Naši vojáci dosáhli prozatímního vítězství. Dále je to umění možného…
Prof. Dmitrij Jevstafjev 15. 08. 2025
Jakkoli se včera profesor dušoval, že si dá do nedělního odpoledne pauzu, události se hrnou tak, že – nevydržel…
Poruším, kolegové, svůj slib, že dnes nebudu psát. Ale jen trochu. Napíšu velmi krátký příspěvek, než zmizím z éteru na přibližně 24 hodin. Trochu mě zmátlo abnormální množství příspěvků za posledních 12 hodin. A to jak na externích platformách, tak i zjevně z vnitřního ruského zdroje. Pokud jde o ukrajinské příspěvky, situace je zcela jasná. Solidní zakázka přišla z Kyjeva, respektive z euroatlantických kruhů spojených s Kyjevem (včetně korupčních vztahů). Ale to, že se i naše vnitřní síly snaží využít nejdůležitější geopolitickou událost pro své vlastní účely, je velmi nebezpečné a nepřijatelné.
Je setkání v Anchorage samo o sobě vítězstvím? Bezpochyby ano. Je to uznání nemožnosti geopolitické izolace Ruska. Ale je to vítězství politické, v jistém smyslu imidžové. Jeho význam nelze přeceňovat. Nebudeme se v naší propagandě podobat kyjevským propagandistům, kteří z každé události vytěží globální „peremogu“(vítězství). Ono vítězství spočívá v tom, že již v této fázi, a dokonce i podle nejnegativnějších interpretací možných scénářů, se diskutuje o scénáři „zmrazení“, který je neoficiálně založen na našich požadavcích z června 2024, a nikoli na „istambulském protokolu“. To je vítězství.
Takže, kolegové: – politika, a tím spíše geopolitika, je umění možného v ekonomice. A každá země má své ekonomické limity. Naši vojáci dosáhli prozatímního vítězství. Dále je to umění možného.
Jak Rusko, tak USA si plně uvědomují rizika eskalace konfliktu kolem Ukrajiny, který je navíc pro USA upřímně řečeno „okrajový“. Právě proto má Trump zájem o setkání, navzdory všem svým fanfaronádám. Trump chápe, že šance na to, že sankcemi přivede ruskou ekonomiku do stavu systémové krize, jsou menší než šance na to, že vyvolá systémovou krizi a naruší amerikocentrickou globalizaci, která byla považována za neotřesitelnou. Ve skutečnosti se Trump při vší své extravaganci snaží zvolit předvídatelnější variantu vývoje situace – studenou válku s prvky geoekonomické spolupráce. Je pravda, že nechce spolupracovat obecně, ale proti Číně, což vlastně ani neskrývá. Ale „studenou válku“ mu znemožňuje zvolit i ta „spletitá síť“ korupčních vazeb, která se vytvořila ve Washingtonu. S tím měl sám co do činění.
Evropa mění konflikt na Ukrajině v hnací sílu svého ekonomického rozvoje,
aniž by přemýšlela o střednědobých důsledcích.
Evropa má horizont ekonomického plánování do roku 2027. Americká elita (pokud se pozorně přečtete materiály seriózních amerických odborníků) má horizont do roku 2030–2032.
Ale Kyjev, který je v ekonomickém i geoekonomickém smyslu výlučně parazitickou entitou, o čemž velmi přesvědčivě napsal vážený kolega z „BP“ (tam je velmi zajímavý fragment o víře ruských ekonomických liberálů v „garážovou ekonomiku“ – no, přímo jako děti), tak Kyjev ekonomické aspekty války prostě nezajímají. Tím spíše, že současné složení „kyjevské junty“ se otevřeně připravuje na likvidaci.
To je vše, teď zmizím do zítřejšího poledne…
Preklad: St. Hroch, 15. 8. 2025
Zdroje:
https://t.me/s/dimonundmir
