K návrhu složení nové vlády Ruské federace

Michail Chazin – Sloupek z 12. května 2024

Bylo oznámeno složení nové Mišustinovy vlády. Tedy přesněji řečeno nominanti, ale není pochyb o tom, že všichni nominanti budou potvrzeni. A jaké závěry z toho všeho vyplynou?
 
Vlastenci budou truchlit: všechny osoby, které nedokázaly zorganizovat záměnu dovozu, zůstaly na svých místech, Manturov byl dokonce povýšen.  Zda bude Mišustin schopen pokračovat v práci na zvýšení rozpočtových investic, je velkou otázkou, v rámci současné hospodářské politiky již nejsou žádné zdroje.
 
Rozladěni jsou i zastánci neliberálních metod vládnutí: jediný představitel tohoto směru ve vládě, Bělousov, opustil svůj post. Liberální tlak na ruskou ekonomiku obecně a na podnikatele zvláště bude pokračovat a ti to budou mít pravděpodobně těžké.
 
Nadšeni nebudou ani naši přátelé ve světě, protože efektivita našich úředníků, a to i na vnějším okruhu, není zdaleka žádoucí. To bylo mimochodem jasně patrné za staré vlády, kdy se ve většině případů něco udělalo, jen když se do toho přímo zapojil Mišustin.
 
Co se pak stalo? Proč Putin vydal nové květnové dekrety, když v rámci pokračování předchozí (v mnoha ohledech liberální, a dokonce i z hlediska měnové politiky tak totálně liberální) politiky není možné těchto cílů dosáhnout? A je zřejmé, že osud předchozích květnových dekretů všichni znají.
 
Odpovědí na tyto otázky může být mnoho, ale já se pokusím znovu uvést tu, o které se bavím už několik týdnů. Nejprve si udělejme důležitý závěr: vzhledem k tomu, že nedošlo k žádné změně vlády kvůli květnovým dekretům, hovoříme o zachování všech mocenských skupin v Putinově okolí. Včetně těch, které se explicitně či implicitně orientují na Západ. Má to nějaký racionální smysl vzhledem k probíhajícím SVO a zuřivé nenávisti Západu vůči nám, která vylučuje kompromis?
 
A zde je velmi důležitý bod. Již několikrát jsem hovořil o tom, že na Západě začíná boj”všech proti vše”. A v této situaci se tam mohou objevit různé síly, které budou velmi nakloněny různým kompromisům a ústupkům, aby v tomto boji zvítězily (nebo přežily). Pokud nyní zahájíme totální čistku, kromě otevření vnitřní fronty se vlastně připravíme o všechny potenciální možnosti takové spolupráce. Protože všichni mají v Rusku své vlastní podpůrné skupiny.
 
Mimochodem je třeba poznamenat, že právě proto jsou vážné konflikty uvnitř našich mocenských skupin, včetně těch, které podporují některé ministry, nevyhnutelné. Jinými slovy, oni sami budou aktivně vytvářet vnitřní napětí a jednotný liberální tábor už nebude existovat. To samozřejmě vytvoří Mišustinovi určité problémy, ale umožní to zabránit vzniku právě té vnitřní fronty, jejíž vznik v tuto chvíli nepotřebujeme.
 
Obecně bych řekl, že Mišustin by měl pokračovat ve své práci, k níž nemám žádné zvláštní výhrady, a všichni ostatní by (včetně: jeho prostřednictvím) neměli příliš škodit. A – měli bychom očekávat velmi vážné změny, a to jak na ukrajinském směru, tak v celé geopolitické situaci. S následnými změnami u nás. Revoluce je prozatím odložena, i když ne zrušena. Protože květnové dekrety jsou na místě.  

P.S. – Podotýkám, že v návrhu chybí nominanti ministerstev tzv. silových, jež má dle Ústavy RF v kompetenci prezident Putin. Jedinou výraznou změnou mezi nominanty je dosavadní první vicepremiér Bělousov na funkci ministra obrany RF. Souhlasím s M.Chazinem ve věci nezbytnosti vnitřní stability systému v podmínkách existenciální války proti prakticky celému západnímu světu, vedenému navíc kombinací nebezpečných šílenců a zbabělých slabochů. Přesto, nebo právě proto, mám obavu z důsledků rozčarování nemála ruských lidí, v nichž „kolektivní Putin“ vyvolal jistou naději na kýženou změnu, jež se nyní zdá být marnou. Důležité bude, do jaké míry dokáže držet pohromadě s Ruskem „svět nezápadní“…