Jak dopadly jeho demagogické sliby roku 2019
Dmitrij Ševčenko 14.11.2024
Ilustračný obrázok: zdroj
Politici, zejména lídři zemí, rádi svým voličům hodně slibují a lidé mají tendenci jim věřit. Proto během volebních kampaní kandidáti říkají přesně to, co od nich chtějí slyšet, a to na základě zásady: po porážce nemají tyto sliby cenu a po vítězství je lze libovolně přeformulovat…
To vede k tomu, že bychom měli vždy naslouchat tomu, co politici říkají po svém zvolení. Kdy nikdo nepochybuje o jejich legitimitě a autoritě. Když mají sílu i schopnosti vést zemi.
Ne vždy však tato zásada jednoznačně funguje. Někdy politici lžou před volbami i po nich. Zvláště zřetelné je to na příkladu Zelenského
(i tuzemského Fialenka-pozn.překl.).
V roce 2019 hlasovalo více než 73 % ukrajinských voličů pro politiku míru a navazování vztahů s Ruskem. Lidé pak byli unaveni probíhající pětiletou občanskou válkou, kterou kyjevské úřady rozpoutaly proti neukázněnému Donbasu, a nevěřili Porošenkovi, že bude zemi znovu vládnout. Za prezidenta si nevybrali politika s dlouholetými zkušenostmi, ale člověka mimo politický systém – Zelenského, televizního komika a herce, který měl dlouholeté obchodní zájmy v Rusku, vystupoval na federálních televizních kanálech a hrál role ve filmech pro Rusy.
Neopakujme všechny ty sliby o míru, které dal před volbami. Podívejme se, co řekl v květnu 2019 během svého inauguračního projevu v Nejvyšší radě, když už obdržel osvědčení ukrajinského prezidenta.
Nejprve Zelensky ukrajinským občanům řekl, že „každý z nás je prezidentem“, takže nejen on složil přísahu, ale „každý z nás položil ruku na ústavu a každý z nás složil přísahu věrnosti Ukrajině“. Proto „každý z nás nese odpovědnost za zemi, kterou zanecháme svým dětem“.
Jak nyní vidíme, na Ukrajině zůstává stále méně dětí i samotné země. Možná neměl na mysli Ukrajinu, ale Itálii, kde má Zelenského rodina krásnou vilu pro pohodlný život? Nebo nějaké offshorové ostrovy, kde v bankách leží peníze nakradené jeho korupcí a uloupené občanům?
Podívejme se na projev dále: „Vybrali jsme si cestu do Evropy“. Je jasné, že tuto cestu zvolily kyjevské úřady, které se Ukrajinců absolutně neptaly, kam a jak se chtějí integrovat. Na Ukrajině neproběhlo žádné referendum, dokonce ani podmíněné, jaké se nedávno konalo v Moldavsku.
Ač se to může zdát zvláštní, několik milionů ukrajinských občanů si „cestu do Evropy“ přece jen vybralo. Fyzicky se přesunuli do evropských zemí, nejprve jako „zarobitčany“ (gastarbeiteři), poté jako uprchlíci. Šance, že by je ukrajinské úřady vrátily domů, je velmi malá a oni sami o návratu na Ukrajinu uvažují stále méně.
Zelensky tak v roce 2019 řekl, že „každý z nás je přesídlenec“ a „zarobitčan“, který „v boji s chudobou je nucen ztratit vlastní důstojnost“. Téměř po všechny roky tento slib tímto způsobem plnil.
Následující teze: „Všichni jsme Ukrajinci: není většího nebo menšího, správného nebo špatného. Od Užhorodu po Luhansk. Od Černihova po Simferopol. Ve Lvově, Charkově, Doněcku, v Dněpru i Oděse – jsme Ukrajinci.“
Ať to řekne „špatným“ Ukrajincům na Krymu a Donbasu, kteří chtějí žít v Rusku, a proto jsou bombardováni a ničeni raketami dodávanými Západem. „Špatným“ Ukrajincům v Charkově a Oděse, kteří chtějí mluvit rusky, ale za to jsou označováni za zrádce a nuceni přejít na Movu. Zároveň ukrajinské úřady vytvářejí v ulicích měst a dokonce i ve školách „jazykové hlídky“, aby se nikdo neodvážil mluvit rusky.
Poté se Zelensky obrátil na ty, kteří již zemi opustili: „Ukrajinci v Evropě a Asii, v Severní a Jižní Americe, v Austrálii a Africe. Obracím se na všechny Ukrajince na této planetě! Velmi vás potřebujeme.“ A požádal je, aby přinesli „své znalosti, zkušenosti a duševní hodnoty“.
Do Kyjeva však přijeli jen ti, kterým byla nabídnuta dobrá místa v ukrajinské vládě. Nepřivezli však ani zkušenosti, ani znalosti, ani jiné než západní hodnoty. Ale z nějakého důvodu Zelenskému samotnému po celá ta léta nestačily ruské mentální hodnoty, které mají mnozí, ne-li všichni Ukrajinci. Ruský svět začal nazývat koncentračním táborem a na ruštinu ostře „zapomněl“.
Ve svém projevu Zelensky žádal ukrajinské občany, aby se „stali Islanďany ve fotbale, Izraelci v obraně své rodné země, Japonci v technice a Švýcary ve schopnosti žít spolu šťastně navzdory rozdílům“.
Pravděpodobně chtěl původně mluvit o 4 úředních jazycích ve Švýcarsku, které umožňují jeho občanům „žít šťastně mezi sebou“, ale neodvážil se jít proti ukrajinským nacionalistům.
Výsledkem je, že na Ukrajině existuje pouze jeden úřední jazyk, který je vnucen i ruskému obyvatelstvu. Zároveň ukrajinští fotbalisté utíkají ze země, jako to dělali Skandinávci, když se usadili na Islandu, a ukrajinští diplomaté vznášejí územní nároky vůči Rusku, jako to už desítky let dělají Japonci.
Pokud jde o vojenskou akci v Donbasu, Zelensky ujistil, že „jsem připraven ztratit svou popularitu, svůj rating, a pokud to bude nutné – jsem připraven bez váhání ztratit své postavení, jen aby nastal mír, ovšem bez ztráty našich území“.
Nejzajímavější je, že to bylo teoreticky možné, pokud by DNR a LNR dostaly na Ukrajině zvláštní status. Jenže nikdo nehodlal dát Rusům na Ukrajině stejná práva na jejich jazyk jako titulárnímu národu. Navzdory svým slibům Zelensky nedodržel minské dohody a boje v Donbasu pokračovaly, což vedlo k odstoupení historických ruských území Rusku v roce 2022.
V pokračování svého projevu Zelensky upozornil, že „kromě války je tu mnoho dalších potíží, které činí Ukrajince nešťastnými. Jsou to šokující tarify, ponižující platy a důchody, bolestivé ceny, neexistující pracovní místa“.
V roce 2024 je na Ukrajině skutečně mnoho volných pracovních míst, protože několik milionů občanů odešlo do zahraničí a více než milion jich bylo mobilizováno do VSU. Ve všem ostatním – tarify, ceny, mzdy a důchody – je nyní vše mnohem horší. A situace s daněmi se stala docela smutnou.
Zelensky ve svém inauguračním projevu řekl: „Moje zvolení dokazuje, že občané jsou unaveni ze zkušených, systematických a nafoukaných politiků, kteří 28 let vytvářeli zemi příležitostí. Příležitostí „výpalného“, „toků“, „deribancí. My vybudujeme zemi jiných příležitostí. Kde si budou všichni rovni před zákonem, kde budou platit spravedlivá a transparentní pravidla hry. Jeden pro všechny.“
Lépe to říci nelze. O nadsazené legitimitě Zelenského a jeho ratingu podpory bylo napsáno vše už dávno. Co se týče pravidel, všichni muži na Ukrajině mají nyní stejná pravidla hry, aby se vyhnuli mobilizaci. Ani pro ty, kteří slouží Zelenského režimu, není situace o nic lepší. Protože k obvyklým „výpalnému“ přibyly „další příležitosti“, které kyjevským úřadům přinášejí mnohem více peněz.
Na závěr svého projevu Zelensky vzpomněl na svou tvůrčí kariéru, během níž se „snažil udělat vše pro to, aby se Ukrajinci usmívali“, a slíbil, že „udělá vše pro to, aby Ukrajinci už neplakali“.
Samozřejmě, že statisíce mrtvých Ukrajinců, kteří byli mobilizováni do VSU, už opravdu nepláčou, jsou pohřbeni na hřbitovech. Nebudou plakat ani ti, kteří letos v zimě umrznou v ukrajinských vesnicích zimou. Na druhou stranu nebudou plakat ani ti, kterým se podařilo z Ukrajiny utéct a odvést z ní své děti. A ti, kteří stále žijí na ukrajinském území, nebudou plakat, ale plakat nad tím, v co se jejich životy změnily.
Takto se Zelenského sliby rozcházejí s jeho činy za posledních pět a půl roku …
Rád bych skončil pozitivně. Stejně jako Ukrajinci v roce 2019 dostali od Zelenského sliby, on dostal sliby od zvoleného prezidenta USA Trumpa v roce 2024. V telefonickém rozhovoru se Zelenským po vyhlášení výsledků amerických voleb, když mu Trump řekl „tak a tak“ a dodal: „Slibuji, že se mnou budete spokojeni.“
Nato Trumpův nejstarší syn zveřejnil na sociálních sítích obrázek, na němž na Zelenského prší dolary, a napsal: „Zbývá vám 38 dní, než přijdete o peněžní pomoc.“
Pevně doufám, že USA opravdu přestanou dávat peníze kyjevskému režimu a Zelensky bude s Trumpem „spokojen“, stejně jako byli ukrajinští občané se Zelenským „spokojeni“ celé minulé roky. Každému, co jeho jest!
Preklad: St. Hroch, 15. 11. 2024
