Odhodlanie EÚ bojovať proti „ruskému agresorovi“ limituje pach ušlého zisku

Prozaický závod o dolar

Mluví o tom mnoho lidí. A nejde ani tak o ruskou ropu a plyn, bez nichž se Evropa neobejde, ale o to, že světová ekonomika se dostala na práh dalšího převratu ve výrobě, který má výraznou příchuť barevných kovů.

Hlavním důvodem změny rétoriky Západu vůči Rusku mohou být zisky nadnárodních korporací, pro které by na začátku přechodu k zelené ekonomice mohlo být pro blízkou budoucnost příliš pozdě. Bidenova teze o “boji mezi autokracií a demokracií” není nic jiného než prozaický závod o velké peníze. A tento závod opět odsune do pozadí ideologické principy demokracie amerického typu. “Geopolitika není nikdy tak jednoznačná,” poznamenává melancholicky britský The Economist.

Co Brity na Bidenově “bitvě” mate? Nejen jeho primitivnost, ale i toto: “Pokud je nejdůležitější Putinův podporovatel, Čína, autoritářský, pak některé demokracie nejsou vůbec jednoznačné. Indie, která je významným odběratelem ruských zbraní, odmítá Putina odsoudit. Jihoafrická republika, jejíž vládnoucí strana udržuje dlouholeté přátelství už od dob bývalého Sovětského svazu, viní z války z části NATO. Brazilský prezident… se drží neutrality. Izrael tvrdí, že otálí v naději, že bude hrát roli prostředníka.”

Neúspěšný pokus přiložit Rusku k hlavě ukrajinskou zbraň samozřejmě vyvolal silnou reakci Západu – ten nyní demonstruje ochotu obětovat své ekonomické zájmy “vítězství demokracie”. To je však jen dnes. Zítra si německý měšťák a po něm celá Evropská unie vzpomenou, že jejich deklarované cíle “ekologizace” ekonomiky jsou mnohem důležitější než to, jak dlouho budou v Kyjevě u moci militantní nacionalisté (nacisté). A Spojené státy budou první, kdo se zbaví následků protiruské hysterie v ekonomice. Americký Úřad pro kontrolu zahraničních aktiv (OFAC) již vyjmul ze sankcí ruská minerální hnojiva.

Biden požádal o pomoc “autoritářská monstra”, jako jsou Venezuela, Saúdská Arábie a Írán, a potvrdil, že udělá jakékoli kompromisy, aby “čelil Putinovi” a minimalizoval ekonomické škody pro USA. Ale Turecko, člen NATO, souhlasilo s obchodováním s Ruskem za rubly, neuzavřelo svůj vzdušný prostor, nereagovalo na výzvy Bruselu k jednotě. Ani Polsko, které zvítězilo nad protiruskými sankcemi, nespěchá s úpravou domácí legislativy a Brusel se obává vyvíjet na Varšavu nátlak. Polsko, které se stalo “frontovým státem”, si tedy může se svými gayi a feministkami poradit bez rad z Bruselu.

Evropa bude bojovat “za demokracii proti autokracii” jen do té doby, dokud ji nepraští přes nos pach ušlých zisků. Mezinárodní energetická agentura předpovídá, že do roku 2050 bude větrná a solární energie představovat 70 % výroby elektřiny (v roce 2020 to bylo pouze 9 %), což znamená, že poptávka po kovech, jako je kobalt, měď a nikl, které jsou nezbytné pro technologie a výrobu všeho možného od elektromobilů až po obnovitelné zdroje energie, lavinovitě poroste a do roku 2030 se zvýší téměř sedmkrát. “Zelený boom” přinese obrovské zisky zemím, které se stanou “zelenými velmocemi”. Mnohé z nich mají chudé ekonomiky a jsou autokratické, ale to jim nebrání v tom, aby do roku 2040 generovaly roční příjmy z prodeje kovů souvisejících s energetikou ve výši více než 1,2 bilionu dolarů.

Západní ekonomové předpovídají poptávku a příjmy ze tří fosilních paliv (ropa, plyn, uhlí) a sedmi základních kovů (hliník, kobalt, měď, lithium, nikl, stříbro a zinek), které jsou klíčové pro tzv. energetickou transformaci. Výsledky ukazují, že v roce 2040 se náklady na fosilní paliva v poměru k celosvětovému HDP sníží na polovinu a příjmy ze zelených kovů se v absolutním vyjádření téměř ztrojnásobí.

Počet velkých výrobců energetických komodit je malý a rychle klesá. Z 58 společností, které působily v loňském roce, jich dnes zůstává 48. Více než polovina z nich je v “autokraciích”. Na základě očekávané změny příjmů z energetických komodit jsou lídry (“zelenými velmocemi”) “demokracie” – Austrálie se všemi uvedenými kovy a Chile se 42 % světových zásob lithia a čtvrtinou ložisek mědi.

Nyní “autokracie”: Kongo – 46 % světových zásob kobaltu (dnes produkuje 70 % světové produkce). Čína – nejbohatší zásoby hliníku, mědi a lithia. Indonésie, ležící na hoře niklu. Peru s téměř čtvrtinou světových zásob stříbra. Spojené státy ani Evropská unie nejsou na seznamu “supernov”.

A nyní Rusko…. Co je ruský Udokan? Jedná se o třetí největší ložisko mědi na světě. Její zásoby dosahují 26,7 milionu tun mědi. První etapa těžebního a hutního komplexu Udokan, která letos zahájí výrobu, bude mít kapacitu 15 milionů tun rudy ročně. Druhá etapa umožní zvýšit kapacitu o dalších 24 milionů tun rudy ročně.

A Pesčanka? Baimská měděná porfyrová oblast v čukotském regionu Bilibino je nejbohatším nalezištěm na světě. Jeho zásoby se odhadují na 23 milionů tun mědi a 2 miliony kilogramů zlata. Rozvoj ložiska si vyžádal moderní přístav, ledoborec a plovoucí jadernou energetickou jednotku (jedinou na světě), kterou Rosatom dodal Peveku na podzim 2019.

Vzniku nových komoditních velmocí může bránit pouze nedostatek finančních prostředků na kapitálové investice, protože k uspokojení rychle rostoucí poptávky musí průmysl “zelené energie” zahájit nové projekty již nyní. Společnost Wood Mackenzie odhaduje, že do roku 2040 bude na průzkum a těžbu ekologických základních kovů potřeba 2 biliony dolarů. Jen těžba potřebného množství mědi a niklu by si nyní vyžádala kapitálové výdaje ve výši 250-350 miliard dolarů.

To je v moci další “autokracie” – Číny. Výmluvná je skutečnost, že ve městě Kolwezi v kobaltovém pásu Konga bosé děti vítají všechny cizince čínským pokřikem “nihao”. Většinu velkých ložisek tam skoupili Číňané. Čínští dělníci v Indonésii kácejí deštné pralesy, aby mohli těžit nikl… Je tedy jasné, kam se západní společnosti vydají za “zelenými kovy”, aby do budoucna nepřišly pozdě.