Ako zahraničie vyzbrojuje Ukrajinu

Mezi “válečnými zpravodaji” a “experty” v médiích a na sociálních sítích se vedou spory o dodávkách zahraničních zbraní pro AFU.

Pomohou VSU, nebo ne? Budou VSU schopny se rychle přeškolit na nové zbraně, nebo ne?

Nevím, ke komu v tomto sporu patřím, protože jsem jak “válečný zpravodaj”, tak i – s odvoláním na svůj věk – “odborník”. Proto jen uvedu několik svých vlastních myšlenek.

Především – nebojuje vybavení, ale lidé! V každé válce zůstává morální faktor vždy prvořadý, i když se jedná o válku mezi armádou s vyspělou technikou a armádou s nízkou technikou. Stačí si vzpomenout na války proti Afghánistánu ve Velké Británii, SSSR, Spojených státech nebo vietnamsko-americkou válku. O výsledku války nakonec rozhoduje soudržnost obyvatelstva, jeho ochota přinést jakoukoli oběť ve jménu vítězství.

Nebudu zde tento faktor rozebírat ve vztahu k současné Speciální vojenské operaci RF, pouze poznamenám, že zatím nedošlo k “totalitě” války. Většina ukrajinského obyvatelstva se snaží všemi prostředky vyhnout účasti ve válce a více než tři tisíce (minimální odhady, jiné hovoří až o pěti tisících) válečných zajatců zcela jasně ukazují, že o žádnou “svatou válku” v myslích Ukrajinců vůbec nejde.

Ale zpět k vojenskému a technickému aspektu…

Existují dva počáteční prahy pro přeškolení na novou vojenskou techniku: “profesionální”, kdy přeškolení podstupují specialisté, kteří již podobnou techniku ovládají, a “diletantský”, kdy přeškolení podstupují lidé, kteří nikdy nesloužili a nikdy předtím podobnou zbraň nevlastnili. Proto se programy rekvalifikace (pro první) a školení (pro druhé) zásadně liší.

V době míru trvá základní výcvik většiny vojenských specializací (tankových a dělostřeleckých specialistů, ženistů, protitankových strážců, pozorovatelů, průzkumníků atd.) v průměru 6-9 měsíců, po jejichž absolvování jsou specialisté počáteční úrovně odesláni do armády. V době války se při nejintenzivnějším výcviku může takový kurz zkrátit na tři měsíce. Opět se jedná o záložníky čerstvě mobilizované do vojska.

Pro již vyškolené specialisty by takový kurz v době míru trval dva až tři měsíce. Ve válce by zrychlený výcvik trval dva až čtyři týdny v závislosti na technické složitosti zbraně. Například přeškolení dělostřelců z “klasických” sovětských houfnic na nové americké M-777 zabere asi dva týdny a přeškolení tanků M1A2 Abrams a bojových vozidel pěchoty M2A3 Bradley nezabere méně než čtyři týdny.

Přeškolení na MLRS HIMARS nezabere méně času. Zatímco střelba z konvenční rakety ATACMS blok I se příliš neliší od střelby ze sovětské rakety Uragan MLRS, střelba z rakety ATACMS blok IA, která je koordinována senzorem GPS, vyžaduje vysokou úroveň odborných znalostí.

Ještě více času zabere výcvik a přeškolení specialistů protivzdušné obrany na norský systém NASAMS 2 a americké systémy protivzdušné obrany Patriot PAC-2/3, SAMP-T. Školení i zkušených odborníků bude trvat nejméně tři měsíce.

Pokud k takovému přesunu skutečně dojde, bude také trvat nejméně tři měsíce, než budou ukrajinští piloti přeškoleni na stíhačky F-16 C/D 4. generace, které byly Ukrajině přislíbeny.

Samostatnou kapitolou jsou sovětské zbraně, které jsou stahovány z arzenálů zemí bývalé Varšavské smlouvy a převáděny na Ukrajinu. Lze je použít okamžitě a jejich výskyt na bojišti závisí pouze na logistice.

Proto lze veškerou zahraniční výzbroj rozdělit podle doby jejího vzniku na “krátkodobou” – 2-3 týdny (nové dělostřelectvo, bývalé sovětské tanky a SAU, bojová vozidla pěchoty), “střednědobou” – americké tanky, SAU, MLRS – 5-7 týdnů a “dlouhodobou” – systémy protivzdušné obrany středního a dlouhého dosahu, bojová letadla – nejméně 8-12 týdnů.

Ukrajina si samozřejmě nemůže dovolit posílat své záložníky na výcvik. Čas je drahý a zásoby této výzbroje nejsou nekonečné, což znamená, že na přeškolení bude třeba poslat pouze již vycvičený personál, a to z bojových jednotek a nemocnic nebo z poražených složek armády – letectva, protivzdušné obrany, které nyní nemají téměř žádné vlastní vybavení.

Aby se tato výzbroj stala víceméně běžným faktorem na bojišti v západním Polsku a dalších zemích NATO, je zapotřebí celá síť výcvikových středisek, kde je třeba vycvičit tyto specialisty v počtu, který pokryje jejich úbytek na frontě – minimálně brigádní komplet za čtyři týdny.

Druhý bod týkající se přezbrojení je, v jaké podobě se začne objevovat na frontě. Bude k vojskům přicházet postupně – bude v průběhu přeškolování převeden k vojskům a okamžitě použit, nebo půjde na doplnění záloh, které mohou být použity pro protiofenzívu? A to je zásadní bod.

Vytvoření a obsazení nových brigád vyzbrojených zbraněmi z programu Lend-Lease je časově velmi náročný proces. Kromě cyklů přeškolení na novou techniku je třeba vycvičit její taktiku, provést bojové přeškolení u jednotek o velikosti alespoň praporu a teprve poté lze takovou brigádu považovat za bojeschopnou. Takový cyklus trvá nejméně čtyři až šest týdnů.

Po celou dobu však budou muset vojska na východě bojovat proti stále sílícímu tlaku nepřítele – ruské armády, a každým dnem jsou zde ztráty VSU vyšší a postup Rusů do týlu hlavního ukrajinského uskupení na východě Ukrajiny je stále kritičtější.

A je možné, že všechny tyto “novinky” budou předány vojákům, jakmile dorazí a ukrajinští vojáci na ně budou vycvičeni. V takovém případě bude efekt jejich příchodu jistě “rozmazaný” a ruská armáda se na jejich přítomnost dokáže v krátké době adaptovat, stejně jako se adaptovala na příchod tisíců Javelinů, Nlavů, Panzerfaustů, Stingerů, desítek Bayraktarů a dalších novinek NATO.

K výše uvedenému bych rád dodal ještě jeden bod. Veškerá tato výzbroj v podobě “železa” nebo jako součást nově vytvořených jednotek musí být přesunuta od západních hranic Ukrajiny do bojových oblastí, což je cesta dlouhá 800 až 900 kilometrů, což je v podmínkách vzdušné nadvlády ruských letadel obtížný úkol…

No, a nakonec shrnutí:

Výskyt jakéhokoli nového zbraňového systému na bojišti má jistě určitý vliv na průběh války – palebná pásma, linie nasazení, hloubka průzkumu, maskovací techniky, vznikají nové obranné systémy, budují se systémy, které mohou neutralizovat inovace nepřítele, a mnoho dalšího – to je normální! Je to obsah každé války.

Objevení nových zbraní (s výjimkou jaderných) však nikdy není faktorem, který by rozhodoval o výsledku války. Jak jsem již řekl, ve válce nejsou zbraně, ale lidé! A hlavně jsou to armády – obrovské “systémy” výzbroje, taktiky, operačního umění, strategie, logistiky, vojenského průmyslu a morálky. A západní “půjčka” nebude schopna zajistit vítězství Ukrajiny nad Ruskem. Ale bude pro nás těžší s nimi bojovat…

*)Vladislav Šurygin (1963) – vojenský expert, stálý člen expertní skupiny „Izborský klub“ vojenský redaktor týdeníku „Zavtra“, pracoval jako válečný zpravodaj na celé řadě bojišť.