Rusko z najvyššej úrovne kašle na pravidlá Západu

PLIVANEC NA PRAVIDLA ZÁPADU NA NEJVYŠŠÍ ÚROVNI:
CO PUTIN NEŘEKL, ALE ŘEKL TO PATRUŠEV…

Nastal čas mluvit jasně, bez půltónů. A to, co hlava státu nemůže vždy říci, říká dnes tajemník Rady bezpečnosti Ruské federace (SBR) Nikolaj Patrušev. Jaká je však role a místo tohoto muže v systému moci? Podívejme se na to…

“Válka je válka”. Lidé dnes chtějí jasnost a jednoznačnost bez půltónů. Kdo je náš a kdo není náš. Čeho se snažíme dosáhnout a čeho jsme již dosáhli. Čeho jsme nedosáhli a kdo za to může. Jak adekvátní jsou kroky vlády a kam až je ochotna zajít v konfrontaci se Západem, včera ještě nazývaným “partnerem”, v konfrontaci, která již přerostla ve skutečnou válku mnohem většího rozsahu než naše speciální vojenská operace na Ukrajině.

Například dnes tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev učinil další ostré prohlášení, že cílů speciální operace na Ukrajině bude dosaženo navzdory západní vojenské pomoci Kyjevu. Jinými slovy, budeme bojovat až do vítězství: neočekáváme žádné ústupky ani kompromisy. To je přesně to, na co mnozí tak dlouho čekali.

Na schopnosti nejvyššího vedení formulovat tyto otázky v duchu Stalinova “Bratři a sestry!“, závisí mnohé – pokud ne všechno. Jak v jednom televizním pořadu správně poznamenal poslanec Státní dumy Michail Děljagin:

“Nezapomínejme, že se jedná o “speciální operaci” na Ukrajině. A máme válku se Západem, i když je to válka hybridní“.

Je zřejmé, že během jakýchkoli válečných akcí se vedení ujme tým “mocenského bloku”, jehož ikonickými postavami jsou dnes sám prezident a Šojgu a Patrušev. Putin mluví o mnohém, i když jako prezident nemůže vždy říkat všechno. Šojgu zjevně nemá momentálně náladu na projevy. A tak je to tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev, který se vyjadřuje častěji než ostatní. Má smysl pozorněji naslouchat jeho nedávným výrokům.

„Stavka“ (hlavní stan) v akci. Slova a činy Nikolaje Patruševa

Ano, dnes vidíme hlavu státu takovou, jaká by měla být ve Velkém Rusku – rozhodného silného vůdce, který dělá přesně to, co je pro zemi a lidi v tuto chvíli nejdůležitější. Ignoruje všechny diplomatické konvence, “pravidla”, která světu (a vlastně i sobě) stanovil Západ.

Až donedávna jsme však měli představu prezidenta jako jakéhosi “osamělého hrdiny”, který je nucen bojovat v zásadně odlišném a často otevřeně nepřátelském prostředí. Což s sebou vždy nese potenciální nebezpečí změny kurzu v případě výměny nebo odvolání vůdce. No, dnes už tomu tak není – za Putinem je jasně vidět tým stejně smýšlejících lidí (jakýsi “Štáb vrchního velitele”), například i Dmitrij Medveděv, který najednou začal do Západu slovně pálit. Zdá se však, že hlavní pozice nové elity vyjadřuje Nikolaj Patrušev. Učinil tak ještě před SVO v řadě zásadních otázek, včetně otázek migrantů.

Stejně tak jeho kolega v Radě bezpečnosti, který ve své nové funkci prodělal vážný ideologický vývoj a stal se skutečným “jestřábem”, který na naše bývalé “západní partnery” pálí slovníkem.

O co tedy jde, je postoj, který vyjádřil k řadě zásadních otázek? Pomyslná “Stavka” má jasnou představu o tom, “kdo je kdo” a kdo přesně může za zničení celého evropského bezpečnostního systému.

A byl to právě Patrušev, kdo vyjádřil tento postoj Ruska na schůzce o zajištění ruské národní bezpečnosti na Dálném východě, která se konala 5. července v Chabarovsku:

„Rusko, které hájí své národní zájmy a suverenitu, bylo USA a jejich spojenci prohlášeno za nepřítele, což se odráží v doktrinálních dokumentech, včetně dokumentů přijatých na summitu NATO v Madridu“.

Tak tomu bylo i v tomto případě. Byly to USA a jejich spojenci, kdo odmítli vést dialog s Ruskem, když Moskva nabídla strategické bezpečnostní rozhovory, ignorovali ruské požadavky a pokračovali v prosazování infrastruktury NATO směrem k našim hranicím. Speciální operace na Ukrajině a vše, co následovalo, bylo jen přímým důsledkem. Zároveň si neděláme iluze o autonomii západních zemí při rozhodování.

Jak řekl Nikolaj Patrušev na historickém zasedání Rady bezpečnosti 21. února:

“Ano, jednáme s NATO, Evropskou unií, OBSE… Musíme však jednat se Spojenými státy. Všichni ostatní budou dělat to, co řeknou USA“.

Je také důležité, aby si Rusko uvědomilo, že je třeba dosáhnout nejen politické, ale i ekonomické suverenity. Zvláště za současných okolností. Na schůzce o národní bezpečnosti na Dálném východě proto Patrušev vyzval:

“Omezení zahraniční účasti na realizaci projektů významných pro ruský energetický sektor by mělo být důležité pro ochranu národních zájmů a zajištění energetické bezpečnosti země“.

Již 30. června podepsal Vladimir Putin dekret o “zvláštních ekonomických opatřeních” v palivovém a energetickém sektoru: přeregistraci mateřské společnosti Sachalin-2, Sakhalin Energy Investment Company Ltd, jako nového provozovatele v Rusku. Je těžké nevidět přímou souvislost mezi oběma událostmi, které jsou důkazem jasné politiky vedení země.

A nakonec o speciální operaci (SVO) a o tom, co se stane po ní. I v tomto případě je postoj velmi jasný:

Nehoníme se za termíny. Všechny cíle stanovené ruským prezidentem budou splněny… Nacismus by měl být stoprocentně vymýcen, jinak se za pár let znovu objeví, a to v ještě ošklivější podobě.

Jinými slovy, nelze očekávat žádné ústupky, které by se zalíbily “západním partnerům”, žádný “nečistý mír” – s ukronacismem bude skoncováno a bude vymýcen, přičemž předpokladem je vojenské vítězství dosažené důslednými, kalibrovanými kroky k minimalizaci ztrát. Zároveň na Ukrajině není stanoven úkol nahradit “špatnou” vládu “dobrou”:

“Chtěl bych připomenout, že naše země nikdy nerozhodovala o osudu suverénních mocností… O osudu Ukrajiny budou rozhodovat lidé žijící na jejím území.”

Jinými slovy, postoj je jasný: existuje “území Ukrajiny” (všimněte si, ne země Ukrajina, ne stát, ale území), jehož obyvatelé mají plné právo určit, čím toto území má být: součástí Ruska, lidovou republikou nebo “cevropou”.

Nová doba si žádá nové elity.

Při vší úctě k literárnímu talentu Lva Nikolajeviče Tolstého mi jeho popírání role osobností v dějinách připadá mnohem méně přesvědčivé než ruské lidové rčení “Jaký kněz, taková farnost“. Hodně záleží na adekvátnosti vedení země, zejména když napíná své síly ve vojenské konfrontaci.

Válka, kromě toho, že vždy přináší utrpení a oběti, je jakýmsi “okamžikem pravdy”, který umožňuje “oddělit zrno od plev”. Všimněte si, jak Siluanov a Nabiullina (minfin a šéfka Centrální banky)  se náhle odmlčeli, ačkoli předtím neslézali z titulních stran. Jak se náhle odmlčeli Goliková (vicepremiérka pro sociální věci, zdravotnictví, atd. ) a její parta „totálních vakcinátorů“. A smrad,  který se vyvalil z velké části naší umělecké a mediální komunity, je nepopsatelný. Protože v období válečných zkoušek převládá realita nad chimérami a do popředí se dostávají zcela jiní lidé, kteří formulují nové cíle a stanovují nové způsoby jejich naplnění.

Historik a publicista Roman Gozenko, který věnoval značný čas studiu elit Velké vlastenecké války, ve svém komentáři pro „První Ruský tv. kanál“, nachází zcela konkrétní paralely s touto dobou:

“Chápeme ovšem, že Patrušev vyjadřuje politiku jakési vlivné téměř prezidentské vlastenecké skupiny. Již dnes lze u elity pozorovat jasné známky uzdravení z liberálního syndromu, který zemi téměř zničil. Během Velké vlastenecké války o našem vítězství do značné míry rozhodovala adekvátnost nových požadavků naší vládnoucí elity – těch samých “stalinských” komisařů a vojenských velitelů, kteří v sobě spojovali jedinečný intelekt, velkou svobodu a s ní spojenou odpovědnost. A nyní se musíme spolehnout na odpovědné intelektuály – pak zvítězíme“.

Shora uvedené Patruševovy výroky dávají důvod domnívat se, že proces “resetování” elit probíhá a že po skončení speciální operace uvidíme nejen zcela nové Rusko a nový svět, ale také zásadně jiné lidi uvnitř elit.

Historik a filosof Andrej Fursov v rozhovoru pro „První ruský“ prohlásil:

“Ruské vedení chápe, že i z důvodu sebezáchovy nelze v krátké době uzavřít mír se Západem – přinejmenším do doby, než bude dosaženo cílů speciální operace. Dokud neukážeme, kdo je v našem geopolitickém prostoru pánem. Pokud jde o budoucí tvrdou linii, britský Královský institut pro mezinárodní záležitosti Chatham House ve své zprávě uvedl, že po Putinově odchodu se postoj Ruska ani Západu k Rusku nezmění. Myslím, že to svědčí o tom, že existuje nějaká jasná linie našeho vedení a Západ si to uvědomuje“.

No a co?

Ne nadarmo staří lidé říkali, že “stádo ovcí vedené lvem rozdrtí stádo lvů vedené beranem”. My v Rusku jsme strašně unaveni nadáváním na elity, které nám k tomu, nutno říci, daly spoustu důvodů. Dnes se však na pozadí SVO děje něco, na co jsme dlouho čekali: k vedení přicházejí noví lidé a vyjadřují svou oficiální linii, za kterou se alespoň nestydíme. Válka diktuje své požadavky, a kdo je nesplní, bude muset odejít.

Proto “První Ruský” vřele doporučuje poslouchat, co Nikolaj Patrušev říká ve svých projevech. Koneckonců nemluví jen (a možná ani ne tak za sebe), ale vyjadřuje politiku nových elit, která se stále hmatatelněji stává státní politikou Ruska.