Přesně před rokem vpadla ukronacistická vojska na území Ruské federace. První výročí vpádu NATO na území Ruska připomíná vojenský analytik Vl. Šurygin.
Vladislav Šurygin 06. 08. 2025
Před rokem vtrhl nepřítel do Kurské oblasti. Byl to dokonale promyšlený úder strašlivé síly, připravený v nejlepších amerických štábech jejich nejlepšími generály, který měl strašlivě zasáhnout ruské povědomí, paralyzovat ho bolestí a zoufalstvím. Jeho hlavním vojenským cílem bylo obsazení jaderné elektrárny v Kurčatově, jaderné vydírání Moskvy a hanebná jednání za podmínek Kyjeva.
Porušení dohody
Překročením hranic Kyjev porušil poslední dohodu, která platila od okamžiku stažení našich vojsk z okolí Kyjeva a Charkova – náš odchod odtud s podmínkou nedotknutelnosti našeho území. Tehdy to Kyjev v Istanbulu zaručil.
Před rokem se tato záruka stala klíčem k bráně vedoucí do Kursku. Američané všechno propočítali, všechno prozkoumali! A to, že hranice není bezpečně uzavřena, a to, že generálové, kteří byli zodpovědní za její krytí, nejsou zrovna bojovní, s reakcí ospalých koal, a to, že v ruském generálním štábu dokonce i hypotetické scénáře invaze do Ruska považovali za hloupou fantazii. Vždyť přece existuje smlouva a záruky! …
A oni, Američané, natáhli na pěst ostnatou kroužkovou rukavici VSU a udeřili! Invazní prapory okamžitě prorazily „nit“ pohraničních kordónů, hravě proklouzly prázdnými, vojáky nezabranými opevněnými pozicemi, bleskově obsadily pohraniční Sudžu a na jejích ulicích rozpoutaly krvavé peklo: – zabíjely, rabovaly a znásilňovaly…
Už se dostali na silnice vedoucí do Kurčatova, jejich průzkumné oddíly už se řítily po nich k jaderné elektrárně, jejich velitelé podávali hlášení o tom, kolik kilometrů ještě zbývá ujet, a slibovali, že už v noci budou u jejích zdí.
Invaze se zúčastnili kromě VSU i bojovníci další 9 států (Veľkej Británie, Gruzínska, Dánska, Kolumbie, Švédska, Nórska, Paraguaja, Peru, Brazílie).
Ale pak celá tato obrovská „adrenalinem nabitá“ bojová mašinérie, opojená vítěznou euforií, najednou začala ztrácet tempo, prokluzovat. K nebi se vznesly desítky špinavých sloupů kouře z hořící západní techniky – „nejlepší na světě“, jíž „lynčovali“ útočníci a „bombardéři“, ruské vesnice a usedlosti, které bylo možné projet za půl minuty. Ty se ale najednou vzpříčily palbou, nemilosrdnými údery protitankových raket a „Grandů“ a staly se pevnostmi.
Do boje „za běhu“ vstupovali naši nejlepší bojovníci, kteří sem byli přesunuti z různých směrů – mariňáci, speciální jednotky „Achmat“, průzkumníci, pěšáci…
A nepřítel, když narazil na tvrdé překážky, pobíhal po silnicích a snažil se najít mezery, obejít zdi, které se náhle objevily na jeho cestě k vítězství. Ale pokaždé se před ním objevovaly nové a nové překážky, obklopující Ukrajince jako vlky, uzavírající je v ohradě Sudžanského okresu. Plán „ofenzívy“, vypočítaný nejlepšími americkými mozky na nejlepších počítačích, se scvrkl a omezil na dobytí jednoho okresu, který se velmi brzy proměnil v „část okresu“….
A pak následovalo devět měsíců nejtěžších bojů o vytlačení, ničení a vyhnání nepřítele z našeho pohraničí. V těchto bojích zahynuly desítky tisíc agresorů z VSU a mnoho tisíc našich bojovníků. Potom následovala operace „Potok“ a úplné vyhnání těch banderovců z našeho území.
Na kurské zemi zůstaly jen ukrajinské mrtvoly. Tisíce těl kyjevských „übermenschů“ seljukovského*) ražení, hnijících na polích a v lesních porostech. A tisíce ohořelých trosek „na světě nejlepších“ západních obrněných transportérů, samohybných dělostřeleckých jednotek, tanků a bojových vozidel pěchoty…
Ale ještě zůstaly otázky. A já jsem je položil už tehdy, před rokem… – Proč? …
*) Seljukové – hanlivý název pro představitele tzv.“ukrajinství“ – česky venkovanství – spíš hanlivěji „řepáctví“ – venkované nevalného rozumu s primitivními zájmy – něco ukrást, zašmelit, kdekoho očůrat a tak dále. Je to opravdu tak, výjimky jsou vzácné a jen potvrzují toto pravidlo. A tito lidé po „osamostatnění“ bývalé UkSSR a vytlačení Rusů z vedoucích pozic, zaplnili úřady, instituce atd. a postupně ovládli i politiku…
Preklad: St. Hroch, 6. 8. 2025
Zdroje:
https://t.me/ramzayiegokomanda
