Likvidační sazba v ekonomice

Alexander Losev^*)       20240916
 
Vážený čtenáři, mám pro Tebe další ze zajímavých zamyšlení ruského finančníka a politologa v besedě s Dmitrijem Kulikovem na rádiu „Vesti.fm“…

Nejdříve něco zpráv od nás i ze zahraničí:
Jednou z nejvýraznější z nich je informace, že v minulém týdnu ruská centrální banka (CBR) znovu zvýšila základní sazbu na 19%, přičemž její šéfka Nabiulina prohlásila, že CBR zvedá sazbu proto, aby se vyhnula stagflaci – tedy propadu ekonomiky a inflaci … Ve skutečnosti taková „záchrana“ ekonomiky zvýšením sazby a ochlazením ekonomiky, mi připomíná logiku jedné postavy z Bulgakova, a sice kocoura Begemota. Kdy vše hoří, problémy se hromadí a samotným problémem ekonomiky je to, že dnes jsou depozitní sazby nádherné, a proto občané odnesli do bank více než 50 bilionů rublů, což je na jedné straně pěkná spořivost obyvatelstva, kdy úspory nespaluje inflace. Nebezpečné ale je, že byznys, společnosti, odnesly do bank na depozitní účty  31,7 bilionů rublů, protože rentabilita podstatné části našich odvětví se nachází v rozpětí 10-15%. A pokud depozitní sazby jsou 18-19%, pak nemají žádný důvod zabývat se výrobou, pěstováním čehokoli, šitím, výstavbou čehokoli. Na depozitech dostanou víc a bez rizik a problémů. Přitom navíc k těm 31,7 bilionů je třeba, přidat 7,9 bilionu devizových zůstatků byznysu. Takto skoro 40 bilionů, které by mohly pracovat v ekonomice – v ní nepracují!
 
Co to znamená pro budoucnost?
To, že zmařené investice nyní, nezaložené, nevystavěné podniky, budou po léta brzdit ekonomiku. Poslední půlrok jsem sledoval jak naši američtí a britští kolegové kritizují vlastní centrální banky za podobné věci. My tu Nabiulinu kritizovat nebudeme, protože si připomeňme slova prezidentova tiskového mluvčího Dmitrije Peskova o tom, že prezident politiku CBR schvaluje, a navíc stejnou logikou se řídí všechny CB a znovu jsme se ujistili, že logika „Skupiny 30“, což jsou šéfové největších CB světa, MMF a SB je velmi prostá: – šéfové CB jsou vlivnější než kterákoli vláda, a to, co CB udělá a rozhodne, je třeba přijmout jako fakt.
 
Američtí experti napsali mnoho na téma MMF a CB. Jako příklad uvedu článek: – „Banální chyba, která málem vyprovokovala recesi“. Tady uvedli, že zvýšení sazby a boj s trhem práce v podstatě donutily americkou vládu zvýšit výdaje rozpočtu, aby nepadli do recese. Cena toho byly 2 biliony dolarů rozpočtového deficitu. Pokud je cestou boje s inflací a výkyvy zaměstnanosti jen zvýšení sazeb, je to velmi pochybný argument, protože východisko z této situace musí hledat vláda a nikoli MMF a CB. Bude nutné mít velkou zásobu prostředků a opatření, aby potom tento pracovní trh nějak regenerovali.
 
Mýtus o nedostatku pracovních sil
Američtí kolegové z Bloomberg, Atlantic a Economist píší o „Mýtu o nedostatku pracovních sil“. Píší o tom, že neustálé nářky ekonomů na nedostatek pracovních sil, že potřebujeme migranty, bez nichž bychom si s tím neporadili, jsou všecko protitržní věci. Protože to napomáhá brzdění ekonomiky a brání zvyšování produktivity práce. Uvádí velmi jednoduchý příklad: – kdysi byl v USA jakýsi program,  v jehož rámci se k nim dováželo za se zónu 0,5 až milion špatně placených pracovníků z Mexika na sklizeň jahod. Tenkrát jejich tisk napsal, že pinta jahod (0,568 litru) bude muset stát 50 dolarů, jinak že zůstanou bez jahod. Ke všeobecnému překvapení se ukázalo, že za onen rok se objevila mechanizace – nevelké kombajny, další zařízení, objevila se pracovní místa na jejich obsluhu a úplně jiná úroveň mezd i produktivity práce v zemědělství. Takže pokud vpouštíme migranty, nebude žádný stimul k rozvoji inovací.
 
Je jasné, že my nemůžeme cestou migrantů jít. Ale co máme dělat, abychom v dostatečném tempu spustili procesy růstu automatizace a robotizace práce, protože právě tam leží růst produktivity?
Je tu velký nedostatek inženýrů, sice se na poli jejich přípravy začalo pracovat, ale projeví se to nejdříve v roce 2029 a to ještě nedostatečně. Inženýři a obráběcí stroje, technologické linky k výrobě těchto strojů (dokonce i technologie pro úklid ulic…). Teprve potom můžeme plnit trh a bojovat s inflací. Každá úspěšná ekonomika má tři základní komponenty: – kapitál, zdroje, technologie. Jestliže v zemi máme kapitál – a ten máme, třeba vázaný v depozitech, máme-li zdroje – a těch máme dost (vidíme, co se děje s Evropou a jinými zeměmi s výrobní ekonomikou, jako jsou Korea nebo Japonsko, jestliže se jim sypou dodavatelské řetězce). Ale bez technologií si neporadíme – a proto je musíme nakupovat (jakýmkoli způsobem), než budeme schopni jich podstatnou část vyrábět sami.
 
Co tedy bude s těmi depozity dál?
Na otázku, co se stane, jestliže se ona depozita vlijí zpátky do spotřeby, Nabiulina odpověděla: – „Toto CBR nevidí jako problém, sazby bude snižovat pomalu“ … Co ale bude skutečným problémem? Totéž, co v Evropě: – banky, které dostaly ohromné množství depozit, budou muset najít, kam je půjčit. Bohužel ale, když byznys snižuje aktivitu, spolehlivých zájemců o úvěr za 25-30% ročního úroku, jejichž byznys je schopen takovou úvěrovou zátěž nést, mnoho není. Takže bude růst prodlení ve splátkách, banky se budou snažit vyhnout se úvěrování, snižovat úvěrová rizika stejně, jako to dělaly evropské banky. A budou předávat tyto peníze do RCB, takže nakonec všechny tyto peníze v tichosti přetečou do CBR, která sama bude platit onu klíčovou sazbu za všechny ty biliony rublů. Co bude potom? Budou přemýšlet, jak sazbu zase snižovat, což se dá očekávat někdy na jaře 2025.
 
Odtud moje rada pro diváky a posluchače: – snažte se nebrat si úvěry, a naopak splatit úvěry, které máte, protože podmínky budou velmi tvrdé. Pokud naopak máte nějaké úspory, pak máte výbornou šanci je umístit na ony depozitní účty. Další taková možnost už nebude! Vyhněte se z dálky všelijakým chytrolínským „poradcům“ a spekulantům. Dále budeme vkládat naději (stejně jako americký byznys) do kroků vlády, které jsou pro stabilizaci inflace důležitější než kroky CB. Protože pokud mluvíme o sazbách poplatků za bydlení a služby, cen v železniční dopravě, vysoké ceně PHM, která se inflačně rozlévá po všech odvětvích ekonomiky – to vše jsou inflační faktory, které spadají do kompetence vlády. A obrňme se trpělivostí – minimálně příštího půl roku s tím budeme muset žít.
 
Co vůbec nestrpí odkladu, to je eskalace konfliktů
Většina z nás slyšela slova prezidenta Putina o tom, co bude, pokud dostane UA povolení k útokům na cíle v hloubi ruského vnitrozemí západními vysoce přesnými zbraněmi. Poslední dva měsíce vidím mnoho různých publikací na téma eskalací a teorie eskalace a naši protivníci se v ní považují za pokročilé. Věhlasný expert na konfliktologii Friedrich Glasow (žil v minulém století) zformuloval teorii eskalací, jichž jsou tři druhy, z nichž každá má 9 sestupných úrovní. Číňané si v takových obrazných věcech rovněž libují a je tím prosycena celá jejich historie. Evropští politici jsou v tomto smyslu poněkud tupoučcí a jestliže jim prodáte nějaký maličký model k posouzení ve stylu Nietzcheho, Hegela, Schopenhauera, či, nedejbůh, Kanta – tak nic nepochopí.
 
Tedy velmi jednoduše:
1. úroveň eskalace – obě konfliktní strany se mohou rozejít beze ztrát jako vítězové;
2. úroveň eskalace – jedna strana prohraje a druhá vítězí;
3. úroveň eskalace – nemá vítěze a všichni prohrávají.
 
Jestliže ale srovnáváme stupínky…
1. Krok první – napětí, debaty, skutky namísto slov. Mezi zeměmi začíná napětí kvůli nějakému rozporu;
2. Krok druhý – vyjasňují se strategie, ty se naplňují argumenty;
3. Krok třetí – přechod k činům;
 
Oni SVO považují za právě takový konflikt a táhnou ho cestou eskalace, jejíž první úroveň byla projita 24.02.2022. Pumpování zbraní do Kyjeva, rozpory s Ruskem, přičemž tyto protiklady mezi nimi a Ruskem nejsou příliš pochopitelné, protože vycházejí z logiky světové ekonomiky, že jejich model skončil a oni potřebují levné zdroje z Ruska, které je třeba oslabit. My už jsme dříve hovořili o jejich plánech jak přetížit a oslabit Rusko – o nějakém vítězství Ukrajiny nebyla vůbec řeč. Ta měla prostě zahynout v zájmu přibrzdění rozvoje Ruska, donucení ho k přetížení a po jeho vyčerpání k jeho odchodu ze hry.
 
4. Vytvoření koalic proti nám  – přes 50 zemí;
5. Přichází ztráta tváře Západu po tom, co se nyní děje na frontách – jestliže proti nám bojuje koalice s úhrnným HDP 37 bilionů dolarů! Z naší straně je ztrátou tváře otázka nechvalně známých „červených linií“, z nichž si dělají srandu. Obojí vede k dalšímu stupínku…
 
6. Dalším stupínkem je strategie hrozeb. Prošli jsme druhou úroveň eskalace a oni nám vyhrožují útoky do hloubi našeho území vysoce přesnými raketami. My na to odpovídáme tak, že pokud oni takto, pak se my spustíme na třetí úroveň eskalace – nebude vítěze.
 
7 .Krok sedmý – omezené zničení.
8. Krok osmý – úplné zničení.
9. Krok devátý – společně do propasti…
 
Jim teď došlo, že se nacházíme na prahu 3. etapy (a posledních tří kroků), a to vede k silnému vystřízlivění mnohých z nich. Pokud hovoříme o naší odpovědi, pak tou nejlogičtější a nejhumánnější (aby neutrpěl ani jeden živočich v Americe, Japonsku a Evropě) by bylo:
 
● Zničení jejich satelitních skupin explozemi na nízkých oběžných drahách (160-300km), přičemž MKS by z toho byla vyjmuta, nás před radiací ochrání atmosféra. Důsledkem toho by bylo, že by lidstvo zůstalo cca na 10 let bez družic. Z toho by plynula nulová rozvědka a doprovod cílů pro rakety a pro Američany prakticky úplná neschopnost vést vševojskové operace. V jedné ze zpráv Rand Corporation se píše, že v americké flotile už nezbyli žádní důstojníci schopní používat pro určení polohy mapu, kompas a sextant.
● Dalším z humánních způsobů odpovědi je poškození podmořských kabelů.
● Nejhorší pro ně (a na to už zareagovali) je blokace zdrojů, což by vyvolalo nemenší paniku než možnost explozí v blízkém vesmíru.
 
Dodavatelské řetězce jsou globální a Rusko je tak či onak zapojeno do 38 globálních řetězců produkce hodnot.
Výpadky námořní dopravy a dopravní infrastruktury, energetika. Stačí se podívat jen na současné problémy Německa a EU. Nehledě na přesuny výrob mimo Německo, jeho export zajišťoval 60% exportu unie a produkoval většinu daní v EU. Energetické problémy spojené s výpovědí ruských zdrojů a násilný přechod na tzv. zelenou energetiku nejlépe charakterizuje Slavná tradiční ocelářská firma Thyssen-Krupp Steel se svým závazkem přechodu z uhlí na obnovitelný vodík… – pád akcií.
Vodík se totiž dobývá většinou elektrolýzou vody elektřinou – z větrníků a solárek… Už jsme tu před časem hovořili o tom, že pro elektrolýzu tuny vodíku je třeba 50MgW energie, z čehož se potom při spalování dostane pouze 35MgW – nemluvě už o nákladech na výrobu těch zdrojů energie, a už vůbec ne o sekundární ekologické zátěži těchto „zelených zdrojů“.
 
Proč jsme mluvili o průmyslu a nezbytnosti přípravy kádrů pro něj
Jde o to, že je průmysl těsně provázán s dalšími sektory národního hospodářství a každé pracovní místo ve vysoce technologických oborech průmyslu vytváří mnoho pracovních míst v dalších oborech, včetně vědy a výzkumu. A to vše stojí na kvalitě pracovní síly. Evropa nebyla silná v surovinových zdrojích pro průmysl, které vyčerpala už v 19. až 20. století, ale kvalita pracovních sil, zejména inženýrů, byla velmi vysoká. Dnes o tuto přednost přichází. My jsme si tu cestu prošli už v letech devadesátých a nyní se vracíme a snažíme navázat na to, co tu bylo, ale na nové úrovni. Evropa do devadesátek vchází a teď je někde v 89. – 90. roce. Takže pokud poskytneme našim organizacím možnost zabývat se výrobou technologií a výrobou vysoce technologické produkce, tak to za sebou potáhne celou ekonomiku k dosažení konkurenceschopnosti v mnoha odvětvích a dosáhneme skutečné ekonomické suverenity.
 
Evropa byla v oblasti inženýrství na tom lépe než USA. Sami Američané píší, že titulu inženýra dosáhlo v:
 ● USA                    7%    studentů
● Francii               14%
● Německu        20%
 
My potřebujeme dosáhnout % absolventů s inženýrským diplome na úrovni Německa, ale pokud možno 25% a v odpovídající kvalitě. A zejména je nutné je i slušně zaplatit.