Ilustračný obrázok: flickr
Kříž na hrobě německé jaderné energetiky a ekonomiky lze již postavit.
Anton Trofimov
Den 15. dubna 2023 se zapíše do německých dějin jako datum ztráty energetické nezávislosti. Německo odstavilo své poslední tři jaderné elektrárny. Německá vláda to plánovala již několik let. Nyní, uprostřed eskalující globální hospodářské války, je takový krok sebevražedný. Samozřejmě pro Německo samotné. Protože tato bezprecedentní událost má přinejmenším jednoho beneficienta. Toho samého, který donutil německý průmysl, aby se začal stěhovat za oceán, kde je i dnes levné energie dostatek. Na rozdíl od západní Evropy.
Německo si už šest desetiletí užívá všech výhod jaderné energie. Nyní to skončilo. Kabinet kancléře Olafa Scholze ukončil energetické dobrodružství Angely Merkelové. Poslední tři německé jaderné elektrárny – Isar 2, Neckarwestheim 2 a Emsland – byly v sobotu večer odstaveny ze sítě. Proces odstavení samotných jaderných reaktorů a jejich konečné vyřazení z provozu potrvá ještě nejméně několik měsíců. Křížek nad německou jadernou energetikou však můžeme udělat již nyní.
V Německu bylo o ukončení výroby elektřiny pomocí jaderné energie rozhodnuto již dávno. Důvodem byla největší jaderná katastrofa v 21. století v japonské jaderné elektrárně Fukušima. Po této katastrofě vláda Angely Merkel náhle dospěla k závěru, že jaderné elektrárny musí být… uzavřeny! Ne modernizovat, ne zabezpečit, ne renovovat, ale prostě je přestat používat.
Na tento úkol bylo vyčleněno deset let, během nichž bylo postupně odstaveno čtrnáct německých jaderných elektráren. Nyní, když lhůta uplynula, se Němci s německou pečlivostí definitivně připravili o jednu z nejbezpečnějších a nejekologičtějších elektráren. Učinili tak navzdory četným protestům vlastních občanů. A navzdory logice, která jejich nejbližším sousedům a dlouholetým rivalům, Francouzům, diktuje další rozvoj národního systému jaderných elektráren.
Tato okolnost dodává německému protijadernému rozhodnutí zvláštní dvojznačnost. Francie je dnes největší jadernou mocností v západní Evropě. Má devatenáct jaderných elektráren s 58 reaktory a celkovou výrobní kapacitou 63 130 megawattů. Francouzi jsou zvyklí šetřit vodou, ale ne elektřinou. Ve Francii se téměř tři čtvrtiny (přesněji 71,6 %) veškeré elektřiny vyrábí v jaderných elektrárnách. To je nejvíce na světě!
Přitom to není tak dávno, co bylo Německo důstojným konkurentem Francie. Mělo 17 jaderných elektráren, které vyráběly více než třetinu veškeré elektrické energie. Pak začalo nabírat na síle zelené hnutí, následoval Černobyl, pak katastrofa ve Fukušimě a Němci se atomu pro mírové účely definitivně zalekli.
Ne však všichni. V předvečer německé energetické sebevraždy křičeli konzervativní němečtí poslanci, že rozhodnutí Merkelové a Scholzova realizace bude“velkou ekonomickou hloupost“. Tak označil to, co se stalo, bývalý poslanec křesťanských demokratů (SPD) Arnold Waatz v rozhovoru pro agenturu Reuters.“Nazval jsem to největší ekonomickou hloupostí strany od roku 1949 a tento názor zastávám dodnes“ řekl Waatz, jeden z pěti poslanců, kteří se postavili proti návrhu zákona o ukončení jaderné energetiky.
Ale kdo je poslouchá, tyhle konzervativce! Vždyť budoucnost světové ekonomiky, jak učí Zelení celý svět, je v obnovitelných a bezpečných zdrojích energie. Především ve slunci a větru. Navzdory tomu, že jde o ekonomicky krajně nerentabilní a technicky pochybné a komplikované způsoby výroby. Přesto jim to, co se stalo v Německu, působí téměř orgastickou radost.“Je to velký úspěch pro miliony lidí, kteří v Německu a na celém světě už desítky let protestují proti jaderné energetice“ říkají. – CNN citovala mluvčího Greenpeace Paula-Marie Magniera.
Zároveň se zdá, že Němci sami měli čas uvědomit si, co jejich vůdci udělali. Více než polovina Němců se v průzkumu deníku Bild v předvečer uzavření posledních německých jaderných elektráren vyslovila proti vzdání se jaderné energie. Domnívají se, že když je jejich země tak nezávislá na ruských energetických zdrojích, je nutné nějakým způsobem zajistit vlastní výrobu z jiných zdrojů. Německý ministr energetiky Robert Habeck, horlivý zastánce“zelené energi“ a člen strany Zelených, se však touto logikou nezabývá. Chce zbavit zemi nejnebezpečnější jaderné energie a všechny prostředky jsou mu dobré, zatímco argumenty ostatních jsou bezcenné.
Nejvíce ze všeho si člověk musí myslet, že Němci jsou překvapeni politikou svých vůdců ve srovnání s tím, jak se chovají jejich sousedé a spojenci. Takto to vypadá v absolutních číslech. Francie: 19 jaderných elektráren, tři čtvrtiny vyrobené energie. Rusko: 11 jaderných elektráren, asi 12 % vyrobené energie. Finsko: dvě jaderné elektrárny, třetina vyrobené energie. A konečně třešničkou na dortu jsou čísla z USA. Tam je 60 (!) jaderných elektráren, více než kdekoli jinde na světě, a vyrábějí pětinu americké energie. Potřebujete ještě nějaký komentář?
Před dvanácti lety podpořil konzervativní bavorský premiér Markus Soder iniciativu kancléřky Merkelové na zrušení jaderné energie. Dnes ale uvažuje zcela jinak: „Je to naprosto špatně – potřebujeme všechny možné formy energie. V opačném případě riskujeme růst cen energií a vyřazení podniků z provozu“. – citoval politika britský deník Daily Mail.
To je skutečný účel celé operace, jejímž cílem je zbavit Německo zejména jaderné energie a energetické nezávislosti obecně! Jen tak lze zajistit, aby největší německá ekonomika v západní Evropě ztratila své současné postavení i význam.“Studená hospodářská válk“, kterou Amerika vyhlásila Evropanům, již vedla k přesunu několika významných německých výrobců do Spojených států. A tento proces nikdo nezastaví. Přinejmenším ne kancléř Scholz, který se docela nedávno uvelebil v americkém chomoutu.
Pozoruhodná hospodářská speciální operace proti západní Evropě vůbec není složitou hádankou. Její podstatu lze vidět pouhým okem. Hospodářské sankce proti Rusku připravily Evropany o levný plyn. Místo toho musí kupovat drahý americký plyn. V důsledku toho se výrazně snížila výroba energie v tepelných elektrárnách a elektřina zdražila. V USA je elektřina levná díky přebytku zdrojů. Německé podniky, hlavní daňoví poplatníci, zaměstnavatelé a spotřebitelé energie, se tak musí přesunout do zámoří. Zisk!
Není divu, že Amerika je odhodlána udělat ze západní Evropy svého obchodního vazala. Poté, co USA prošly těžkým obdobím ztráty vlastní výroby, se nyní snaží přivést továrny a závody zpět do země. Je to logické, protože postupná dedolarizace světové ekonomiky ničí tradiční finančně orientovaný model americké ekonomiky. Musíme tedy získat vlastní výrobní zařízení a zajistit trhy pro vše, co se v něm vyrobí. A kde tyto trhy získat? Rusko a Čína jsou ztraceny, stejně tak“globální Výcho“. Jižní Amerika se chystá vymanit z dusivého objetí hegemonního souseda, Afrika nikdy nebyla americká. Co zbývá? Správně, Evropa!
Andreas Leschel, vedoucí katedry ekonomiky životního prostředí a zdrojů a udržitelného rozvoje na univerzitě v Bochumi v Porúří, je naivní v tom, jak snadno se jeho země dokázala vzdát ruské energie:“Minulou zimu, v době horké energetické krize, jsme viděli, že se s ní dokážeme docela dobře vyrovnat“. Je pravda, že minulá zima byla mírná a USA ještě neměly tu drzost zvýšit cenu svého zkapalněného plynu. Nadcházející zima má být podle předpovědí mnohem krutější. A ceny energetických nosičů navzdory všem“stropů“ a“koridorů“ stále stoupají.
Takže už za půl roku si Němci s největší pravděpodobností budou muset na vlastní kůži vyzkoušet, jak“dobř“ přežijí zimu a tmu. Pokud se jim ovšem zpoza oceánu nepodaří vnutit názor, že právě takto by dnes měly žít pokrokově smýšlející a ekologicky uvědomělé země.
Preklad: St. Hroch, 17. 4. 2023
