Snaha postavit Peking a Moskvu proti sobě…
Dmitrij Jevstafjev 27. 02. 2025
Politika administrativy Donalda Trumpa vyvolává pocit chaosu, který je však klamný…
Pro pochopení mého pohledu na situaci uvádím krátkou citaci z nedávného příspěvku v soukromém kanálu:
„Proč se Trump, který předvádí zázraky informační a politické rovnováhy, chová tak tvrdě k Zelenskému? Protože minimálně potřebuje Zelenského, aby veřejně vyřídil Američany, a maximálně Trump potřebuje Zelenského a Brity, aby vyřídili Trumpa. Pokud Zelensky „pošle“ Trumpa, ten si může jen umýt ruce, a to nade všemi: námi, Evropou i svými voliči. Nebude si vyčítat, že z jeho dobrých nápadů nic nevzešlo.“ (25.02.2012).
Trump musí z ukrajinského konfliktu za každou cenu vyskočit. Poslední týdny však ukazují, že Trumpova administrativa nemůže z ukrajinského konfliktu vystoupit „jen tak“ bez vážných následků. Čím více se však bude situace kolem Ukrajiny vyvíjet a čím více bude přibývat vyhlídek na euroatlanticky stimulovanou eskalaci konfliktu, tím více bude odvádět americké zdroje od hlavní priority americké zahraniční politiky – Číny. A bez soustředění úsilí tímto směrem se všechny představy o novém americkém imperialismu, které pomalu zaznívají z Trumpova okolí (a ano, „Trumpovo třetí období je součástí této strategie), ukážou být pouhým blufem. Proto je vyprovokování zhroucení u Zelenského a odstoupení z vyjednávacího procesu „vyšší mocí“ zcela normální, byť vynucenou obchodní strategií.
Zvláště po Macronově návštěvě. Trump, ať už si o něm myslíme cokoli, je chytrý člověk, pochopil naprosto přesně, že Macron (a Starmer – a tady je na rozdíl od Macrona zcela jasné, jaké síly za ním stojí) chtějí jeho a USA „krok za krokem“ zatáhnout do konfliktu s Ruskem, stejně jako byly USA zataženy do konfliktu na Ukrajině. „Jeden prstíček po druhém“, ‚jeden prstíček po druhém‘: – nejprve se musíme v zásadě dohodnout na mírových silách. A tam…. A Trump se z této situace dostal jen s velkými obtížemi.
Je velmi příznačné, že návrhy ruské strany na praktickou spolupráci zatím procházejí kolem uší, jako se to stalo v případě tématu zintenzivnění ekonomické, a vlastně i geoekonomické spolupráce s USA, které formuloval Vladimir Putin. Trump navzdory jejich reálné atraktivitě pokračoval v rozvíjení předchozí informační linie. Jako by si zásadních návrhů nevšímal. Přitom si ovšem všiml všeho. Nepochybuji o tom, že Putinovy návrhy Trumpa a s ním spojené lobbisty velmi zajímaly. Ale zatím se nemůže ani přiblížit k tomu, aby je vyslovil veřejně, protože by to v rámci americké elity vyvolalo velmi vážné důsledky. Tam jsou skutečně vyděšeni (a nejen liberálové) rozsahem a ostrostí konfliktu mezi Trumpem a euroatlantisty. A v této situaci je rozhodnutí Moskvy mírně rozšířit „vyjednávací okruh“ s Američany docela rozumné, i když jsou tu nuance.
Trumpovým strategickým cílem je obnovit když ne dominanci, tak alespoň vedoucí postavení USA ve světě na pevnějším geoekonomickém základě.
Právě to prosvítá za prvním klamným pocitem chaosu v americkém jednání. Za někdy vyhrocenými prohlášeními je patrný strategický cíl. Pokusíme-li se proniknout do podstaty současné americké politiky, jako její ústřední témata se jeví dvě okolnosti.
- Za prvé: Washington si uvědomil nejen to, že situace na Ukrajině je strategicky ztracená, ale také to, že pokusy o její nápravu vedou ke zvýšené hrozbě zatažení USA do velké evropské války. Jedinou otázkou, která zůstává, je: jak a s jakými politickými důsledky budou ztráty napraveny? A budou si USA schopny udržet vážný politický vliv v euroatlantickém prostoru, jehož první kolo boje o něj Trumpova administrativa prohrála?
- Za druhé: úkol čelit Číně jako hlavnímu geoekonomickému soupeři a v dlouhodobém horizontu i jako vojensko-politickému protivníkovi byl realizován na úrovni bipartajního konsensu jako bezpodmínečná priorita. Začínají se formalizovat praktická řešení, což pro současnou americkou administrativu není snadné vzhledem k tomu, že Trumpův tým nemá pod kontrolou zahraničněpolitický aparát včetně zpravodajských služeb. A Čína se opírá nejen o svou přítomnost v regionech, které Washington považuje za důležité, ale také o strategické partnerství s Ruskem, zahrnující nejen ekonomiku, ale i vojensko-politickou sféru.
Je snadné pochopit, že v takovém scénáři se vztahy s Moskvou stávají pro Washington prioritou. Jaký však bude cíl této interakce?
Sotva lze doufat, že Washington vážně usiluje o navázání vyvážených vztahů s Moskvou, zejména v kontextu vztahů s Pekingem. Myšlenka postavit Peking a Moskvu proti sobě (a pokud se to podaří, tak i do přímého konfliktu) je jádrem americké zahraniční politiky již od dob studené války. Trumpova administrativa jednoduše pokračuje – i když ve zrychleném tempu – v politice rozpojování Ruska a Číny. Někdy jsou cíle této politiky dokonce otevřeně deklarovány, například když ministr zahraničí Marco Rubio, jeden z architektů americké protičínské politiky, naznačil, že Rusko je pouze mladším, podřízeným, partnerem Pekingu.
Je zřejmé, že nyní, zejména vzhledem k rostoucím problémům ve vztazích s euroatlantickými spojenci, se USA pravděpodobně nebudou pouštět do žádné otevřené konfrontace s Moskvou a Pekingem. Zejména proto, že v USA panuje ustálený názor, že současná úroveň spojeneckých vztahů mezi Ruskem a Čínou je výsledkem „nerozumného“ nátlaku na ně, který je vyvíjen od let 2014-2015. Je třeba připomenout, že sám Trump patřil k apologetům tohoto přístupu, vypracovaného již Kissingerem. Navzdory vnějšímu eufemismu však Washington nyní plně chápe, že mnohem účinnější může být strategie „rozděl a panuj“, kdy mrkev bude střídavě ukazována Moskvě a Pekingu, respektive zástupcům různých zájmových skupin v obou zemích. Koneckonců existence rozdílných přístupů k bilaterálním vztahům není žádným tajemstvím.
Nyní Washington ukazuje Moskvě mrkvičku, naznačuje nebo dokonce přímo říká, že podmínkou pro to, aby Spojené státy souhlasily s diskusí o ruských zájmech na Ukrajině a v Evropě, by měl být odstup Ruska od Číny. Hlavním omezením té mrkve je pevný postoj vedení země k cílům SVO, včetně obnovení kontroly nad ústavním územím Ruska. Lze snadno předpokládat, že v další fázi bude „mrkev“ ukázána Pekingu s důrazem na dopad na ty skupiny čínské elity, které měly zájem na realizaci projektu „Chimerica“ (Čína + Amerika). Trump samozřejmě nehodlá tento projekt oživit, zejména proto, že jej realizovali jeho političtí oponenti. Ale přimět ho k tomu zvýšením veřejného politického a informačního tlaku je docela dobře možné.
Preklad: St. Hroch, 28. 2. 2025
Zdroje:
