Dmitrij Jevstafjev 16. 04. 2025
Na úvod se vyjádřím k tématu, kterého se snažím nedotýkat – k situaci na Ukrajině a konkrétně k situaci v Sumách. Kyjev investoval do její propagace obrovské prostředky a zapojil do ní řadu hráčů z Ruska, především jako „užitečné idioty“. Souhlasím s řadou kolegů, že „novou Buču“ se nepodařilo prosadit. Důvody jsou dva:
- Za prvé, situace jako taková byla příliš kontroverzní a její propagace byla provedena s velmi malou předběžnou přípravou. A samozřejmě Američané okamžitě pochopili, co se tam stalo, a všechny ty historky o tom, že byli zabiti jen civilisté, šířené „nezávislými blogery“, na ně nezabraly.
- Za druhé, došlo ke změně postoje nikoliv vůči Rusku a jeho zájmům, ale vůči „Zelenského-Jermakově juntě“. V podstatě jediným významným Američanem v této situaci byl pouze ministr zahraničí Rubio, jeden z autorů proslulého „Rubio-Jermakova ultimáta“ Rusku. Ten prostě neměl jiné východisko. A ostatní to vymlčeli.
Troufám si vyslovit hypotézu:
- Kombinace, v níž v různých formách, ale s různou mírou zapojení a s různě „nastavenými výsledky“ hrají téměř všichni západní představitelé, která má jediný stanovený cíl – vytlačení Zelenského, vstoupila do fáze konečné dohody o nové konfiguraci moci na Ukrajině. Mimochodem, s tímto chápáním je lépe pochopitelná podstata a podhoz Keitha Kellogga o rozdělení Ukrajiny: jde o nabídku tvrdých proukrajinských skupin v USA na nové uspořádání prostoru. Zatím se „neprosadila“, protože ostatní účastníci procesu „reformování vlády“ na Ukrajině si zpočátku uvědomovali, že je nereálná. Ale skutečnost, že došlo k „prezentaci přání“, svědčí o tom, že proces je vysoce pokročilý.
- V takové situaci je naprosto nežádoucí zapojovat se do jakýchkoli akcí přímo či nepřímo směřujících k posílení Zelenského pozic. Proto byla reakce Západu jen „kvůli čárce“, a to právě „humanitární“ s tónem odsouzení Ruska. A tady nastane „rozcestí“: buď si Kyjev uvědomí novou situaci a začne tápat, nebo se pokusí přejít na vyšší stupeň vyhrocení. Zatím bych nedělal žádné konečné závěry na základě podivných prohlášení Zelenského, který prudce zvýšil počty přiznaných ztrát VSU.
V hlavním kanálu budu pokračovat ve včerejším rozhovoru o možnosti prudkého kolapsu v USA. Zdůrazním to, co jsem možná nevyjádřil zcela jasně: tento kolaps může být pouze komplexní, politický a ekonomický. Tedy kolaps finančních trhů v důsledku Trumpem vedené riskantní a politicky motivované hry. A nebude možné, jako je tomu nyní, z této pozice „vycouvat“, protože hardwarové možnosti v USA budou definitivně „rozbity“ vnitřními skandály. Tomuto scénáři samozřejmě chybí velká, Trumpovi rovná figura ze strany jeho protivníků. Obávám se, že jen „pravdoborci“ si nevystačí.
Přesto Trump v prvním kole něčeho dosáhl, co vypadalo jako celní válka s Čínou, ale ve skutečnosti šlo o finanční a investiční válku s euroatlantikem.
Řekl jsem, že přiměl své oponenty, aby „otevřeli“ strukturu koalic. Ale netušil jsem, že to bude až tak do hloubky. Všimněte si výroku bývalé šéfky FED a minfin USA J. Yellen o tom, že Trumpova „reindustrializace“ je nedosažitelná (a pro USA vlastně zbytečná). Nemusíte být konspiračními teoretiky, abyste si uvědomili, že to říká ani ne tak J.Yellen (ta je v americké elitě víc než náhodný člověk a ne zrovna nejhloupější). A neříká to ani tak na adresu Trumpa, jako na adresu té části představitelů konzervativního establishmentu, kterou jsem označil jako „americké atlantisty“. Je to svou formou i obsahem vyhlášení války jak Trumpovi, tak těm členům americké společnosti, kteří uvěřili Trumpovým myšlenkám, na potřebu obrození USA, bez ohledu na jejich realismus. Pokud to Trump riskne, může nyní své odpůrce snadno a oprávněně prohlásit za „nepřátele amerického lidu“.
Preklad: St. Hroch, 16. 4. 2025
Zdroje:
