Co čekali Američané od Kremlu?
Prof. Dmitrij Jevstafjev 02. 11. 2025
V situaci kolem Venezuely se řešení blíží, i když mě upřímně znepokojují titulky typu „invaze USA začne v nejbližších hodinách nebo týdnech“.
Chápu, že se jedná o řečnickou figuru, navíc v překladu. Ale tato formulace překvapivě odráží podstatu věci. Nevěříte, ale včera večer jsem opravdu uvěřil, že to začalo! A nezačalo. I když se stále více a více blížíme začátku vojenské fáze, i když možná bez pozemního vpádu. A zde je důležitá poznámka (a nesouhlas s řadou kolegů): situace kolem Venezuely je taková, že Trumpovi se nepodaří napodobit invazi, zasadit údery a prohlásit, že všechny porazil. A pouhá „Mrtvola Madura“ může být nedostatečná. Jeho protivníci uvnitř USA mu to prostě nedovolí. Trump propásl čas, kdy ještě bylo možné hrát „domluvenou hru“.
Ale situace kolem Venezuely jako nic jiného odráží dnešní dobu – dobu „podvodů“. Nejde o „falešné zprávy“, proti kterým tak rád bojuje Donald Trump, aniž by si pravděpodobně plně uvědomoval, že on sám se velmi často stává zdrojem nepřesných a někdy i prostě „vymyšlených“ informací (všimněte si, jak pečlivě volím slova).
„Podvody“ jsou něco víc. Falešné stopy, verze a naděje, složené do určitého systému. A to ve všem, počínaje investicemi a konče tak závažnou věcí, jako je intervence v ropné zemi. Ale přesně takovou zvláštností současné situace se stává prudké snížení nejen transparentnosti, ale i srozumitelnosti otázek, které jsou označeny ve veřejném prostoru. Od konzultací ohledně Gazy po skutečný obsah jednání Trumpa a Si.
Ale nejdůležitější je, že v koloběhu událostí a informační „bouři“ jsme přestali rozumět logice a skutečným cílům účastníků „velké hry“. Pokud je samozřejmě ještě mají. Ne, nejde ještě o „postrealitu“, o které jsem s kolegy psal v několika vědeckých pracích. Jedná se o segmentový systém, kde ještě nebyla ztracena reference k objektivní realitě (její součástí jsou například „Burevestnik“ a „Poseidon“). Ale mechanismus formování je přibližně stejný.
Nyní „popořadě“. Kolegové, vynechám nedělní přehled. Pokud se budou dít nějaké důležité události, přidám komentář. A pokud ne, prostě si dám pauzu. Potom to doženu.
Nejsem překvapen, ale pobavil mě článek ve FT o nepříjemném šoku M. Rubia (a s ním celého politického Washingtonu) z „nekompromisnosti“ postoje S. Lavrova v telefonickém rozhovoru. Soudě podle obsahu „memoranda“ Lavrov jménem Kremlu pouze zopakoval tradiční postoj Moskvy k mírovému procesu urovnání. Nic k tomu nepřidal. Zachován zůstal i ústupek, který Moskva udělala „especially for Domald Trump“: ochota zahájit politická jednání (ale nepodepsat konečnou dohodu) s nelegitimní vládou v Kyjevě. K tomuto tématu se vyjádřím později v soukromém kanálu.
Ale hlavní je: hned po odmítnutí setkání Američany jsem řekl, že ve skutečnosti očekávali od Ruska nějaký významný ústupek, kromě přijetí konceptu „zmrazení“ jako takového. A tuto víru v ně mohla vštípit pouze Moskva. Jaký ústupek Američané očekávali? No, je to na povrchu: předání pseudo-mezinárodní, ale ve skutečnosti americké kontroly nad Euroasijským hospodářským společenstvím.
Úkolem v této fázi je přesvědčit zdroje této „víry“, aby to už nikdy nedělaly. Zejména nyní, kdy existuje reálná šance dosáhnout „zmrazení“ (byť už ne „míru“) na základě formulací V. V. Putina z června 2024. A jakékoli vlastní iniciativy nyní budou prodlužovat agónii kyjevského režimu. Už jen proto, že to v jeho sponzorech vyvolá dvě jednoduché myšlenky:
- S námi se dá ještě chvíli hrát a vymoci si významné ústupky, z nichž hlavní je vzdání se požadavku neutrálního statusu a demilitarizace Ukrajiny, a:
- Zelensky ještě není odehraná figura.
