Po včerejších jednáních v Ománu asi není pochyb o tom, že hlavním tématem jednání v Skt.Petěrburgu nebyla Ukrajina, ale situace na Blízkém Východě.
Dmitrij Jevstafjev 13. 04. 2025
A že se Trump snaží nedovést věc do války. Moskva, zkrátka, projevuji vůči Američanům delikátnost. Witkoff ve mně vyvolává úctu jako člověk, který se pokouší ve složitých podmínkách vyždímat pro svou zemi maximum. Situace pro něj, a to i osobně, je velmi složitá – s hlediska vnitřní situace v USA: – oni ho, prostě, obětují. A bude to, bohužel, brzy.
Řeknu to takto: – na jednáních v Ománu se podařilo situaci jakž-takž stabilizovat.
To neznamená, že velká válka v nejbližší době nezačne.
Naproti tomu síly zainteresované v eskalaci konfliktu, dostaly nový stimul: – vyznačily Trumpovi mazanou myšlenku boje proti ruské stínové flotile tankerů. Přesněji řečeno – myšlenku, že to není koncept pouhého boje s ruskou stínovou flotilou, ale že to téma přímo nebo nepřímo souvisí s Ukrajinou, posílilo to, o čem jsem tu mnohokrát mluvil, že nyní a v nejbližší době (minimálně 1,5-2 měsíce) budou Trumpovy možnosti navrhnout nám něco podstatného kolem Ukrajiny minimální. Ovšem, Trumpova ochota navrhnout nám něco pořádného stále roste.
Velmi opatrný pokus Kellogův o pootevření Overtonova okna ve věci mechanizmů rozdělení Ukrajiny je ukazatel velmi důležitý. Zatím jsou Američané ochotni dělit Ukrajinu ve svůj prospěch, což ale nemohou, protože operátorem „Projektu Zelensky“ zůstává Londýn, který předvedl, že toto aktivum Trumpovi jen tak nedá. Uvidíme, jak rychle bude ve Washingtonu stoupat reálnost vnímání situace. To, že alternativní euro-atlantické projekty dnes vypadají bez účasti USA naprosto nerealisticky, neposiluje pozici těch, kteří by raději chtěli dojít na nějakou úroveň smírného urovnání na Ukrajině. Naopak to vyhrocuje boj o to, aby USA z konfliktu nevystoupily. Tím spíš, že je jasné, že Evropa potřebuje USA nikoli jako týl a vzduch – ale na zemi, s americkými vojáky.
Na druhé straně ale na pozadí všech oněch Trumpových kliček v poslední době, zesílily pozice těch, kteří se domnívají, že americkou administrativu lze zlomit k tvrdšímu postupu vůči Rusku.
Tady vyslovím hypotézu, která se mi zdá být důležitá:
– Spěch, s nímž se mírotvůrné projekty rozbíhaly, jsou výsledkem toho, že euroatlantisté skutečně uvěřili, že se Trumpovi podaří nás dotlačit ke zmrazení konfliktu, a pokoušeli se vyložit něco, aby se k tomuto procesu přifařili. Pokud by se to Trumpovi podařilo, vznikla by úplně nová a pro nás nebezpečnější situace – ale bez vlivu Evropanů. Oni potřebovali sestrojit aspoň něco, aby se stali součástí procesu, ale teď už nemají iluzi o možnosti rychlé dohody Washingtonu a Moskvy – takže nemusí spěchat a mohou tlačit na Trumpa s použitím méně riskantních metod. Domnívám se, že Trump nikdy neměl okno příležitostí k mírovému urovnání na Ukrajině a konsensu uvnitř americké elity, aby to všechno mohl aspoň politicky zafixovat. Nástřely plánu byly, ale byla příliš silná myšlenka, v souvislosti se zmrazením, stáhnout Ukrajinu o peníze, a navíc získat bonusy v podobě roztržky mezi Čínou a Ruskem…
My jsme si v Rusku takové okno příležitostí sami vymysleli, když jsme stimulovali falešné naděje ruské politické třídy unavené sankcemi.
Ale natolik jsme naším výmyslem a snem vyděsili eurostlantisty, že je začali brát vážně. Idea, která ovládla masy se stala silou téměř materiální…
Je dobře, že tentokráte ne u nás!
Preklad: St. Hroch, 13. 4. 2025
Zdroje:
