Dmitrij Jevstafjev 01. 03. 2025
Nebudu říkat, kolegové, že jsem záměrně nechal pátek proběhnout, a čekal se zveřejněním příspěvku. Byla to náhoda. Uvědomoval jsem si, že o Trumpově setkání se Zelenským budu muset napsat, ale prostě jsem neměl sílu text dokončit, což jsem měl v plánu udělat v pátek v době oběda, a nechtěl jsem vyvěsit polotovar. Uděláme to tedy takto: příspěvek s minimálními změnami zveřejním v neděli. Je to přehled mechanismů americké zahraniční politiky a je to také celistvé, takže těžko něco měnit. A dnes….
Dnes chci začít pochvalou samochválou: – v několika příspěvcích, naposledy v příspěvku pro hlavní kanál, který obsahuje citát soukromé osoby, jsem uvedl, že Trump si musí umýt ruce nad konfliktem o Ukrajinu, protože ho opravdu nemůže vyřešit. A za tímto účelem úplně jednoduše provokuje Zelenského, který je v „mezním“ psychiatrickém stavu, aby „poslal“ amerického prezidenta. Což se ve skutečnosti přesně stalo. Existovalo mnoho možností, jak „minimalizovat škody“. Člověk by neměl považovat PR pracovníky Bílého domu za netalentované. Bylo však učiněno vše pro to, aby se škody maximalizovaly.
Mám jen jednu otázku: bylo to tím, že se celá ta extravagance odehrávala v přímém přenosu, takže nebyla šance situaci koupit, zamést „pod koberec“ – přišla s tímto nápadem Trumpova tisková služba, nebo ji „někdo navrhl“? Zelenského podpásovka je samozřejmě celosvětovou záležitostí. Ale samozřejmě také dvojsečná.
Samozřejmě šlo o plánovanou akci a plně vykonstruovanou mizanscénu dvojího nátlaku na Zelenského, který je v nestabilním psychickém stavu, současně ze strany Trumpa, kterého se Zelenský bojí, a ze strany Vance, kterého nenávidí. Obecný pocit je, že se u Trumpa vyvinul jakýsi „deficit vítězství“, i když i v tom jsou také nuance. Zde však Trump od Zelenského návštěvy „vítězství“ neočekával. Původně byl odhodlán udělat veřejný skandál. A to se mu podařilo.
Zajímalo by mě, zda už někdo nastínil, že smyslem této extravagance bylo zablokovat účinek Epsteinových seznamů na celou americkou elitu, které jsou velmi nebezpečné, ale nebylo možné je nezveřejnit? Nikdo? No, tak já začnu první.
Je to samozřejmě vtip, ale s notnou dávkou humoru. Ve skutečnosti nejde o Epsteina, ale o to, že si Trump uvědomil, že je krok za krokem zatahován do konfliktu na Ukrajině. Rubem, a tady souhlasím s M. L. Chazinem, byla Starmerova návštěva.
Pokud budeme analyzovat veřejnou složku (a vzhledem ke včerejší extravaganci je to metodologicky správné), tak jak jsem viděl smysl v Macronově návštěvě u Trumpa, tak v návštěvě britského premiéra Starmera ho nevidím. Ledaže bychom předpokládali, že Trumpovi šlo o to, že prostě potřeboval „upustit páru“ tím, že někoho bezpečně a sebemrskačsky pošpiní. I to je možnost, ale Trump je i ve svých diktátorských způsobech mnohem racionálnější, než mu jeho političtí odpůrci připisují. Znovu zdůrazňuji: obrat americké politiky vůči Ukrajině začal návštěvou britského premiéra. Starmerovou návštěvou, která, jak je nyní jasné, proběhla „na jeden zátah“ nikoli s Macronovou návštěvou, jak si všichni mysleli, ale s návštěvou Zelenského.
A tady, koho mi vůbec není líto, – to je ruská „strana míru“, celé to usilovné „přezouvání“ se „klanu Clintonových“ a Londýna do „trumpovské“ klientely. Dějiny se opět otočily na druhou stranu, jako by demonstrovaly, že s nimi nebudou hrát. Ale k těmto lidem nic nepronikne. Budou sedět tři dny, maximálně týden – a znovu……
No, a na závěr řeknu toto: Trumpova návštěva Moskvy se přiblížila, ale z hlediska našich cílů v konfliktu o Ukrajinu dává menší smysl. Nyní musíme přemýšlet o tom, jak vytvořit nový kontext pro jednání s USA. Nepochybuji o tom, že Trump ze situace kolem Ukrajiny vyskočí.
K tomu poznámka výše zmíněného ekonoma Michaila Chazina:
Trump měl za úkol vysvětlit, že americké peníze sebrali Čína a Evropa v širším smyslu, tedy EU a Británie. On nemohl vykládat o tom, jak Británie dělá naschvály Americe, protože to nepasuje do základního souboru chápání řadového Američana. On potřeboval, kvůli změně zahraniční politiky USA, nějako výraznou událost. A zvolil k tomu Ukrajinu, s níž už předtím chtěl skoncovat z celé řady různých důvodů. Především pak zastavit ten proud peněz, odcházejících jakoby na Ukrajinu, ve skutečnosti ale na podporu partaje chaosu „Clintonů“, Londýna a Bruselu.
Všimněme si toho (a to zaznamenala řada expertů), že velké množství politologů, blogerů a médií mělo „nabito“ na to, že Zelenský tam odmítne cokoli podepsat. Mechanizmus toho odmítnutí nebyl jasný, oni ale mají vzorové metody, jakože např. už do parafovaného textu vpisují změny, atd. Zřejmé bylo, že se Zelenským popracovali ve smyslu toho, že:
- Určitě musel jet na setkání s Trumpem, a to z banálního důvodu vlastní nepřímé legitimizace v rámci Ruskem vyhlášené koncepce, že je nelegitimní hlavou státu, a proto nemá s mysl s ním jednat.
- Je tu ale ekonomický podtext: – že se na UA vytvoří alternativní subjekt s podílem USA, možná i méně než 60% a jako platba za tento podíl by byla povinnost financovat Ukrajinu.
Přitom ale všechny tyto nástrahy byly připraveny s předpokladem, že jednání budou vedena za zavřenými dveřmi.
Trump ale tato jednání pustil v přímém přenosu ven – a tady se ukázalo, že Zelensky je slabý, že pokud mu nikdo nepíše scénáře a nevěnuje se s ním četným zkouškám, není Zelensky schopen improvizovat, což vyplulo na povrch během přenosu. A když navíc na něho začal Vance trochu tlačit, úplně se utrhl ze řetězu, což zaznamenali ti, kdo rozumí rusky (používal vulgární výrazy – pozn.překl.). Ve výsledku Trump dostal, co chtěl, ale tato konsolidovaná a dopředu připravená reakce na pozadí tohoto přímého přenosu vypadá dost divoce. Hlavně ale nyní pro Trumpa nevzniká otázka, jak vysvětlit svým občanům, co se děje. Dokonce i Rubio, při veškeré své složitosti vztahu k Rusku, musel s touto situací souhlasit. Navíc, dle reglamentu se prezident a viceprezident nemají nacházet v téže místnosti. Že to porušili znamená, že situace byla připravena nejenže speciálně, ale velmi speciálně.
Teď má Trump volné ruce, vysvětlovat národu nic nemusí, a dokonce ani nemusí vysvětlovat, že to nebylo Rusko, kdo Ukrajinu napadl – poté, co Zelensky předvedl v Americe pochopili, že s takovými lidmi nelze mít cokoli společného.
A zejména někteří západní lídři vypadají teď velmi zvláštně, jsou a budou, přes svá okamžitá solidární prohlášení, velmi rozladěni. V souvislosti s tím čekám od „partaje chaosu“ nějaké tvrdé akce – obecně řečeno, někde musí začít válku. Kde, to je otázka – spíš ale na Blízkém Východě, protože nejsme hlavním nepřítelem my, ale USA (což bylo i dřív, ale teď je to jasné). Nad válku v Evropě si USA ruce umýt mohou, ale v případě Blízkého východu sotva. Uvidíme příští týden…
Situaci zajímavě shrnul v komentáři k Jevstafjevovu článku jeden z komentátorů:
WAIT-Z, [01.03.2025 6:25]
Šéf amerického ministerstva zahraničí Marco Rubio uvedl, že: „Evropa navrhuje pokračovat v konfliktu na Ukrajině ještě rok v naději, že oslabí Rusko,… Podle názoru Spojených států je takový plán nerealistický a mohl by vést k ještě větší destrukci a ztrátám na životech,“
Američané si od projektu „ozbrojené konfrontace s Ruskem“ odskočili. Evropa v něm bude nevyhnutelně pokračovat, dokud se konečně nedostane na špatnou stranu a jako v minulosti opět nedostane od Ruska přes prsty!
V této situaci Američané navenek vystupují jako mírotvůrci, ve skutečnosti však působí jako rozbuška další války s Ruskem!
Kdyby Zelenského zlikvidovali na začátku SVO, celá Evropa by ho heroizovala, ale dnes si spolu se Zelenským Evropa myje tvář exkrementy – a smrdí!
Preklad: St. Hroch, 1. 3. 2025
Zdroje:
