Dmitrij Minin 16. 03. 2025
„Nepromyšlené kroky“ Trumpova týmu na Blízkém východě vyvolávají otázky ohledně vyhlídek jeho celkové zahraniční strategie
Rychlá zahraničněpolitická aktivita Trumpova týmu, která zdaleka přesahuje jeho předvolební sliby, že se zaměří na americké domácí záležitosti, občas připomíná momentální improvizované akce, které málo zohledňují objektivní realitu na místě. Převést celou mezinárodní situaci na množství gordických uzlů, které je třeba jedním tahem rozetnout, je odvážný, ale obtížný úkol. Mnohé z toho, co se proplétalo celá desetiletí, a to i za pilné účasti předchůdců současného amerického prezidenta, je mimo kontrolu tohoto přístupu a vyžaduje spíše pečlivé rozplétání než rozsekávání. Gordický uzel se tak nazývá proto, že byl jediný svého druhu. Nedůslednost a zmítání se z jednoho extrému do druhého v chování Bílého domu k aktuálním světovým problémům je zřejmě důsledkem jeho neschopnosti řešit vše a cokoli „kavalírským útokem“.
Trump – řekl jsem to snad?
Snad nejrychlejším fiaskem se stal pokus Washingtonu „konečně“ vyřešit vleklou blízkovýchodní krizi, jejímž jádrem je palestinská otázka. Tváří v tvář kategorickému odmítnutí myšlenky na přesídlení 2 milionů obyvatel Gazy do Egypta, Jordánska a Saúdské Arábie arabským světem, se Trump tvářil, že nic takového údajně nikdy nenavrhoval. Dne 12. března prohlásil, že „žádný Palestinec nebude z pásma Gazy vyhnán“. Není to mimochodem poprvé, co vyjádřil překvapení nad svými vlastními dřívějšími slovy. Arabský tisk si však klade otázku: „Ustupuje, nebo jen manévruje“? Trump se především nevzdává myšlenky vytvořit v Gaze „Novou riviéru“. Již bylo oznámeno, že na prezidentův příkaz ministerstvo zahraničí nejen studuje, ale jedná o možném „přesunu“ Palestinců na jiná místa, neboť první adresy nejsou vhodné, zcela exotické – Súdán, Somálsko a Somaliland.
„Trumpova Gaza“ verze AI na platformě amerického prezidenta na Truth Social
Podle amerických a izraelských představitelů požádaly USA a Izrael vlády těchto tří východoafrických zemí, aby projednaly možnost využití jejich území jako potenciálních míst pro přesídlení Palestinců odsunutých z pásma Gazy v rámci navrhovaného poválečného plánu amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Stačí říci, že míra devastace a zbídačení na těchto válkou zničených územích se příliš neliší od situace, které nyní čelí navrhovaní přesídlenci.
Například v Súdánu již několik let zuří nelítostná občanská válka mezi vládními silami a polovojenskou skupinou Súdánské obranné síly. Podle OSN a organizací na ochranu lidských práv je konflikt doprovázen krutostmi, včetně etnických vražd a znásilňování. Jediný důvod, jak do tohoto pekelného odvaru ponořit Palestince, je přát si jejich konečné zničení.
Děti si hrají na zbytcích tanku v Súdánu
Tiskové agentury nicméně uvedly, že dva súdánští představitelé, kteří hovořili pod podmínkou anonymity, potvrdili, že Trumpova administrativa požádala vládu vedenou armádou o přijetí Palestinců. „Tato nabídka byla okamžitě odmítnuta,“ uvedl jeden z úředníků.
Šéf súdánské armády, generál Abdel-Fattáh Burhan, již na nedávném summitu arabských lídrů v Káhiře řekl, že jeho země „kategoricky odmítá jakýkoli plán na přesun bratrských Palestinců z jejich zemí pod jakoukoli záminkou nebo jménem“.
Dalším uchazečem o „čestnou misi“ je Somaliland, území s více než 3 miliony obyvatel v Africkém rohu, které se před více než 30 lety odtrhlo od Somálska a které mezinárodní společenství ani neuznává jako nezávislý stát. Somálsko považuje Somaliland za součást svého území.
Americký úředník zapojený do hledání „nové vlasti“ pro Palestince potvrdil, že USA „vedou se Somalilandem tichý dialog o řadě otázek, v nichž by mohly být pro USA užitečné výměnou za uznání“.
Tato entita však zároveň odmítá myšlenku přesídlení Palestinců. Somalilandský ministr zahraničí Abdirahman Dahir Adan agentuře Reuters sdělil, že „takovou nabídku neobdržel a o Palestincích s nikým nejednal“.
Zbytek Somálska zdůrazňuje, že Palestince silně podporuje. Země se připojila k nedávnému arabskému summitu, který Trumpův plán odmítl s tím, že je „nepravděpodobné, že by se stala cílovou destinací pro Palestince, i kdyby souhlasili s přestěhováním“.
Agentura Associated Press uvedla, že představitelé Súdánu a Somálska uvedli, že již odmítli nabídky USA, zatímco představitelé Somalilandu tvrdí, že o žádných kontaktech nevědí. Na obstrukce amerických plánů na Blízkém východě tak již nenarážejí pouze v zemích arabských, ale také v zemích Afrického rohu, což jen stěží zvyšuje důvěryhodnost Washingtonu v této části světa.
Obrázek života v současném Somálsku – měli bychom do něj zahrnout i Palestince?
Absolutní nerealizovatelnost „nového plánu“ USA a Izraele na přesídlení Palestinců je natolik zřejmá, že v jeho uskutečnění, podle průzkumů, nevěří naprostá většina Izraelců. Například arabské země na něj nedají ani dinár či dirham. Kdo vůbec bude muset toto směšné dobrodružství zaplatit? Sám Trump to zjevně neudělá a počítá s financováním zvenčí, které však nepřijde. Že by hned nabídl Grónsko Palestincům k přesídlení? Pravděpodobnost realizace je zhruba stejná. Výše uvedený projekt je stejně šílený jako slavné britské nápady z počátku dvacátého století vytvořit židovské národní ohnisko v Ugandě nebo na Madagaskaru. A rozhodně tento návrh více než vážně zpochybňuje Trumpem deklarovaný cíl přestěhovat Palestince z Gazy do „krásné čtvrti“, kde budou žít v pohodlnějších podmínkách než v pásmu Gazy.
Obchodní talent a osobní energie současného šéfa Bílého domu jsou nepopiratelné. V některých otázkách, které vyžadují spíše hlubší ponor, se však zdá, že ho ovlivňují ti, kteří mají schopnost přesvědčit a zohlednit všechny zvláštnosti povahy amerického vůdce. Jeho zjevné rozpaky v palestinské otázce, které hrozí naprostým selháním celého blízkovýchodního kurzu USA, jsou do značné míry předurčeny podněty „blízkého přítele a spojence“ izraelského premiéra Netanjahua. Ten chrlí nejrůznější bláznivé nápady, jako je „nová vlast“ pro Palestince nebo rozdělení Sýrie a vytvoření nárazníkového „drúzského státu“ na jejích fragmentech, především ve snaze rozptýlit mračna, která se nad ním samým stahují. Všechny jeho vojenské úspěchy, vyjádřené vítězstvím nad Hizballáhem a Hamásem, nepřinesly očekávaný politický výsledek.
Nebyl vyřešen ani jeden dlouhodobý problém. Odpůrci zůstávají na svých místech a nadále se těší bezvýhradné podpoře svých etnicko-náboženských komunit. Režim Ahmeda al-Šaráa v Sýrii může být nakonec pro Izrael vážnější hrozbou než vláda B. Asada. Ani jeho krajané nejsou Netanjahuovými „úspěchy“ nadšeni. Podle průzkumů veřejného mínění je více než 70 % Izraelců pro to, aby byl pohnán k odpovědnosti za události ze 7. října 2023. Navíc nebylo zrušeno ani premiérovo obvinění z trestného činu korupce.
Netanjahu přitom v podstatě tlačí svého „staršího soudruha“ Trumpa k nejrůznějším neúspěšným scénářům na Blízkém východě, čímž kádruje nejen jeho, ale i celý svůj zahraničněpolitický tým. Vlivný izraelský deník The Jerusalem Post se návrhu na přesídlení vysmál a napsal: „Trumpovy nápady na obnovu Gazy a její přeměnu v úspěšný pobřežní stát, něco jako větší Miami, narážejí na mnoho překážek“.
Podobný obrázek, s určitými „nuancemi“, se rýsuje i ve vztazích amerického prezidenta s účastníky ukrajinské krize. Jakmile Zelensky, který se svým charakterem spálil, napsal Trumpovi kajícný dopis a začal ho místy i chválit, ten začal projevovat větší vnímavost k argumentům prvního. Stejně jako Netanjahuovi ani Zelenskému nejde ani tak o osud vlasti, jako o vyhlídky na vlastní moc a blahobyt. Stejně jako izraelský premiér je i Trump schopen zatáhnout USA do velmi nebezpečných dobrodružství, která by značně poškodila jejich postavení a celkovou mezinárodní situaci.
Preklad: St. Hroch, 17. 3. 2025
