Proč si Izrael může dovolit cokoli…

Politický analytik přiznává: „V Rusku existuje vážný izraelský vliv“
05.10.2024

Co vlastně dělá OSN? Proč je blízkovýchodnímu hráči, který šílí beztrestností a pohřbívá mezinárodní právo, dovoleno ničit, koho chce, a vršit na obytné oblasti v sousedních zemích letecké bomby? O těchto a dalších otázkách hovořil zpravodaj listu Novorossija s nezávislým politologem Romanem Romanovem.
 
– Romane, Izrael napadl Libanon, aniž by respektoval mezinárodní právo. Proč mu to OSN dovoluje?
 
– Mezinárodní právo můžeme posuzovat ze dvou ideologických pozic. Prvním přístupem je idealistická pozice, kdy se domníváme, že všechny druhy institucí, zákonů, dohod a norem mezinárodního práva jsou primární. Druhým přístupem je agresivní pozice. Ten spočívá v tom, že všechny instituce, normy mezinárodního práva jsou hodnoceny jako dohody mezi silnými a rovnými. To znamená, že když jste silní, ostatní státy se na vás musí dívat velmi opatrně.
 
– A pak mají ostatní světoví hráči otázku: Co dělat s Izraelem?
 
– Zavrhujeme pomyslné spojence Tel Avivu, kterými jsou Spojené státy a jim blízké státy, protože ty se nikdy nedostanou do přímého konfliktu s Netanjahuovou administrativou. A ostatní státy na Blízkém východě se zdají být na cestě konfrontace s Izraelem, ale zároveň vidí, že Tel Aviv jedná se svými nepřáteli. A tady přichází uvědomění: pokud se dostanete do konfliktu s Izraelem, připravte se na to, že vám do bytu, domu nebo vily vletí dron nebo řízená střela. Mnoho lidí se nad tím zamyslí a bude se bát do konfliktu zapojit.
 
Proto čas od času vidíme Írán vyvěšovat červené vlajky na mostech a mešitách, vidíme tureckého prezidenta Recepa Erdogana, jak pořádá nějaká shromáždění a vyzývá k pošlapání Izraele. Ale ve skutečnosti nikdo nepodniká žádné kroky. A tak Izrael vybočuje z mezinárodního právního systému silou.
 
– Už chápu, proč je Izraeli dovoleno cokoli. Dnes je to Libanon, zítra Írán. Můžeme říci, že Islámská republika je připravena vyvěsit bílou vlajku?
 
– Írán si nepřeje přímý konflikt. Snaží se chránit nejrůznější zástupné struktury, které budou ovlivňovat dění na Blízkém východě. Jedná se o Hamás, Hizballáh, Hútíje v Jemenu. Ve skutečnosti se však ukazuje, že všechny tyto struktury se v současné realitě rychle rozpadají.
 
Írán má strategii trpělivosti a vyčkávání. Zhruba řečeno, zničený vrchol Hizballáhu neznamená, že všichni šíité v Libanonu zmizí. Zůstanou tam a časem jich vzhledem k demografickému vývoji bude jen přibývat. Zároveň se budou kvůli bombardování radikalizovat: více sirotků, více ztracených příbuzných, více chudoby a bídy v bombardovaných oblastech, a tím i větší příliv nových členů.
 
To je dobrá strategie na dlouhou trať, ale má to i druhou stránku – každá společnost se orientuje na silné příklady, chce být jako ten, kdo vytváří lepší svět.
 
 
Je samozřejmě možné jít do otevřené konfrontace, ale zde je třeba být silný a podle toho odpovídat. A tato varianta Teheránu vyhovuje více, protože se prohlašuje za vůdce islámského světa na Blízkém východě.
 
– V únoru Mezinárodní soudní dvůr v Haagu prohlásil okupaci Palestiny za nezákonnou. Netanjahu na to reagoval slovy: „Jsou to podlé pokusy popřít základní právo Izraele na obranu a obvinění z genocidy jsou nejen nepravdivá, ale i pobuřující a slušní lidé na celém světě by je měli odmítnout.“
 
– A je mu to jedno. Světu vládne reálpolitika, v níž je do čela postaven princip síly. Tentýž Izrael má v USA a Evropské unii seriózní lobbistické skupiny, které budou blokovat jakoukoli skutečnou akci těchto států a organizací.
 
Uvnitř Ruska existuje vážný izraelský vliv a naše média si povzdechnou, úředníci napíší pár protestních nót proti Izraeli a tím to skončí.
 
Tak se to ve světě dělá. Než se pustíte do nějaké rozsáhlé vojenské akce, budujete spojenectví, strkáte svou lobby do druhých a třetích států. Následně dosáhnete výsledku, který chcete. Pokud tohle všechno neuděláte, skončíte tak, že budete na pozadí ostatních považováni za slabé a začnete být poráženi.
 
– Něco k zamyšlení…
 
– Izrael má obrovské množství kongresmanů a senátorů v obou komorách amerického parlamentu, spoustu lobbistů v Evropském parlamentu a vlastně i v různých národních parlamentech EU. Podařilo se jim vytvořit alianci spojenců, alianci, která je v případě čehokoli podpoří, nebo bude alespoň poměrně neutrální.
 
Čí podporu jsme před zahájením zvláštní operace ve vnějším světě získali? Nevím, pravděpodobně KLDR. A to v průběhu speciální operace, ne před jejím zahájením…
 
– V ruské společnosti se objevila myšlenka, že by se Rusko možná mělo začít chovat jako Izrael?
 
– Pokud chceme dosáhnout úspěchu uvnitř země, musíme vyčistit vnější lobby, která má prostřednictvím diaspor, oligarchů a dalších skupin velmi silný vliv, takže Rusko vypadá navenek amorfně a nerozhodně. A dokonce slabě.
 
Musíme vytvořit nástroje přítomnosti a vlivu, aby nás ve světě slyšeli, viděli a věděli, jaká je ruská pozice, ale to teď nemáme. Jsme vytlačováni, a to vše udělala předchozí ruská elita.
 
Tady je asi dobré připomenout, že v Sovětském svazu by to bylo poněkud jinak. Ten by reagoval mnohem tvrději.
 
Místo doslovu: