Zásadním úkolem je úplná neutralizace plánů „Chaosu“ uvnitř Ruska
Prof. Dmitrij Jevstafjev 15. 11. 2025
Kolegové, o invazi USA do Venezuely se zvlášť nerozepisuji.
Hlavní věci již byly řečeny. Zde stručně zdůrazním: otázkou není jen to, zda se Donald Trump rozhodne k intervenci, ale také to, do jaké míry může být úspěšná z hlediska geopolitických důsledků. Ale hlavní je, že tato záležitost se téměř zcela přesunula do sféry americké vnitřní politiky. A hlavní otázkou, na kterou může intervence ve Venezuele odpovědět (ale nemusí, pokud bude relativně úspěšná), je: do jaké míry je Trump připraven provést změny ve svém týmu a zavést zcela nové pořádky v elitě. Nebo dá přednost zachování modelu, který se v sovětském vtipu nazýval „nikam nejedeme, jen houpeme vagónem“.
Za nejdůležitější považuji tezi o „čistém listu“. Tato hypotéza může dát odpověď (možná pro nás nepříjemnou) na otázku, co představuje současný „historický moment“. Mám dojem, že si plně neuvědomujeme rozsah toho, co se děje. Zítra se pokusím udělat jakýsi přehled na téma, co je to „čistý list v geoekonomickém smyslu“. A odpovím na otázku, proč je to špatné pro světovou ekonomiku, ale relativně pozitivní pro Rusko.
Nápověda: protože „čistý list“ v prostoru, kde již jednou byl realizován a kde, pokud se nemýlím, bude realizován znovu, je pro západníky „plánem C“. Vznikl v okamžiku, kdy došlo k pochopení, že Rusko se nepodařilo zlomit vojenskou konfrontací, a vznikly „opodstatněné pochybnosti“, že se to podaří prostřednictvím „ chaosu“.
Připomenu svou myšlenku z příspěvku 10. 11. v soukromém kanálu, který se předplatitelům příliš nelíbil:
Zranitelnost Ruska je určena pokusem postavit konzervaci proti silovým procesům, včetně těch, které souvisejí s vytvořením „strany chaosu“ v globální koalici. Přičemž nejhlubší restrukturalizaci geopolitického prostoru, včetně prvků rozpadu zbytků americkocentrické globalizace (o což mají zájem všichni hlavní světoví hráči), konzervace staví do protikladu jak na vnější, tak na vnitřní úrovni. A dále citace:
„Vytvoření „strany chaosu“ v globální koalici, která bude čelit jak USA, tak Číně, neoslabí, ale naopak posílí zranitelnost ruské elity. Rusko se jednoznačně stává „první obětí“. Maximálně „druhou“ po ropných elitách Perského zálivu, pokud v nejbližších týdnech začne nová válka proti Íránu. Díky tomu bude nový systém „koalice chaosu“ „nabývat na váze“ v předvečer rozhodujícího boje o hlavní „trofej“ – USA… Hranice pro to je předurčena: roky 2026–2028. Takže tlak na nás se jen zesílí.“
No, a řekněte mi, v čem se mýlím? Otázkou zůstává pouze směr a forma této krize, které mohou být velmi různé. A to je také zcela logické: protichůdné koalice uvnitř západního světa (které neustále považují Rusko za možnou „trofej“, pravda, ne hlavní) si plně uvědomují antagonismus svých zájmů. Ale chtěly by co nejdéle zachovat situaci v režimu „hry s nenulovým součtem“. To znamená vyměňovat si drobné údery. A dělit se mezi sebou kořistí. Například nás.
Ale ve svém současném stavu nemůže být Ukrajina „odrazovým můstkem“ pro další vlnu. Hloubka sociální destrukce se ukázala být kolosální, podezřívám, že mnohem větší, než bylo plánováno. Abychom vytlačili naše protivníky směrem k pro nás relativně pohodlnému „Plánu S“ – „strategie čistého štítu“, je zásadním úkolem úplná neutralizace plánů „Chaosu“ uvnitř Ruska. A dokud nebudou tyto plány zcela vyvráceny, budeme považováni za potenciální „trofej“. Jakkoli je to pro nás nepříjemné. Bez ohledu na formální status vztahů mezi Ruskem a Západem.
