Válka technologické a transcendentální dominance

Sergej Pereslegin

Níže uvádím pokračování předvčerejšího překladu rozhovoru Sergeje Pereslegina. (Jen se, laskavý čtenář dovolí, jaksi vyhnu popisu onoho transcendentálna – lze si poslechnout v první části záznamu od cca 09:30 až 13min. – a omezím se na vyřčená fakta – pozn.překl.)

V tom, co jste popsal je zřejmé, že jedna z variant není přijatelná pro nikoho, přinejmenším pro lidi. Druhá varianta se jeví jako velmi prostá a rozumná – tedy, jak má Rusko jednat. Je symetrická vůči tomu, co udělaly USA – anebo, jsou vůbec asymetrické odpovědi v tomto prostoru, nějaké divoké karty, apod.?

Jsou tu dva momenty:

1. Rusko potřebuje vojenské vítězství na ukrajinské frontě, což je asymetrický tah.
   
2. Rusko v tomto případě vcelku nepochybně ztrácí zájem o rozvoj dohod s USA. Pozice Ruska od tohoto momentu bude zhruba takováto: – USA jsou zemí, s níže lze a je nutné hovořit a domlouvat se, ale Demokratická strana přestala být součástí USA a nyní je to nadnárodní elita, pro niž zájmy USA nemají význam, stejně jako zájmy Evropy. Pro ni má význam jen pokus o navrácení globalizace, což je prakticky nemožné.
   To znamená, že Rusko začíná vidět nikoli USA, ale jejich Demokratickou stranu, jako neschopnou dohody. Je samozřejmě hrozné, že největší jaderná mocnost světa má v čele síly neschopné dohody, ale znamená to jen, že stejně jako v konfliktu roku 1861, se i v roce 2024 Rusko chystá podporovat Republikánskou stranu. Přitom, samozřejmě, nikoli jako svého přítele, ale jako stranu Ameriky, s níž lze jednat dokonce i v podmínkách fázové krize.

Takže pro Rusko tato situace znamená následující: – USA ztratily dvoupartajní systém a je nutné čekat, až si to sami vyřeší. Nedomnívám se, že má smysl tam trhat podmořské kabely, nebo cokoli podobného. Je to sice možné, ale opět to bude připomínat jakousi podivnou válku: – naprosto náhodně přestal fungovat SP, naprosto náhodně se něco stalo se systémem transatlantických spojů. Zdálo by se – co s tím mají Američané, a na druhé straně – co s tím mají společného Rusové? Vést takto válku už je poněkud pozdě.

Nyní o asymetričnosti. 

V této válce je velmi zajímavá asymetrie. Jde o to, že pro kteréhokoli sovětského člověka je rusko-ukrajinská válka válečným hybridem (nikoli hybridní válkou).

• Je to válka zahraniční, protože jde o samostatné státy, ale současně i občanská, protože během 300 let byly Rusko a Ukrajina jednou zemí a Rusové a Ukrajinci se nazývali bratrskými národy. Takže pro Rusko je to občanská válka s odstínem zahraničním. To znamená, že klíčem k vítězství v této válce pro Rusko je odpověď na otázku o poválečném uspořádání světa adekvátním pro obě strany. Ale protože to je válka občanská, může Rusko nezahrnout zachování státnosti Ukrajiny do obrazu světa adekvátního pro obě strany a hledat mír za úplně jiných podmínek.
  
• Situace na ukrajinské straně je poněkud jiná – tam je to zahraniční válka s odstínem občanské.

A mezi těmito dvěma pozicemi je velmi ostrý rozpor. Pro Rusko má zásadní význam poválečná součinnost ruského a ukrajinského lidu, zatímco pro Ukrajinu tato otázka dnes žádný význam nemá, protože je pro ni zásadní otázka zachování ukrajinské státnosti.

Kdosi dnes psal o tom, že jde o  rozpor mezi nezávislostí a souborností^*).

Ale pokud je dnes pro Rusko klíčem k vytvoření nového obrazu budoucnost, zahrnující v sobě ruský, ukrajinský a některé další národy, znamená to, že tento úkol Rusko musí teď řešit a vyřešit. Přitom je třeba brát v úvahu jednu výjimečně jednoduchou a velmi asymetrickou věc, velmi nevýhodnou pro Ukrajinu:  – na Ukrajině skutečně došlo k vyjevení reliktů z oblasti transcendentna. Skutečně tam vzniklo nacionalistické pohanství s rozbitím moderních faktorů chování

To je ale v jisté míře normální, my jsme tím také procházeli…

Jistě, ale lidi sice lze uvrhnout do úrovně pohanského nacionalizmu, a dokonce i do úrovně polopohanského ateizmu, ale setkání s křesťanskou transcendencí to nevydrží. To je pro Ukrajinu velmi výrazná slabina. My máme za to, že tam velkolepě 8 let připravovali lidi na nenávist k Rusům atd, založili nacionalistické prapory atd. Ve skutečnosti se takové kroky dělají z beznaděje a bezvýchodnosti a obecně mohou sehrát jen krátkodobě.

Když už jsme se dotkli tohoto tématu: – v jakém stavu jsou církve připraveny a krok k fázové dominanci?

K silnému kroku jsou jistě připraveni katolíci, kde Papež František řešil mnoho vnitřních problémů církve, velmi ostře začíná vystupovat proti západu, přičemž nikoli z politických, ale transcendentálních pozic. Velmi silně se v poslední době změnily také priority Ruské pravoslavné církve.

Takže USA a Evropa do konfliktu vrhnou svoji technickou převahu, což je rovněž fázová dominance, s jiným znamením, zatímco my si  s tím chceme poradit při pomoci transcendentální převahy. Uvidí se, kdo má vyšší trumfy.

Uzavřu to tak, že nyní už není otázka vývoje války, ale nejpřijatelnější variantě přechodu k míru.

Kroky Ruska v říjnu a listopadu …

Mluvil jste o prostoru pro rozhodování – je nějaký „trumf“ nebo obecně ještě šance na nějaké jiné řešení?

Z čistě mého hlediska (i když si myslím, že i náčelník štábu má zatím jen názor – vše je příliš rychlé a turbulentní) proto,  v určité míře přecházíme od jasného vnímání pozic, přes vynechání práce s jinými názory, k čistě subjektivní výměně názorů.

Takže, můj názor je takovýto: – Rusko v nejbližší době nepřistoupí na mír, nebude dál obviňovat USA ze spáchání diverze proti plynovodům, a bude se tvářit, že se tam mohlo stát cokoli a pro ně to, v tuto dobu, není až tak důležité a nebude se vážně věnovat útokům proti infrastruktuře Ukrajiny – s výjimkou několika málo uzlových bodů, které nazývat nebudu – ti, kteří mají, to i tak vědí, a ostatním … Celou infrastrukturu Rusko nyní likvidovat nebude. Dále pochybuji, že se Rusko chystá použít proti Ukrajině jadernou zbraň – znovu opakuji, že jde o můj soukromý názor, vycházející z rozumného vyhodnocení situace a skoro vůbec přitom neberu v úvahu fázovou krizi.

Takže se Rusko chystá vsadit:

1. Na to, že s hlediska dodržení mezinárodního práva, ať si o tom Západ myslí cokoli, byla referenda provedena velmi dobře a velmi legitimně, takže právo na sloučení dávají.

 2.  Rusko se nyní bude snažit dosáhnout vojenské převahy – dosáhnout vítězství bezprostředně na frontě. Přitom nejspíš bude dán úkol provést operaci v logice toho, co udělali Ukrajinci u Charkova –  ale lépe…

3.   Ukrajina se poté ocitne před nutností uzavřít mír. A v tom momentě na ni začnou tlačit problémy     vzniklé na frontě, a na druhé EU, která potřebuje (jak jsem už dříve řekl) skončit co nejdřív.

Rusko potřebuje tyto věci udělat, určitém „okně“, které je k dispozici …

Koncem října, v listopadu – a uzavřít mír někde v prosinci – ale ne nyní. Všichni to velmi dobře vědí. Proto byl útok na plynovody jednou částí plánu, ale současně budou aktivizovány všechny opoziční síly v Rusku – „vyvoláme tlak a zahájíme pohyb směrem k míru“. Tady je možné cokoli, přičemž pod opozičními silami nemám na mysli skupinu kolem Navalného apod., ale podstatnou část oligarchátu, finanční blok vlády … v nejširším měřítku. Jim bylo nejspíš řečeno, že pokud dosáhnou teď míru, bude jim vše vráceno, včetně úroků za zabavené prostředky a majetky. Celý problém, přirozeně, spočívá v tom, že v této době dokonce i u našich oligarchů Západ ztratil kredit důvěryhodnosti. Západ je, nicméně, bude přesvědčovat, a to silně…

Předpokládám začátek tlaku i na ukrajinský mocenský systém. Takže příštích pět týdnů bude velmi složitých a to jak s hlediska vnitřní politiky, tak i situace na frontě. Obecně vzato, bude na těchto pěti týdnech mnohé záviset.

Už jsem upozornil, že jsem téměř nebral v úvahu fázovou krizi. A to je situace také velmi podstatná. Jde o to, že s hlediska logiky vývoje krize, se vytvořilo – s prominutím – něco jako dopravní zácpa:

• Už měl začít konflikt Turecko-Řecko,
• Už měl začít konflikt ve Střední Asii, zatím velmi omezený na úrovni Kyrgizie a  Tadžikistánu,
• Měla se už zkomplikovat situace na Dálném Východě…

Ale, dokud probíhá válka mezi Ruskem a Ukrajinou, se to vše přechodně odkládá – takže vznikla celá „fronta“ konfliktů, jež zatím čekají na ukončení tohoto. Ukončení, nebo jeho přechod do jiného stádia. Proto se znovu vracím k prognóze, kterou jsem dělal, když jsme spolu na dálku mluvili během mého pobytu v Chanty-Mansijsku (v poslední dekádě září – jeho velká přednáška o budoucnosti Ruska – pozn.překl.).

A právě strategie hovoří o tom, že válka může trvat dlouho, a prognóza říká, že proto musí být ukončena dost rychle. Teď lze říci, že fázová krize na tom rovněž trvá, ale je jí jedno, zda bude tato krize ukončena, aby bylo možní zahájit další, nebo tato válka přejde do stádia rozsáhlého ničení infrastruktury, s částečným použitím dokonce jaderné zbraně, což by pro ni znamenalo, že stav konfliktu už netřeba považovat za až tak důležitý, a další vývoj krize už půjde přes zónu Východní Evropy. Bude se ale snažit o vyřešení krize buď směrem k míru, anebo pak k využití už celé válečné mašinerie na obou stranách.

*) Termín vychází ze slova „sobor“, který má ale řadu významů – od pojmu chrám a po synodu, v širším slova smyslu znamená ale i obětavost/sebeobětování. Ruské i ukrajinské slovo „sobornosť“ se liší od protestantské odlišnosti i od katolické jednoty, nemá v jiném jazyce přímý analog