…a jak ovlivní válku na Ukrajině.
28. 4. 2026
V Ruské federaci pokračuje informační bouře.
Původně byla vyvolána nespokojeností s opatřeními úřadů omezujícími internet a blokujícími Telegram, a navíc se k ní přidaly proudy „zrady“ od různých vojenských blogerů a osobností typu Pavla Gubareva.
Následně se přidali i nevojenští blogeři. Hvězda pořadu „Dom-2“ Viktoria Bonja natočila video s výzvou k prezidentovi Ruské federace Vladimíru Putinovi, které zaznamenalo miliony zhlédnutí a obsahovalo kritiku kroků úřadů, včetně omezení sociálních sítí. Je pravda, že Putina osobně nekritizovala, ale apelovala na něj podle principu „car je dobrý, bojarové jsou špatní“.
Souběžně se aktivně šíří jakékoli teze o tom, jak je vše v Ruské federaci a v ruské ekonomice špatné. Vůdce komunistů Gennadij Zjuganov hovoří o hrozbě „nového roku 1917“. A státní sociologové z VTsIOM zaznamenávají již šest týdnů po sobě pokles Putinova ratingu.
Na jedné straně:
– se to, že se to děje právě teď, jeví poněkud paradoxně. Opravdu, na začátku roku se v ekonomice a rozpočtu Ruské federace rýsovaly problémy, nyní se však situace mění kvůli růstu cen energií a dalších položek ruského exportu vyvolanému válkou v Íránu. Současně se zlepšuje i celková geopolitická situace pro Rusko – zhoršení vztahů mezi USA a Evropou, rostoucí závislost mnoha zemí na ruských surovinách činí vztahy s Moskvou důležitými pro největší světové hráče a stabilita západní podpory Ukrajiny se z dlouhodobého hlediska jeví jako nejistá. Pokud jde o ukrajinské údery na infrastrukturu, ty byly prováděny i po celý minulý rok. Ale pokud tehdy při cenách ropy 50–60 dolarů ekonomika a rozpočet Ruské federace nezkolabovaly, pak je nepravděpodobné, že by se to stalo při cenách ropy 100 dolarů a více. V ekonomice je řada problémů v různých odvětvích, ale jedním z hlavních je nedostatek pracovní síly, což je špatné pro zaměstnavatele, ale pro zaměstnance to znamená vyhlídky na zvýšení mezd.
Na druhou stranu:
– vysvětlení toho, co se děje, je také mnoho. Nejčastěji zmiňovaným je efekt nahromaděného rozhořčení a únavy značné části obyvatelstva z války a omezení zaváděných pod její záminkou, jakož i různých životních a ekonomických obtíží s ní spojených. Blokování internetu a Telegramu se stalo poslední kapkou, po které to „prasklo“.
Objevují se i teorie s různou mírou konspiračnosti.
Zejména že se jedná o projev vzpoury v ruské elitě. Buď s cílem svrhnout Putina, nebo ho přimět k personálním změnám v zájmu určitých vlivných skupin, které se snaží omezit moc prezidenta a v budoucnu ji převzít.
Například:
- vyměnit vládu (jeden z evidentních cílů kampaně, ale Kreml již prohlásil, že vládu do důchodu neposílá);
- vyměnit velení armády (také tato kampaň již běží dlouho);
- vyměnit blok Kremlu, který odpovídá za vnitřní politiku, tedy za složení budoucí Státní dumy. Volby do Státní dumy se mají konat v září.
- Navíc samostatná linie – požadavek na snížení úrokové sazby Centrální banky, což aktivně prosazuje byznys a někteří politici, kteří produkují různá prohlášení na téma „ruské ekonomice bude brzy konec“.
- V opozičních ruských kruzích je zase populární teorie, že se jedná o „vícerozměrnou hru Kremlu“, jejímž cílem je uvolnit napětí a možná vytvořit kontrolovanou „pseudoopozici“.
Alternativní verze, kterou prosazuje řada blogerů blízkých Kremlu, je, že jde o pokus Západu a jeho „páté kolony“ destabilizovat situaci v zemi, vyprovokovat „Majdan“, možná v návaznosti na volby do Státní dumy (které již jednou, v roce 2011 již odstartovaly masové protesty v Ruské federaci). Je pravda, že pokud přijmeme tuto verzi, vyvstávají otázky vůči ruským úřadům a bezpečnostním složkám: proč nezatýkají „rozvraceče, kteří jednají na příkaz západních tajných služeb“? Zatímco Bonju je těžké nějak dostat (žije v Monaku) a navíc Putina nekritizuje, ba dnes dokonce měla živé vysílání se Solovjevem, tak například Gubarev se nachází v Rusku a vyslovil přímá obvinění na adresu prezidenta RF. O žádných trestních řízeních proti němu však není slyšet.
Nicméně, bez ohledu na to, zda jsou Ukrajina a Západ zapojeny do organizování současné vlny „zrady“ v Ruské federaci, je zcela logické, že se ji snaží velmi aktivně využít.
- Na jedné straně – k prosazování tradiční teze „Rusko se každou chvíli zhroutí“.
- Na druhé straně – k přesvědčení amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby upustil od dohod z Anchorage s Putinem. Tedy přestal vyvíjet tlak na Kyjev s požadavkem na stažení vojsk z Donbasu, a naopak – výrazně zesílil tlak proti „oslabenému Putinovi“ .
Jinými slovy, využít současné nepokoje v Ruské federaci k pokusu o radikální obrat ve washingtonské politice, podobně jako byly protesty v Íránu na začátku roku využity jako hlavní argument pro vtažení USA do války proti Teheránu („režim ajatolláhů se každou chvíli zhroutí“). Je samozřejmě jasné, že na pozadí prozatímních výsledků „íránské speciální operace“ je nepravděpodobné, že by byl Washington připraven k nějakým radikálním krokům proti Moskvě. Nicméně pokusy o jeho nasměrování tímto směrem se podnikají a současné události v Rusku zde hrají nezanedbatelnou roli.
Je pozoruhodné, že v tomto ohledu se cíle Ukrajiny a „strany války“ na Západě celkově shodují s cíli ruské „strany války“, která rovněž nechce realizaci dohod z Anchorage, protože by to mohlo rychle zastavit bojové operace. A představitelé této „strany“ se v poslední době také aktivně podílejí na šíření „zrady“ v Ruské federaci a zároveň vyzývají k odmítnutí „dohod“ s Američany.
Nicméně bez ohledu na všechny tyto konspirační teorie je zřejmé, že vlna rozhořčení v Ruské federaci není umělá. Je skutečně vyvolána narůstající nespokojeností s zpřísňováním vnitřní politiky, všemožnými omezeními, „epidemií zákazů“, svévolí bezpečnostních složek, únavou z války a také rostoucí obavou o budoucnost.
Kam to všechno směřuje? Proč se zavádějí tato omezení? Připravuje se mobilizace, válka s Evropou a NATO, jaderná válka nebo ještě něco jiného? Ale i kdyby k ničemu takovému nedošlo a vše se omezilo na další utahování šroubů ve vnitřní politice, už to irituje i část Putinových příznivců, kteří nechtějí, aby se Rusko proměnilo v „Severní Koreu 2“ nebo se vrátilo do sovětských časů.
V tomto ohledu je příznačné prohlášení Ivana Ochlobystina1), který na podzim 2022 na shromáždění v Moskvě vykřikoval bojový pokřik opřičníků „Gojda“, a nyní kritizuje omezení internetu, nazývá je „obrovskou chybou, kterou nelze pochopit“, a prohlašuje, že by se nechtěl vrátit do svého „sovětského dětství“.
Lze se dohadovat, jak rozšířené jsou podobné nálady v Ruské federaci a zda tak smýšlí mnoho Putinových příznivců, je však zřejmé, že rozhořčení existuje.
Ohledně toho, k jakým důsledkům to povede, se zpravidla objevují dva protichůdné názory.
- Jeden z nich tvrdí, že v Ruské federaci se spustily procesy vnitřního kolapsu a nepokojů.
- Druhý – že to vše je „bouře ve sklenici vody“, která na nic nebude mít vliv, a proto se jí ani nevyplatí věnovat pozornost, protože vše se omezí na uvolnění napětí na sociálních sítích a nárůst emigrace, jak se to již několikrát stalo dříve.
Ve skutečnosti však situace není tak jednoznačná. K rozsáhlé destabilizaci může dojít pouze v případě, že je pravdivá verze, že současné informační bouření je hrou části Putinova okolí proti němu. Tuto verzi nelze zcela vyloučit, zejména s ohledem na to, že současnou vlnu „zrady “ propagují přibližně stejnými kanály, jaké v roce 2023 připravovaly půdu pro Prigožinovu vzpouru. Je však těžké si představit, že i kdyby tomu tak bylo, Putin by tentokrát spiklencům dovolil zajít tak daleko, místo aby vzpouru potlačil hned v zárodku. Tím spíše, že k tomu má všechny možnosti.
V ostatních ohledech zatím hrozby pro ruské úřady ze strany rostoucí nespokojenosti nevypadají nijak kriticky. Problémem pro ně však je, že za určitých podmínek se tyto nálady mohou přenést na mnohem širší vrstvy společnosti, než je tomu nyní. A faktor války v tom může hrát klíčovou roli.
Nejprve je třeba vysvětlit, na čem v zásadě spočívala a dosud spočívá podpora války mezi Rusy. Na Ukrajině se to zpravidla vysvětluje jednoduše – „otrocký lid“, „orkové2) nakažení ukrajinofobií“ atd.
Zároveň jsme na základě komunikace v posledních letech se sociology, kteří tuto otázku zkoumali, vymezili tři hlavní motivy podpory.
Prvním motivem
je imperiálně-nacionalistická ideologie. Její zastánci skutečně věří, že hlavním úkolem Ruské federace je dobytí Ukrajiny, „návrat Ruska k jeho historickým hranicím“. A kvůli těmto cílům je, z jejich pohledu, možné přinést jakékoli oběti, až po použití jaderných zbraní, nemluvě o totální mobilizaci nebo o převedení celé země na válečné koleje. A samozřejmě tato skupina vystupuje za „válku až do vítězného konce“ a proti „dohodám“. Tato linie je v mediálním prostoru velmi patrná, protože se jí drží většina nejvýznamnějších Z-blogerů. V celostátním měřítku je však tato skupina početně malá. Navíc svým radikalismem děsí hlavní masu ruských občanů. Kromě toho je část představitelů této skupiny protiputinovská („strana nepokojů“). A proto v případě vnitřních hrozeb může vystupovat spíše ne jako „opora trůnu“, ale jako jeden z nástrojů k jeho podkopání.
Druhý motiv
je charakteristický pro proruské obyvatele okupovaných území Ukrajiny. V první řadě – pro mnoho Krymčanů a obyvatel Donbasu. Nepodporují tolik válku jako takovou (pro mnohé z nich by byla zcela přijatelná varianta zastavení války na frontové linii), jako spíše nechtějí připustit porážku Ruska v ní, protože si nepřejí, aby se jejich rodná města znovu vrátila na Ukrajinu. A v tomto ohledu se jejich motiv podobá motivu Ukrajinců, kteří se staví proti invazi RF („nechceme, aby Rusko okupovalo naše město“), jen s opačným znaménkem. Tato skupina není malá – čítá miliony lidí. Z nichž více než 100 tisíc bojuje na frontě a představuje jeden z pilířů bojeschopnosti ruské armády.
Třetí motiv
Je skupina mnohem početnějš. Na rozdíl od první není ideologicky nabitá a cíle války příliš nechápe. Na rozdíl od druhé skupiny nemá osobní důvody. Právě ona však tvoří hlavní část ruských zastánců války.
Jejich hlavním a základním motivem je důvěra v Putina: „Věřím Putinovi, dělá všechno správně, takže pokud zahájil ‚SVO‘, znamená to, že to tak mělo být. A my ho musíme všichni podpořit a semknout se kolem našeho vůdce, vlasti a vlajky.“ V průběhu války však u této skupiny, stejně jako u části těch, kteří invazi zpočátku neschvalovali, vznikly další motivy. Na samém začátku to byla odvaha – „páni, my to dokážeme, jak se ukazuje! Jsme zase impérium! Fandíme našim!“ Poté, co se situace na frontě zhoršila, se objevil další motiv: „Ať už tahle válka začala správně nebo ne, nesmíme v ní prohrát, protože to by pro Rusko znamenalo katastrofu. A to znamená, že se musíme semknout a pomáhat frontě.“ Díky této náladě, mimochodem, proběhla relativně bezbolestně pro vnitřní stabilitu i mobilizace na podzim roku 2022. Protože mnozí se domnívali, že je to nutné, aby se zabránilo zhroucení fronty. Podporu války mezi Rusy posílila také kyjevská kampaň „dobří Rusové neexistují, dobrý Rus je každý dvoustý3)“, která vytvářela obraz nepřítele ze všech obyvatel RF, a ne jen z Putina. Dále Ukrajina vznesla požadavek na válku až k hranicím z roku 1991, což bylo pro většinu Rusů nepřijatelné, a proto se objevil motiv „bojovat, dokud Ukrajina neupustí od svých maximalistických podmínek“. V roce 2025 se ukrajinský prezident Volodymyr Zelensky těchto podmínek vzdal a pod tlakem Trumpa souhlasil s zastavením války na linii fronty. Ruské úřady však tehdy prohlásily, že tímto způsobem „chce Kyjev uniknout nevyhnutelnému porážce, a proto je třeba bojovat až do splnění „cílů SVO“, protože vítězství je na dosah“. Na tomto základě také mnoho Rusů usoudilo, že když je vítězství na dosah, tak „pojďme ještě chvilku bojovat. Vždyť když je možnost dobýt i Oděsu se vším pobřežím, tak proč to neudělat“.
Dalším faktorem podporujícím válku bylo to, že její útrapy drtivá většina Rusů nejenže nepociťovala, ale naopak – blahobyt lidí i ekonomika rostly.
Nyní však naděje na brzký obrat situace na frontě výrazně poklesly. Zejména poté, co přední Z-blogeři, kteří dříve psali o tom, že „odpor ukrajinských ozbrojených sil brzy padne“, začali hovořit o patové situaci na frontě a o tom, že z objektivních důvodů – kvůli dronům – nelze očekávat rychlé průlomy a ofenzívy.
A v takové situaci se odpověď této třetí skupiny na otázku – proč by tedy Rusko mělo pokračovat ve válce a nesouhlasit se zastavením na linii fronty – vrátila k „základním nastavením“: „protože věříme Putinovi“. „Když car řekl, že se má dál bojovat, znamená to, že se musí bojovat.“ A to zůstává silným faktorem – Putinovi stále důvěřuje mnoho lidí.
Existuje však velký rozdíl mezi situací, kdy člověk sám chápe, proč je to, co se děje, pro něj důležité a proč by to měl podporovat, a situací, kdy něco podporuje jen proto, že to říká vůdce, jehož názoru důvěřuje. Klíčový rozdíl spočívá v ochotě přinášet oběti za účelem dosažení výsledku. Je zřejmé, že když se člověk spoléhá pouze na názor „autority“, je taková ochota podstatně nižší.
To znamená, že pokud jde o válku, „putinovská většina“ je připravena ji i nadále podporovat, ale pouze v případě, že se jí nebude dotýkat silněji než dříve.
Zároveň mají různé vrstvy obyvatelstva odlišné chápání toho, co přesně by se jich nemělo „dotýkat více“. V současné době dochází k poklesu Putinova ratingu na úkor zcela konkrétní části jeho skupiny příznivců. Obvykle se jeho elektorát vykresluje jako „sovětští“, kteří nostalgicky vzpomínají na časy SSSR. To však není pravda. Putin měl vždy značnou část příznivců, kteří ho nevnímali jako „nového Stalina“, ale právě naopak – jako vůdce, který provedl modernizaci Ruska a udělal z něj „víc než Evropu“. Jsou to především mnozí zástupci střední třídy a podnikatelé, lidé s vysokými příjmy. Na sociálních sítích je lze rozpoznat podle komentářů typu „v Rusku je nejlepší služba na světě“, „digitální služby u nás jsou nejúžasnější, Evropa se nám nemůže rovnat“, „v Rusku je mnohem snazší založit si vlastní firmu a podnikat než kdekoli jinde“, „máme velmi silný byznys a silnou ekonomiku – sankce nás nezlomily“ atd. Pro tuto skupinu jsou také důležité sociální sítě, mnozí z nich v nich aktivně vytvářeli obsah a propagovali své podnikání.
Právě tato kategorie se stala terčem současných odpojení, omezení a blokování VPN. Stále více je také znepokojuje rostoucí svévole bezpečnostních složek, jejíž obětí se mohou stát (zejména podnikatelé).
Což se přímo odrazilo na jejich vztahu k Putinovi. Přitom, na rozdíl od minulých let, z výše popsaných důvodů, argument „musíme to kvůli válce vydržet“ již nefunguje, protože pro tuto skupinu není jasné, proč kvůli kontrole nad 18 % území Donbasu, ba dokonce nad celou Ukrajinou, je třeba proměnit samotné Rusko v „Severní Koreu-2“ a zavést tvrdý represivní režim. K tomu všemu se tato skupina nezavázala, a proto je pobouřena.
Pro jiné skupiny Putinových příznivců nejsou podobné momenty tak důležité, a proto nejsou proti blokádám nijak zvlášť a neprotestují. Pokud však dojde k obnovení mobilizace nebo pokud se začnou snižovat sociální dávky a mzdy a nezaměstnanost a inflace porostou, může se postoj těchto skupin jak k válce, tak k Putinovi výrazně zhoršit.
Protože – opakujeme – základní problém spočívá v tom, že málokdo v Rusku chápe, co tak kouzelného je ukryto v části Donbasu, která zůstala pod kontrolou Kyjeva, a vlastně v celé zbývající Ukrajině, že kvůli tomu je třeba ještě bojovat bůhví jak dlouho, nemluvě o mobilizaci a jaderné válce. A proč nelze ukončit válku na linii fronty,
pokud s tím Zelensky souhlasí? Tedy ponechat Rusku veškerou „válečnou kořist“ – pozemní koridor na Krym, Záporožskou jadernou elektrárnu, rozsáhlé orné půdy a četná ložiska nerostných surovin.
Na základě důvěry v Putina jsou tyto skupiny připraveny podporovat válku v jejím současném formátu (bez mobilizace a bez utahování opasků obyvatelstvu), ale ne více než to. A i v takovém případě bude únava z války a nespokojenost s ní (zejména v podmínkách neustálých ukrajinských úderů na ruské týly) stejně narůstat.
Vyvstává však otázka:
V čem je to všechno pro Kreml nebezpečné? Proč by vůbec měl věnovat pozornost tomu, co píše Bonja nebo říká Ochlobystin, nemluvě o méně známých lidech?
1)Ivan Ochlobystin (1966) – ruský populární herec, producent, publicista, spisovatel
2)“Orkové“ – Zlý barbarský národ v mytologii J. R. R. Tolkiena. Orkové se poprvé objevili v Tolkienových raných textech, které patří do skupiny „Ztracených příběhů“
3)“Dvoustý“ – Termín v armádě pro mrtvého „Náklad 200“ – podle odborníků vážil speciální zinkový kontejner na uložení ostatků, který byl umístěn v dřevěné přepravní bedně, právě 200 kg. Krom toho je v použití termín „Třístý“ – zraněný; „Čtyřstý“- zmrzačený; „Čtyřstý“ – zajatec; „Pětistý“ – dezertér. Pak jsou ještě termíny „600“, „700“,„800“.
Preklad: St. Hroch, 11. 5. 2026
Zdroj: https://strana.today/news/504617-k-chemu-vedut-vnutripoliticheskie-protsessy-v-rf.html
Pokračování …
Pridaj komentár