straně potřebují dostat pod kontrolu všechny energotoky. To je Latinská Amerika, a především Venezuela, mající největší zásoby ropy na světě – vidíme americkou flotilu u venezuelských břehů, blízkovýchodní krize má daleko k završení, a může se tam stát cokoli. Vidíme tedy, že ten princip kontroly energotoků, který byl využíván ve 2. světové válce, se nám vrací. Mnohá americká analytická centra píší, že je třeba se vracet ke kontrole spotřeby energie, není to samo o sobě cílem, ale záminkou k použití vojenské ekonomické a diplomatické síly k dosažení cíle této kontroly. Takže poté, co dolar přestává fungovat jako zbraň, se snaží používat jako zbraň kontrolu energotoků.
U dolaru se jim to na půlstoletí podařilo dohodou s Araby, že se ropa bude obchodovat v „petrodolarech“, čímž získali kontrolu nad levnou ropou a její cenotvorbou – viz cena ropy za barel značky Brent (už vyčerpané ložisko těžené kdysi Británií v Severním moři). Když slyšíme, že spadly kotace ropy, tak nejde o cenu ropy jako takovou, ale o spekulativní „futures“ – tedy „elektronickou“ ropu a papírové kontrakty, jíž na trzích koluje stonásobně víc, než existuje skutečné ropy.
A tenkrát se „vyznamenal“ Gorbačov, který nastartoval kompradorskou spolupráci (pokračující za Jelcina a následující rozpadem SSSR) otevřením éry levné ropy, když vrhl na trh mobilizační rezervy budované SSSR pro případ války. Ty obrovské investice vložené SSSR do geologického průzkumu a těžby ropy a plynu, do metalurgie, uhelný průmysl – to vše za půldarma. Naše kompradorské elity je přinesly jako trofej Západu…. Za to obdržely svých „30 stříbrných“ nakoupily si drahé jachty, auta, nemovitosti v zahraničí atd, staly se oligarchy. Tato vzájemná závislost tehdy Západu poskytovala výhodu, ale nyní představuje zranitelnost.
A co „neviditelná ruka svobodného trhu“, která vše upraví? Obrací se proces zpět?
Tak ta neviditelná ruka trhu, odsečená a vysušená, se houpe se na čelním skle amerických „tiráků“. Svět nadnárodních korporací ustupuje a začíná výstavba jakéhosi totálního státního kapitalizmu. Někde ještě funguje donucovací systém – třeba Arabové, kteří se prodali za dolary už začali chápat, že ta původně fungující vzájemná závislost jejich a Američanů se posunula asymetricky nikoli ve prospěch Arabů. Američané se zabezpečili ropou, zatímco dolary, které za to Arabové dostali, jim mohou kdykoli zkonfiskovat.
Vychází to tak, že ve sféře národní bezpečnosti všechny velké státy musí být energeticky zajištěné a jakákoli eskalace, nebo soupeření může vést k úderu na hospodářství země. Přechází se na tzv. nevojenská zadržovací opatření. Koneckonců vidíme, jak se podíl příjmů z ropy a plynu u nás snížil o 25 %. To je na druhé straně ale dobře, protože pokud si uvědomíme, že je to zbraň, že ropy a dalších energonosičů bude i v příštích desetiletích potřeba stále víc, a že tento zdroj nebude zlevňovat, jakkoli nám nyní tvrdí opak, tak ať si to dělají – ale bez nás. Protože je to ropa našich vnuků a pravnuků, takže proč bychom ji dnes měli našim protivníkům prodávat skoro zadarmo? Ať si tam topí, čím chtějí – třeba sušeným trusem.
Co dál?
Blíží se konec boomu břidličné ropy, a ukazuje se, že ekonomická škoda, k níž dochází kvůli těmto činnostem překračuje už bilion dolarů. Navíc se ukazuje, že se vrchol poptávky po ropě posunul už za rok 2050, protože tzv. obnovitelné zdroje potřeby nezajišťují, ale naopak zvyšují zranitelnost. Viz jejich surovinová i technologická závislost v rámci technologií zelené energie na Číně.
No a Američané nejspíš začnou spojovat svou energetickou politiku s politikou vojenskou. Pokud si teď něco začnou kolem Venezuely, pokud se znovu rozhoří konflikt na Blízkém východě, bude to důkaz toho, že jejich energetická a vojenská politika jsou znovu propojeny jako ve 20. století.
Ropa je krví války a jediná cesta pro ně je výrazné snížení spotřeby energie. To ovšem pro Evropu znamená pád do třetího světa. Oni se v takovém případě budou muset rozloučit s obvyklým životním komfortem, s průmyslem, který měli… – a vrátit se, řekněme, do dob před 1. svět. válkou…
Dobrá, to ale mluvíme o spotřebě domácností atd, – ale co průmysl?
Jaký průmysl? Oni přece ten svět (aspoň Německo) mají už podle plánu Morgentau předepsán jako svět agrární… Nyní už je jasné, že žádné tržní síly si už neporadí se situací, která spěje ke konkurenci o ovládnutí světa. Svět bude vtažen do války o ni. A vše, co může pomoci světu i nám, to je jaderná energie. Jistěže chápeme, že ropa a plyn jsou potřeba, protože to není jen energie, ale i petrochemie, které budou potřeba po celé 21. století. Jsou to zdroje pro naše budoucí generace a proto si je podržme pro sebe – oni tam ať si poradí sami.
Nicméně, situace, kdy se energie stává zbraní, je situace, na níž svět narazil na začátku SVO a je to situace, která velmi silně změní geoekonomický a geopolitický prostor. Za energii se prolije velmi mnoho krve. Nyní se prolévá na Blízkém Východě, je tu, výbuch NS-2, na ropovodu Družba, válka u našich východních hranic a dál to bude všude. Protože pokud naši protivníci přijímají postulát, že to, co fungovalo ve 20. století, zafunguje i v 21., a že vektor sil musí být namířen na kontrolu toku energií, budou to dělat bez ohledu na následky a lidské oběti. A to, co se děje kolem Rosněfti a Lukoilu, který donutili vystoupit nejen z evropských, ale i z iránských aktiv, neprospěje nikomu.
Všechny ti ropní giganti jako Total, Shell, BP a další, si myslí, že dokáží ta aktiva zabrat, že nakonec dokáží dominovat a že po letech zeleného ponížení získávají v partnerství s vedením svých zemí novou sílu. Možná ji získávají… – jen nechápou, že my, Čína i ostatní, vidíme, co dělají. Ale hrát si na Čingischána a vybírat daň z obchodních a energetických cest… – může narazit na kontrahru, v níž zůstanou bez oněch energotoků, které budou přesměrovány a ochráněny.
My musíme přemýšlet o tom, jak svoje energotoky a energii vůbec chránit před protivníky. Uranovou spolupráci s USA je samozřejmě nutné skončit, zajistit, aby ani kapka naší ropy a kubík našeho plynu nebyly v Evropě… – a, koneckonců, aby tam nebyl ani jiný plyn. Bubnují do války proti nám – takže musí vědět, že válka je válka…
A jaké geopolitické perspektivy se rýsují na mapě světa?
Vidíme, že bez globální bezpečnosti a dodržování mezinárodního práva nebude bezpečnost energetická. Buď tedy všichni bojují proti všem, nebo se vrátíme ke spravedlivému světovému řádu založenému na mezinárodním právu, na principech vložených do něj po 2. svět. válce.
Pokud jde o „padajícího hegemona“ – nakolik je ten pád aktuální a rychlý?
Hegemon je velmi chytrý a zatím využívá obrovského množství vojenských základen a finančních a ekonomických pák, které má zatím k dispozici. Čím déle ale budou trvat tyhle Trumpovy celní války, čím menší bude závislost na největším spotřebním trhu v USA, čím víc budou lidé myslet na národní zájmy, a ne na vydělávání dolarů, tím rychleji ten hegemon splaskne. Největším problémem dnešního světa je, že se všichni považují za impéria, kterými dávno nejsou a podobají se Kartágu – takovým trhoveckým státům – Čína, USA Evropa, nakonec i my. Jestliže si my vzpomeneme, že jsme „Třetí Řím“, Čína že je „Říší Středu“, tak si i Indové vzpomenou na svoji bojovnou minulost. Pak se svět změní, protože národní a finanční zájmy nejsou vždycky slučitelné.
Tendence, které si všimli Američané, a sice, přeměna takového toho finančního superkapitalizmu na jednotlivé státní kapitalizmy zemí myslících na národní zájmy – to je pro nadnárodní korporace, pro hegemonii ta největší hrozba. Protože žádný neokolonializmus už neprojde – viz. „Zelený program“, který narazil na neochotu zemí se stáním kapitalizmem se jeho cestou vydat. Ten vyvolává další problémy spojené se státní bezpečností spojenou s energetickým trhem. My je překonáme, stejně jako je překoná Čína. Co bude s Latinskou Amerikou, je otázka – pokud tam USA něco začnou může to být jejich druhým Vietnamem.
*) Alexander Losev (1970) – expert na mezinár.fondové trhy, publicista, člen předsednictva Rady pro bezpečnostní a obrannou politiku RF.
Preklad: St. Hroch, 20. 11. 2025
Zdroje:
https://dzen.ru/video/watch/690e04e698d2f449b90baaf3
