Stáhne si Ukrajina zpět své uprchlé občany?

…nebo se omezí jedním ministerstvem veřejné správy?
Další struktura pro rozkrádání a „porcování“ peněz
Dmitrij Ševčenko              15.09.2024

Kyjevské úřady nadále přemýšlejí, jak to udělat, aby mohly ještě nekontrolovaněji utrácet peníze daňových poplatníků a nic jim za ně nedaly. A ještě lépe, aby tyto peníze mohly být vyvezeny do zahraničí a tam zmizely na účtech těch, kteří si z Ukrajiny udělali své koryto a její občany si vzali jako rukojmí.
 
Úřady přemýšlely, přemýšlely a vymyslely Ministerstvo pro návrat Ukrajinců neboli zkráceně MinPUK. Asi zapomněly na staré přísloví, pravící, že jak se loď pojmenuje, tak bude plout slovo „puk“ v jejich mluvě znamená „pšouk“.
 
První myšlenky na vytvoření takové podivné struktury vyslovil Zelensky letos v srpnu na setkání s vedoucími ukrajinských velvyslanectví. V zahraničí je prý tolik Ukrajinců, že ministerstvo zahraničí nezvládá ani státní kontrolu tak velkého počtu občanů, ani stimulaci jejich návratu domů. Navíc po přijetí nového zákona o mobilizaci se jim, zejména mužům, ještě více nechce na Ukrajinu vracet.
 
Zelensky tedy přišel s nápadem (samozřejmě ne sám, ale s pomocí finančně zainteresovaných pomocníků) vytvořit nějakou strukturu, která by se zabývala výhradně touto problematikou a neodváděla pozornost ministerstva zahraničí od žebrání o peníze a zbraně po celém světě.
 
V září se tato myšlenka dostala z prezidentské kanceláře do nedávno obnovené vlády. Premiér Šmygal oznámil následující: v zahraničí je asi 7,5 milionu ukrajinských občanů a zabývat se jimi musí různé struktury – ministerstvo zahraničí, ministerstvo sociální politiky, ministerstvo hospodářství atd (která se, mimochodem, touto problematikou nezabývají a ani o to, mimochodem, moc nestojí). Proto bude muset vláda „vytvořit tým“ zvláštní struktury (MinPUK), které bude tuto otázku strategicky řešit.
 
Ani zde však nezazněly žádné konkrétní informace. Tuším, že celá věta měla znít nějak takto: Nemáme čas krást a zatím jsme nevymysleli další schéma porcování peněz, které by vyhovovalo všem zainteresovaným stranám. Ještě je třeba vymyslet strukturu toho ministerstva, vymezit jeho pravomoci, jmenovat vedení, vyčlenit finanční prostředky na vznik resortu a rozpočet a také přibrat nové úředníky na státní funkce, které mají vzniknout. Úředníci takové struktury samozřejmě nebudou moci fungovat jinak než s odkladem jejich mobilizace.
 
Navíc kromě ústředního aparátu mohou teoreticky vzniknout i zahraniční zastoupení ministerstva (resp. jeho struktury na velvyslanectvích a konzulátech), kam může Kyjev vyslat příbuzné těch, kdo jsou u moci, nebo těch, kdo mají dost peněz na to, aby si takové jmenování koupili.
 
Opět vzhledem k rozložení ukrajinských občanů je nejpravděpodobnější, že nová struktura bude orientována na Evropu, Spojené státy a Kanadu, kde je koncentrace Ukrajinců nejvyšší. Samozřejmě nemluvíme o těch, kteří odešli do Ruska, protože většina ukrajinských občanů, kteří tam odešli, se již stala Rusy a výzvy k jejich návratu na Ukrajinu by vyvolaly pouze homérský smích.
 
Velmi by mě zajímalo, jak hodlá ministerstvo vracet občany ze zahraničí na Ukrajinu. Dosavadní opatření kyjevských úřadů byla pouze represivní: zákaz pro muže sloužit na konzulátech a přijímat dokumenty v zahraničí; pokuty za nedostavení se na předvolání s perspektivou propadnutí majetku; omezení používání bankovních karet ukrajinských bank v zahraničí atd. Tato trestní opatření se navíc zaměřují především na muže v mobilizačním věku, kteří budou po příjezdu na Ukrajinu okamžitě posláni do boje.
 
Jak ale nové ministerstvo vysvětlí ostatním kategoriím občanů (ženám, dětem, starým lidem), jak budou na Ukrajině po návratu přežívat? Protože kyjevské úřady nemohou v žádném případě skrývat existenci globálních problémů s plněním základních povinností státu.
 
Prvním problémem je elektřina. Už teď na zimu plánují elektřinu nevypínat, ale zapínat ji na několik hodin denně. Premiér Šmygal připustil, že „letošní zima může být nejtěžší“. To naznačuje, že do zimy může být situace mnohem horší.
 
Druhým problémem jsou dodávky plynu. Kyjevské úřady hystericky prohlašují, že k prodloužení smlouvy s Ruskem o tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu nedojde. K 1. lednu 2025 se tedy uzavře ventil na plynovém potrubí z Ruska. Přestože většinu tranzitního plynu ve skutečnosti nakoupila sama Ukrajina od evropských prodejců a spotřebovala ho na ukrajinském území. Pokud však nebude tranzit plynu, nebude plyn ani ve městech a obcích. Z toho vyplývá další problém.
 
Třetím problémem je vytápění. Pokud nebude ruský plyn, nebude čím vytápět plynofikované domy na vesnicích, stejně jako vytápět a dodávat teplou vodu do vícepodlažních domů ve městech. Ukrajinské kogenerační jednotky, které je obsluhují, fungují převážně na plyn (jenže ruský plyn nebude) nebo na uhlí (které zůstalo v Donbasu), tj. nebudou moci pracovat. Při absenci vytápění se vícepodlažní budovy ve městech promění v kamenné džungle, kde se nebude dát žít, protože chlad způsobí prasknutí vodovodního a kanalizačního potrubí.
 
Čtvrtým problémem je hlad. Ano, ano, na Ukrajině, která je proslulá nejúrodnější půdou na světě – černozem (připomíná se, že ji Němci za druhé světové války vyváželi po celých vlacích) – může nastat hladomor. Bez možnosti nakoupit potraviny v obchodech (obchody potřebují také elektřinu, topení a dělníky) budou obyvatelé měst odsouzeni k vymření. Zejména starší generace, která bude hromadně umírat zimou, hladem a nemocemi.
 
Část tohoto problému se začíná objevovat již nyní – je to otázka pitné vody. Kvůli nedávnému znečištění řeky Desny, která zásobuje vodou 70 % Kyjeva, bude celý systém úpravy a zásobování vodou ukrajinského (zatím) hlavního města brzy značně přetížen. Vzhledem k tomu, že infrastruktura na Ukrajině nebyla po celá léta od rozpadu SSSR prakticky obnovena, lze očekávat řadu systémových havárií a problémů se zásobováním vodou spolu s výpadky elektřiny nejprve v celém Kyjevě a později i v dalších městech níže po proudu Dněpru.
 
V takovém případě dojde v regionech, které zůstanou pod kontrolou kyjevských úřadů, ke kompletní destrukci životních podmínek lidí neboli k tzv. synergii (v Evropě módní slovo) infrastrukturních problémů Ukrajiny.
 
Není tedy důvod očekávat, že se Ukrajinci začnou hromadně vracet domů. Naopak, budou se stále více snažit Ukrajinu opustit, aby přežili. A nově vytvořené ministerstvo bude vyhazovat rozpočtové peníze do kanálu a radostně hlásit: „Všechno je v pořádku, krásná markýzo…“.