Po nějaké době vám přináším opět překlad zajímavého rozhovoru ruského analytika a futurologa Sergeje Pereslegina se svou dlouholetou spolupracovnicí Natalii Lukovnikovou – tentokrát o rozporuplné osobnosti Klause Schwaba…(překl.)
Sergej Pereslegin 27. 04. 2025
Protože jsme se v předchozí besedě dotkli tématu Schwaba a jeho abdikace, zejména, je-li po jeho odchodu proti němu zahájeno vyšetřování, nebude od věci si o něm říci něco víc …
Můj vztah ke Schwabovi je dost složitý. Na jedné straně je ve světě málo lidí, kteří se mi zdáli tak přímým, s prominutím, ztělesněním vesmírného zla. Co udělal Schwab, o tom jsme tu hovořili už v roce 2020, kdy náš kanál začal fungovat, kdy byla epidemie kovidu. Zhruba tou dobou, před 5 lety, vyšel počátkem května jeho „Velký reset“, kdy on prakticky přivítal pandemii a vykládal, jaký bude svět po jejím odeznění – v podstatě tam šlo o zbavení národních států jejich moci, v situaci, kdy lidé budou vše dostávat nikoli do vlastnictví, ale jen do přechodného držení a jen za podmínky přiznání naprosté loajality k Novému řádu, jehož sám název byl v tomto případě použit. Když jsem četl „Velký reset“, pokaždé jsem si připomněl svou oblíbenou Helenu Riefenstahl*) , která v podobné situaci řekla: „Ano, já naprosto chápu tento názor, ale nemohu pochopit, odkud se pak ve vás berou výhrady k Hitlerovi“.
To je ta nejfašističtější varianta režimu, jakou jsem kde a kdy viděl.
Je to ten případ, kdy je dobře se dívat na klasickou dialektiku. Zvykli jsem si říkat, že fašizmus – je zpravidla a zvlášť v historii, vždy pravicový, a dokonce krajně pravicový projekt. Tedy, že pravicové síly jsou velkou buržoazní skupinou, státní strukturou, která likviduje demokratické principy, aby měla možnost řídit zemi bez jakýchkoli omezení, a posuzovali jsme to podle historie italského fašizmu, německého, argentinského, chilského fašizmu a těch variant bylo mnoho. Dokonce i Rumunsko, aniž došlo do industriální fáze, se dokázalo dobrat jakési varianty vlastního, rumunského fašizmu.
Na druhé straně Schwabova pozice patří do kategorie ultralevého liberalizmu – to je situace, kdy všichni mají svá práva, jakékoli menšiny, zvířata, rostliny mají práva. Jedna z vět, která tam je, v této logice říká, že člověk nemá právo jíst zvířata, protože je sám zvířetem, ani rostliny… A někteří docházeli do takových extrémů, že tvrdili, že svá práva mají i naši „minerální přátelé“ a proto my nemáme právo omezovat jejich práva a svobodu, tím, že je těžíme a dále využíváme, dokonce ani brát kámen z ulice. Když to shrneme, vychází, že práva přece jen nemá nikdo a jakékoli vaše počínání nebo nepočínání se dotýká číchsi práv – pak ovšem žádná práva nemáte. No, a vycházeje z klasické dialektiky, dokonce ani ne dob Engelse, ale daleko starší – viz Sókrates – protiklady se v tomto případě sbíhají a pravicově-fašistická a levoliberální konstrukce vedou na různých základech ale k témuž světu, kde většina lidí nemá žádná práva, zatímco nevelký zlomek procenta nebo dokonce tisíciny procenta (vrchnost) práva má. A pokud jde o všechny ostatní, tak ti dostávají jakési možnosti výlučně na základě uznání existujícího režimu a jakýkoli pokus o vyjádření proti němu slovem či skutkem, znamená zbavení těch či oněch možností.
Nemohu nepřipomenout, že v Číně probíhal na toto téma velký praktický experiment. Byl to systém sociálních ratingů – krajně levicový – který ale přinesl úplně stejné výsledky – jakékoli porušení obecně platných norem snižuje člověku možnost získání těch či oněch práv nebo možností.
- Je třeba říci, že z tohoto hlediska Schwab tuto pozici dovedl do extrému nejen jako výzkumník, spisovatel, sociolog, futurolog, ale i jako politik, protože právě on byl organizátorem Davosského fóra. A právě toto fórum, prostřednictvím přijíždějící na něj lidí, prostřednictvím probíhajících tam debat a přijímaných tam rozhodnutí měnil to vše v součást politiky – včetně, například, války na Ukrajině, která nepochybně je součástí politiky Davosského fóra směrem k omezování Ruska a získání kontroly nad surovinovými zdroji Ukrajiny.
Z tohoto pohledu, při dostatečné znalosti biografie Adolfa Hitlera, a slušné znalosti biografie Schwabovy, bych jen stěží mohl říci, kdo z těch dvou je pro mne větší fašista. Adolf Alojzovič nepochybně rozpoutal největší válku v historii planety, ale na druhé straně by na jeho obhajobu toho bylo více (přinejmenším Versaillesský mír) než nyní pro Schwaba.
- Druhý moment, proč jsem hovořil o nejednoznačnosti je, že při jeho čtení nelze propadnout kouzlu jeho intelektu. On je skutečně mimořádně chytrý člověk. A nyní padl a už se na internetu objevují vyjádření typu, že jeho práce jsou pohádky z „Čaroděje ze Smaragdového města“, že je to „Velký Goodwin“, který sám nic neuměl, ale všem navlékl kouzelné brýle a jim se zdálo, že se smaragdy třpytí
Ale v naší době není zase tak mnoho lidí schopných vytvořit model budoucnosti. Model inkluzivního kapitalizmu je pro mě velmi nepříjemný, ale je to nepochybně funkční model budoucnosti. Navíc lze lehko předvést, že je tahounem většiny kapitalistických scénářů. Měl jistě své předchůdce v H. G. Wellsovi a jeho „Stroji času“, nebo v Jefremovovi v „Hodině býka“, ale pokud Schwab Wellse jistě četl, pak Jefremova nejspíš ne. A z tohoto hlediska ten model nejspíš vytvořil sám a dovedl ho do stavu odpovídajícímu dvacátým létům tohoto století. Zatímco Jefremov psal na úrovni 60. let minulého století a Wells vůbec na úrovni konce XIX.
A to byly jiné modely.
Ale nebýt propadu kovidu, tak by všichni propadli kouzlu těch idejí a věřili, že takovým svět skutečně bude…
Já naprosto nepochybuji o tom, že i náhody si vyžadují dobrou organizační práci a Schwab je, dle mého názoru, geniální organizátor a samozřejmě jemu patří myšlenka a všechny vykonané skutky, protože docela všední epidemie, jakých bývá na Zemi mnoho a za 20. století byly takové čtyři, se zcela náhodou stala onou světovou katastrofou, která donutila pozorně číst Schwaba a propadnout jeho kouzlu. To byla samozřejmě, velmi dobře odvedená organizátorská práce.
Řekl jsem nejednou a znovu to zopakuji: – Epidemie byla. A její přeměna v informační katastrofu globálního rozměru je ruční práce, a můžeme směle nazvat i jejího autora – je jím Klaus Schwab.
Mám za to, že to, že nyní přišel o moc, odešel ze své pozice a navíc má na krku vyšetřování za hospodářský delikt, souvisí s tím, že dost lidem došlo, že byli docela hrubě zneužiti a mají tendenci se mu pomstít. To ovšem brzy ověříme, protože pokud je to pomsta za tuto věc a řadu dalších, které okamžitě vzniknou (řekl bych že se ukáže, že v mládí kohosi znásilnil a ten si na to právě vzpomněl…) a on bude souzen a zavřen – pak je to pomsta. Pokud se ale vše potichu sehraje do ztracena, pak tento, už nepříliš mladý člověk, dokáže zemřít ve své posteli.
Já ale budu pokračovat ve věci jeho intelektu, protože – jak se říká – je jediná věc, kterou nelze dělat: – nemůžete, kvůli tomu, že člověk je vám krajně nepříjemný a jeho přesvědčení jsou vám nepřátelská, ho nikdy podceňovat. On totiž kromě myšlenky „Velkého resetu“, kromě toho, že vytvořil obraz budoucnosti který byl tahounem, tak sestrojil model „Čtvrtého průmyslového přechodu“ a robototechnické civilizace. Pro všechny je zřejmé, a oni o tom i píší, že koncepci IV. průmyslové revoluce vytvořil právě Schwab. Jinak řečeno, Schwab byl prvním, kdo předložil světové veřejnosti tuto ideu a jeho myšlenky na toto téma byly vyslyšeny. Jistěže, dnes, z výšky pětadvacátého roku mnohá vyjádření na toto téma obsahují chyby – ale kdo nechybuje při dlouhých prognózách?
On vytvořil koncepci technologických způsobů života, v níž, dle mého, byla řada chyb, my jsme tuto koncepci poté přepsali do „Koncepce technologických vln“, ale musíme říci, že jsme vycházeli ze Schwabových prací a využívali jeho práce. A z tohoto hlediska je pro mě Schwab člověkem, o němž bude třeba psát knihy, je to člověk chytrý pracovitý a nekonečně podlý.
Každá generace zná nejen svou Odysseu, ale i svého Odyssea… – my máme takovéhoto.
*) Helene Berta Amalie Riefenstahl, režisérka a fotografka Třetí říše
Preklad: St. Hroch, 29. 4. 2025
Zdroje:
