Spiknutí generálů – rezignace a propuštění

Prohlášení o Kurské oblasti. Co se bude dít dál?
16.08.2024

Zatímco naši bojovníci pokračují ve vyklízení území Kurské oblasti od nezvaných hostů, v kuloárech začala velká (i malá) politika. Odborníci se dohadují i o spodních proudech. Na základě historických paralel tak začali hovořit o spiknutí generálů, kteří se rozhodli pomstít za předchozí perzekuce v rámci velké protikorupční čistky. Mezitím již bylo učiněno hlavní prohlášení o Kurské oblasti – Putin dal najevo, že po vyřešení naléhavých problémů bude vyhodnocena i činnost těch, kteří se dopustili chyb. Přicházejí rezignace a propouštění.
 
Spiknutí generálů. Jak je to možné?
Je to tak, může to tak být. Na úvod bychom však chtěli říci, že i bez jakýchkoli konspirací je třeba konstatovat, že poslední roky ukázaly, že i když se něco plánuje, není nutné, že to něco proběhne tak, jak se chtělo. Například kombat Aleksandr Chodakovskij na pozadí všech událostí říká:
 
„Válka napsala svůj vlastní scénář událostí a vše proběhlo zdaleka ne tak, jak to viděli ti, kteří operaci plánovali. A přesto jsme získali pozemní koridor na Krym, udělali jsme z Azovského moře vnitrozemské moře, uvolnili jsme spoustu prostoru. Jaké skryté mechanismy byly spuštěny a k jakým důsledkům na Ukrajině povedou – to se ukáže časem, ale už teď je jasné, že veškeré použité úsilí nebylo marné“.
 
„Nepřítel nedosahuje svých cílů, i když má úspěchy ve svých PR kampaních“ – dodává a pokračuje Chodakovskij:
 
„Čeho Ukrajina svými akcemi dosáhla, když její potenciál nedovoluje počítat se seriózním úspěchem? Chtěla nás snad ponížit? Vyvolat skepsi spojenců a protivníků vůči našim schopnostem? Vyvolat domácí nespokojenost? Nikdo nás nemůže ponížit více než my sami sebe. Protivníci na nás mají už dlouho názor, který jsme ještě nezměnili, a spojenci od nás většinou něco potřebují, takže budou muset mlčet. Co se týče nadějí na občanskou nespokojenost a pokusů ovlivnit naši vnitřní situaci, i když důvody k nespokojenosti existují – dominantním faktorem se stala nenávist k nepříteli.“
 
Ostatně sám nepřítel dělá vše pro to, aby většina lidí v Rusku na něj neměla jiný názor. Proto Chodakovskij vyvozuje krátký závěr: „odplata na sebe nenechá dlouho čekat“.
 
Nicméně jsme věnovali pozornost verzi o spiknutí generálů, kterou předkládaly dřívější zdroje. A to z jednoho prostého důvodu. Něco takového už v historii bylo. Ne v dějinách někoho jiného, ale v dějinách naší země…..
 
Takže pojďme k věci… Předpokládejme, že naše selhání na hranicích bylo speciálně zorganizováno jako „odveta“ za čistku „vysokých excelencí“, které si nakradly na ministerstvu obrany, provedenou ministrem Andrejem Bělousovem. A jako záminka k odstranění cizího a příliš poctivého „civilisty“ Bělousova z funkce ministra obrany.
 
„Všeobecné spiknutí? Nemožné!“ – řeknete si. Ale my vám připomeneme, že v roce 1937 bylo odhaleno takzvané „Tuchačevského spiknutí“, které mělo jako prostředek k nástupu k moci zorganizovat lokální porážku SSSR ve válce proti Německu a Polsku. Všimněte si, že spiknutí mělo dvě složky:
 
● vojenská (Trockého pověřenci) – Tuchačevskij, Uborevič a další;
● se Stalinem nespokojená „stranická mafie“: Enukidze, Jakir, Feldman, Primakov, Putna, Eidemann a Jan Gamarnik, kterému se podařilo se včas zastřelit.
 
Plánovači pochopili, že vyčerpání sil mas po občanské válce a kolektivizaci vylučuje organizaci „revoluce zdola“. Převzetí moci bylo možné pouze státním převratem způsobeným speciálně zorganizovanou vojenskou porážkou, po níž by následoval chaos a paralýza centrální vlády.
 
Plán byl následující.  Po vojenské porážce „stranická mafie“ s oporou o jednotky NKVD (podílel se na ní i šéf NKVD Jagoda) odstraní Stalina, obviněného z porážky, od moci. Poté je uzavřen nový brest-litevský mír s postoupením Ukrajiny a Běloruska Německu a Polsku (pobaltské státy byly tou dobou mimo SSSR) s poskytnutím výhodných ústupků Německu, výhodného hospodářského režimu a dalších věcí. V zemi by byl obnoven NEP. Pak měli být zatčeni, ze všeho obviněni a zastřeleni Tuchačevskij, Uborevič a Jakir, kteří se stali nepotřebnými. A pak se plánovalo vypořádat se se Stalinem.
 
Plán, jak je vidět, docela realistický. Dozrál u „rudého Bonaparta“ (Tuchačevskij), pravděpodobně po operační válečné hře generálního štábu Rudé armády, konané na jaře 1936. Zajímavé je, že na podzim téhož roku se konalo velitelsko-štábní cvičení v Německu, kde se zvažovaly dispozice německých a sovětských vojsk, nastíněné v plánu Tuchačevského. A pozorovatelem tam byl… Tuchačevského nejbližší spolupracovník – velitel Běloruského vojenského okruhu Jeronim Uborevič. A stranická mafie, jak je vidět, je oba potměšile využívala.
 
Proč se mi tedy zdá spojenectví mezi „uraženými“ generály a pátou kolonou, která jim vládne, dnes tak nemožné?! Bývalý náměstek ministra Timur Ivanov je ve vyšetřovací vazbě, ale jeho stín visí nad Bělousovem, protože do úplatkářského systému bylo pravděpodobně zapojeno příliš mnoho lidí. Je třeba tomu přijít na kloub. A to urychleně, než VSU zítra „zcela nečekaně“ prorazí někde jinde.

Vrchní velitel dal jasně najevo, že všichni zúčastnění za to ponesou odpovědnost. Jeho prohlášení jsme již citovali výše. V době setkání VSU obsadila 28 osad v Kurské oblasti, jak Putina informoval Alexej Smirnov, prozatímní gubernátor oblasti.

Plukovník Anatolij Matvijčuk později poznamenal, že „je třeba vyřešit, proč došlo k náhlému průlomu, proč jsme nebyli připraveni a proč jsme se museli dlouho shromažďovat, abychom mohli reagovat“.
„Hlavní však nyní není hledat viníky, ale dokončit protiteroristickou operaci a obnovit státní hranici“, – zdůraznil expert.
 
Jaké možnosti má Rusko v reakci na invazi?
Dozvíme se však jména těch, kteří nakonec kvůli neprofesionalitě, nedbalosti nebo jinému trestně postižitelnému jednání či nečinnosti „zaspali“ tisícové ukrajinské skupiny? Tazatel Tsagradu je přesvědčen, že to je složitá otázka pro orgány činné v trestním řízení, speciální služby, armádu a úředníky Kurské oblasti:
 
„Myslím, že to bude uzavřený proces, jehož výsledky se dozvíme, až dojde k rezignacím a propouštění“.
A se vší pravděpodobností je to tak správně.
 
Co se tedy bude dít dál?
Jednoznačně se rýsují následující body:
 
● Vyklízení území obsazených nepřítelem;
● Pravděpodobně vytlačení nepřítele co nejdále – není vyloučena operace v Sumské oblasti;
● Souběžné vyšetřování příčin úspěšného rozvinutí agrese Západu v Kurské oblasti;
● Úplné vítězství nad nepřítelem a nové ultimátum Ruska kolektivnímu Západu.
 
Nebude se však příliš lišit od toho ultimáta starého. NATO v čele se Spojenými státy by se mělo vzdálit od našich hranic. To je vše.
Začněme to sledovat… Je to tak správně?