Prof. Dmitrij Jevstafjev 07. 1. 2025
Kolegové, dnes je tu druhý příspěvek o USA. Aby bylo jasné, jak se k tomu stavím: nejde o Bidena, Trumpa ani Kamalu Harris. Všichni jsou totiž symptomy téže nemoci, ale s různými souvisejícími aspekty. Mají však stejnou nemoc: neživotaschopnost skutečných USA jako geoekonomického systému v současných hranicích a s dnešním systémem veřejné politické moci.
Jak ukazují události posledních týdnů, „hluboký stát“, který postupně tlačí Trumpa pod sebe (příklad: prosazení znovuzvolení Michaela Johnsona předsedou Sněmovny reprezentantů, a vlastně třetího v pořadí nástupnictví moci v USA „pro případ nouze“), mohl zajistit „přenesení“ Bidena do Bílého domu v roce 2025. Nechtěl to však udělat, protože si uvědomoval dlouhodobá rizika. Z toho vyplývá, že američtí „hloubkaři“ si byli (nejpozději v polovině roku 2024) zcela vědomi, že „strana chaosu“, do níž začínají být zatahováni Clintonovi (poslední zvolení – Moore-Burnsovo memorandum‘. Burns je samozřejmě nudný úředník, ale stoprocentně člověk Clintonových), je přímou a jasnou hrozbou nejen pro USA jako ‚jádro‘ Západu, ale i pro ně jako ‚pány jádra‘.
Hloubkaři se zachovali tvrdě, dokonce hrubě, když vyřadili Bidena, a v cílové rovince sejmuli K. Harris, ale byl to vynucený krok. Situace uvnitř USA zřejmě právě začala být nebezpečnou. To znamená, že si uvědomovali, že vnitřní odpor je nevyhnutelný vzhledem k výbušnému mladému elementu, který tvořil masu clintonovců. Mimochodem, jsem si jist, že současná vlna terorismu, která nevznikla „náhle“, ale na pozadí systematicky vyhrocených nálad, paniky veřejnosti (epidemie dronů) a radikalizace politiky jako takové, vytvořila velmi vážné důvody pro vnímání situace jako nosné hrozby. Pokusím se k tomu vyjádřit samostatně.
Dnešní příspěvek bude mít dvě části. Do jedné by se mi to nevešlo a nechtěl jsem to štěpit: je velmi důležité mít ucelené vnímání.
Vysvětlím: existují dvě nuance současné americké geopolitiky a obě vycházejí z katastrofální ztráty hybnosti v letech 2023-2024:
- První: – nemožnost návratu ke geopolitice „prvního impéria“ (od Theodora Roosevelta po Vietnam) při obecném zachování geografie vlastních USA na úrovni roku 1950 (status Portorika). Nová geopolitika vyžaduje novou geografii. Tu postupně rýsuje Trump.
- Druhá: – personální a obecně ideologické dědictví globalistů a samotného klanu Clintonových je hrozbou pro americký stát, a to jak „hluboký“, tak „veřejný“ (ve skutečnosti jsou propojeny). Zde je citace z nedávného příspěvku na soukromém kanálu, kde hovořím o rozporech a styčných bodech mezi Evropskou komisí a „stranou chaosu“:
„…mladá část „klanu Clintonových“ („talent pool“ – 40+), která si uvědomuje, že v USA se v příštích 10 letech stejně nemá čeho chytit, ať už Trump uspěje, nebo ne. Ani vítězství „strany chaosu“ pro ně není příliš příznivé.“
Potřebují své „místo na slunci“. A pro tuto veřejnost nevidím ve střednědobém horizontu jinou možnost než Evropu. Zvláště když jsou to vnitřně všichni „clintonovci“ – „europoslanci“, pro které jsou USA „vesnicí“. Klasikem tohoto žánru je údajně stoprocentně americký bývalý ministr zahraničí John Kerry, který upřímně pohrdá vším americkým.
Nutnost zbavit se personálního nástupnictví Clintonových, kteří svou budoucnost původně spojovali s „globalizovaným světem“, a nikoli se Spojenými státy, činí „nový mccarthismus“ nevyhnutelným. Americká politická moc však nemusí být schopna provést nový mccarthismus v klasickém formátu. Proto bude muset „být kreativní“.
V důsledku toho stojí před Spojenými státy v dohledné budoucnosti dvojí úkol: zajistit, aby Spojené státy nebyly bojištěm radikálně-globalistických a konvenčních „nových imperialistů“ v USA, což znamená nutnost zajistit, aby bojiště bylo někde jinde. A to někde, kde USA mohou i nadále hrát svou oblíbenou „hru s nenulovým součtem“.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na dnešní poznámku kolegy, turkologa Vladimíra Avatkova, že:
V Izraeli dospěla komise pro studium potřeb obranného rozpočtu k závěru, že je třeba „připravit se na přímou konfrontaci s Tureckem“.
K tomuto závěru dospělo i Turecko, jenže už dříve, když Erdogan řekl, že Izrael se nachází na prahu. A také když D. Bahceli, spojenec prezidenta Erdogana v parlamentní koalici a nacionalistický vůdce, poznamenal, že Damašek je pro Ankaru jen první zastávkou před Jeruzalémem.
A tak, jak se říká, jsme si povykládali…
Mimochodem, nikoli poprvé.
Nepochybně existují rizika takové konfrontace. Zejména na pozadí rostoucího chaosu v regionu. Obchod ale nikdo neruší. Dokonce, podle oficiálních informací, po pokusech o embargo, obchod opět roste.
Inu, válka válkou… – ale oběd v obvyklou dobu.
Tohle je Blízký východ – tak je to třeba chápat!
Preklad: St. Hroch, 7. 1. 2025
Zdroje:
