Včerejší příspěvek s hypotézami a domněnkami vyvolal řadu otázek, komentářů a pochybností.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 23. 12. 2025
Zejména moje teze, že navzdory všem taktickým úspěchům ruských úřadů v konfrontaci/obchodu se Západem, absence vlastního rozvojového projektu (byť prostorově omezeného) omezuje naše možnosti manévrování na vnější úrovni. Ale také na vnitřní úrovni. „Dohoda“ nyní (její možnost hodnotím podstatně výše než v květnu a tím spíše než v srpnu) nevyhnutelně vyvolá otázky:
… a k čemu to všechno bylo?
Ať už nejvyšší moc slíbí „správcům utahování šroubů“ cokoli, tyto otázky budou mít na společnost podstatně širší dopad než „kroužek“ telegramových patriotů. A samotný rámec potenciální dohody se z takové situace mění jen k horšímu. A co je nejdůležitější – jsou ignorovány důležité strategické signály Moskvy, a to i na nejvyšší úrovni. Například o EAEU jako základu multipolárního světa, což je vývoj konceptu „polycentrického světa“ správným směrem. Tím spíše, že tento pohyb je podložený: dohoda s Indonésií, jednou z nejdynamičtěji se rozvíjejících zemí světa, je nesmírně důležitá. Ano, zatím se buduje pouze geoekonomická realita, která je dnes již „nedostačující“. To si ostatně plně uvědomuje D. Trump, který chápe nutnost obnovení nepodmíněných „reflexů“ v chování latinskoamerických zemí, které za posledních 20 let oslabily. Je pravda, že se mu to nedaří příliš dobře, ale to je jiná historie. O podstatě přechodu od polycentricity k multipolaritě, který byl naznačen na neformálním summitu EAEU, napíšu pravděpodobně zde ve středu. Pokud nedojde k nepředvídatelným okolnostem…
Vraťme se k nesprávným signálům. Prohlášení o vlastním „projektu“ (nebo dokonce „vizi budoucnosti“) je samozřejmě riziko, a to i vnitropolitické. Jeho absence však vede naše partnery a protivníky k velmi jednoduchému závěru:
Je ještě příliš brzy formulovat návrhy ruské elity pro její „nové“ projekty.
(Obecně je velkou otázkou, zda někdo z ruské elity bude do nových projektů zapojen, ale to nechme zatím „za závorkami“). Bohužel, za posledních šest měsíců se při všech nesporných úspěších v „zóně SVO“ tento závěr jen upevnil. Proto máme „nedostatečný návrh“ od Trumpa ohledně spolupráce.
A je učiněn v rámci starého projektového paradigmatu „Euroatlantická Amerika“, kde má Rusko jasně stanovenou roli – prostorově-zdrojovou periferii. A žádnou jinou, ať nám vykládají cokoli.
Vlastně celá hra ze strany části Trumpova okolí vůči nám v kontextu, jak se tehdy zdálo, Ukrajiny (ale ukázalo se, že v širších tématech) začala výhradně proto, že lobbistické síly potřebovaly spojence k udržení dominance USA v Euroatlantické oblasti. Ano, je třeba si velmi jasně uvědomit, že našimi „partnery“ v dialogu o Ukrajině jsou právě euroatlantisté, nebo spíše ta nejchytřejší část z nich. A odvolávání se na „Marshallův plán“, které se v poslední době častěji objevuje, není vůbec náhodné.
Nápověda: je logické, že rozhovor s Američany, který začal jako by „o Ukrajině“, plynule „sklouzl“ (mimo jiné i díky úsilí některých „globálních Rusů“) k otázce Arktidy.
Nápověda 2: hra na pozici v duchu „Pana Marshalla“ i v „opačném“ výkladu předpokládá stanovení „hranice“, která je přijatelná pro obě strany. To se však nepodařilo. Ve skutečnosti je přijatelné „zmrazit“ situaci, i když jen v klíčovém směru („západní hranice“) . Ale pouze za jedné podmínky: po „zmrazení“ prakticky bez oslav „velké dohody“ (zjednodušeně řečeno: „dodatečný vývoz“ „nedodaného zboží“) z Ruska na Západ bude spuštěn nějaký velký a „strategický“ projekt, který Západu ukáže, že existuje alternativa k sbližování s ním.
Prozatím asi tolik …
Zdroj:
https://t.me/s/dimonundmir
