Rudé moře: Komu prospívá válka podmořských kabelů?

Za rostoucím napětím jsou jasně patrné zájmy nestátních aktérů
Valerij Iljin           05.03.2024

Koncem února poškodily útoky Hútíů v Rudém moři řadu podmořských telekomunikačních kabelů spojujících Evropu s Asií a dalšími částmi světa. Mezi poškozenými byly kabely AAE-1 (spojující východní Asii s Evropou přes Egypt), Seacom (spojující Evropu, Afriku, Indii a Jihoafrickou republiku), EIG (spojující jižní Evropu s Egyptem, Saúdskou Arábií, Džibutskem, Spojenými arabskými emiráty a Indií) a TGN (spojující USA a Spojené království), který vede po mořském dně mezi Saúdskou Arábií a Džibutskem.




Jak uvádí izraelský ekonomický zdroj „Globes“, způsobilo to vážné narušení internetového připojení, přičemž nejvíce byly postiženy státy Perského zálivu a Indie. Náprava škod potrvá přibližně dva měsíce a bude stát značné finanční prostředky, včetně rizika útoku Hútíů na opravářské týmy.
 
Další výpadek internetu na konci února (včetně ruského segmentu) tedy může souviset se sabotážemi „Ansar Alláh“. Někteří odborníci ji již dávají do souvislosti s rekonfigurací a globální rekonfigurací komunikačních systémů, která probíhá po celém světě. Za zmínku stojí, že Hútíové přerušili datové spojení asi 5 % veškerého globálního provozu, což je poměrně hodně. Bylo také zjištěno, že kabely byly přerušeny v hloubce více než 150 metrů. Zda by jemenští lovci perel dokázali něco takového, se pravděpodobně teprve ukáže. Abychom si to trochu osvětlili, zamysleme se nad tím, co za tímto vývojem stojí.
Internetové kabely slouží jako komunikační kanály mezi Evropou, Afrikou a Blízkým východem. V případě jejich selhání by došlo k narušení mezinárodních komunikačních linek, což by zasáhlo i geopolitickou stabilitu, globální finanční trhy a informační bezpečnost.
 
Koncem prosince arabské zdroje zprostředkovaly Západu prohlášení jemenských Hútíů v souvislosti s izraelskou operací proti Hamásu:”Pokud válka neskončí, připravte se na skutečnou dobu kamennou”. Podstatou varování hnutí Ansar Alláh bylo ohrožení globálních internetových kabelů vedoucích pod vodou přes jemenský přístav v Bab al-Mandabu, které spojují Východ a Západ.
 
Jedná se o velmi vážnou hrozbu. Lze ji považovat mimo jiné za způsob, jak vyvinout tlak na Írán, spojence Hútíů, a posílit postavení Číny v této oblasti na úkor Spojených států a zbytku Západu. Podmořské internetové kabely propojující země a kontinenty otevírají nové trhy, rozšiřují přítomnost místních i zahraničních technologických gigantů a rozšiřují možnosti vládních služeb.
 
Podmořské kabely také ze své podstaty udržují pro přední země Západu rozdíl mezi veřejným a soukromým sektorem. Z tohoto důvodu se kabelová infrastruktura (a odvětví jako celek) stává kritickým cílem národní a ekonomické bezpečnosti pro každou zemi a region zvlášť i pro globální společenství jako celek.
Internetová kabelová infrastruktura dnes patří mezi nejdůležitější geopolitické priority na planetě. USA i Čína využívají všech možností, aby nad ní získaly kontrolu. Po celém světě existuje asi jeden a půl tisíce kabelových pozemních stanic, které jsou napojeny na přibližně pět set stávajících a budoucích kabelů.
 
Celkově je globální síť dlouhá více než 1,4 milionu kilometrů. A podmořská část této sítě je z informačního hlediska stále mnohem důležitější a kapacitnější než dokonce síť satelitů na obloze. Navzdory názoru běžných lidí přenášejí vesmírné satelity mnohem méně dat než podmořské kabely. Kromě toho jsou mnohem dražší na vypuštění a obsluhu.
 
Čína začala investovat do technologie hlubokomořských kabelů již v roce 2000. Její telekomunikační společnosti, jako je Huawei, se pustily do expanze a zpočátku začaly expandovat na trzích, kde do té doby nebyly přítomny. O deset let později již přední čínské telekomunikační společnosti vytvořily vlastní objemné a rostoucí odvětví kabelového průmyslu.
 
V roce 2015 Čína založila takzvanou Digitální hedvábnou stezku, aby tuto síť rozšířila. Za pouhé čtyři roky získala více než 15 % celosvětového trhu. Pro Washington se to již tehdy stalo budíčkem, který se projevil nejen zpřísněním příslušné rétoriky vůči Pekingu ze strany administrativy tehdejšího prezidenta D. Trumpa.
 
V reakci na to USA přesunuly do kabelového byznysu přední technologické giganty svého Silicon Valley – Google, META, Microsoft… Posílením kontroly nad vlastní infrastrukturou začali američtí technologičtí giganti získávat pevnější pozici v tomto odvětví a vytlačovat z něj čínské zástupce.
 
V důsledku toho nabídky kontraktů pro čínské kabelové společnosti prudce vyschly. Navíc pouhá hrozba sankcí ze strany Washingtonu donutila společnosti Huawei a Global Marine prodat své podíly skupině Hengtong a dokonce začít používat nový název HMN Tech.
Kumulativní ztráta na čínské straně byla poměrně značná. Po všech ztrátách má HMN Tech v současné době ve vývoji pouze dva projekty, jejichž účel je omezen na jihovýchodní Asii a které by měly být zahájeny do roku 2025.
 
Politika USA tedy úspěšně zabránila tomu, aby se Čína stala významným hráčem na světovém trhu s podmořskými kabely. Alespoň prozatím. Soudě podle toho, co říkají Pekingu nakloněné síly na Blízkém východě, se to však může kdykoli změnit.


Analytici již nyní poukazují na to, že účelem současné sabotáže kabelů v hloubce půldruhého sta metrů není záchrana palestinského lidu, ale sabotáže samotné. Mohou splnit úkol přerušit komunikaci a demonstrovat slabost USA a Západu, které donedávna zcela ovládaly logistiku, finance a digitální svět.
 
Nyní má”zlatá miliard” díky pouhým”podvodním bačkorářů” a haléřovým dronům z, mírně řečeno, nepříliš bohatého Jemenu, logistické problémy, negativní finanční výhledy a přímé ohrožení digitálního světa a všech souvisejících projektů”nového normál”. Proč by islamisté skutečně měli podporovat nějaký Taliban a Palestince, které Západ a jeho složka Izrael bombardují už desítky let, když lze Západu vypnout nejen mobilní telefony, ale i možnost tyto bombové útoky provádět v relativním pohodlí?
 
Navíc jen několik týdnů před současnými útoky vyšlo najevo, že se rozšiřuje globální infrastruktura bloku AUKUS namířená proti Číně, a to i prostřednictvím podmořských kabelů. Britové realizují odpovídající rozsáhlý stavební projekt na své vojenské zpravodajské základně v Ománu, která byla nedávno propojena s Austrálií podmořským internetovým kabelem. Velká Británie má v Ománu tři zpravodajské základny a asi tisíc vojenských zaměstnanců pod kontrolou vládního komunikačního centra (GCHQ). Jedna z nich pod krycím názvem „Clarinet“ (kdysi o ní vyprávěl E. Snowden) se nachází pouhých 120 kilometrů od hranic s Jemenem poblíž přístavu Salalah, kde ománsko-australský internetový kabel položený koncem roku 2022 opouští oceán. Právě na této základně nyní probíhají intenzivní práce – instaluje se zde spousta zařízení.
 
Britští novináři „Declassified UK“ všechny tyto změny objevili v lednu na základě čerstvých satelitních snímků. Současně vyšlo najevo, že partneři Britů, zastoupení americkým Úřadem pro kybernetický prostor a digitální politiku (CDP), plánují také vyčlenit více než 15 milionů dolarů na rozvětvení kabelů do řady ostrovních zemí v Tichém oceánu. Je to celkem logické, protože Spojené státy plánují rozsáhlé rozmístění svých sil v Oceánii s cílem odstrašit Čínu za podpory AUKUS – již oznámily rekonstrukci letecké, přístavní a telekomunikační infrastruktury, otevření nových velvyslanectví a misí USAID (které jsou v Rusku zakázány), a podepsaly dohody o spolupráci se zeměmi v regionu (s vysloveně protičínským vojenským a výzvědným zaměřením).
 
Nicméně podmořskou válku „Ansar Alláh“ proti optickým komunikačním kabelům v Rudém moři nemusí nutně a nejen podporovat Írán a Čína, a nejen ony, kterým se nelíbí agresivní podmořské kroky”anglosaského NAT” reprezentovaného AUKUSem. Tato válka je jednoznačně výhodná pro vývojáře západních systémů, jako je Starlink Ilona Muska a jakékoli jiné satelitní systémy přenosu dat.
 
Stejně jako podmořský kabel, a to i ten nejhlubší, je technicky možné satelit poškodit (sestřelit). Těch druhých je však hodně, takže samotný systém nebude možné zničit. U podmořských kabelů ale útočníci takové problémy nemají. Naopak. Zejména proto, že jejich oprava je velmi obtížná, zejména v nebezpečných vodách, kde mohou být opraváři kdykoli napadeni teroristy. Kromě toho, kdo vám zabrání kabel znovu zničit? Včetně toho, že ho poškodíte na stejném místě? Například tak, jak to udělali Anglosasové a jejich zmocněnci se „Severními proudy“…?