Více se dovíme v nejbližších dnech.
Prof. Dmitrij Jevstafjev 03. 11. 2025
S velkým úsilím jsem potlačil silné pokušení napsat příspěvek s komentářem k několika mediálním konspiračním spekulacím.
A navíc M. L. Chazin napsal velký geopolitický přehled na svém soukromém kanálu. Jelikož je tento jeho příspěvek „pod zámkem”, vezmu do hlavního kanálu pouze jeden bod, s nímž částečně nesouhlasím. Je o tom, že stažení amerických vojsk z Rumunska a Bulharska vylučuje možnost intervence v Podněstří. Není pochyb o tom, že jedním z cílů vyvolávání napětí kolem Moldavska/Podněstří byla snaha EU vtáhnout Američany do války na Ukrajině přes „zadní dvůr“. Nyní se tato pravděpodobnost výrazně snížila, ale není zcela vyloučena. Evropané mají dostatek peněz a sil, aby vyprovokovali konflikt. Na úplné „vyčištění“ Podněstří samozřejmě nemají dostatek zdrojů. Ale „prověšení“ situace je ideálním důvodem k tomu, aby na „předmostí“ vyslali nějaké „mírové síly“ mimo NATO, vytvořené na základě výzvy. A tam, na rozdíl od Ukrajiny, nejsou potřeba stovky tisíc vojáků. Stačí desítky, včetně rumunské armády.
Situaci v Izraeli zatím nebudu komentovat. Je jasné, o co jde: začíná se „odhalovat“ negativní informace o skutečné ceně „Netanjahuovy války“, včetně obětí na izraelské straně. Ale mohou tam být velmi neočekávané detaily.
Když mluvíme o současné situaci, je třeba mít na paměti jednu velmi důležitou okolnost: dnešní svět – jak na úrovni „velkých“, chcete-li, koncepčních procesů, tak na úrovni konkrétních událostí – představuje protiklad chaotizace a pokusů o uspořádání reality. To platí ve všem – od situace ve východní a jihovýchodní Asii až po situaci kolem Ukrajiny. Různí účastníci procesů, různé úkoly (a to jak taktické, tak strategické). A ve většině případů není pochyb o tom, že strany usilovaly, pokud ne o stabilizaci situace, tak alespoň o její určité uspořádání.
Jsem si téměř jistý, že Trump byl připraven upustit od intervence ve Venezuele za podmínky, že Maduro souhlasí s určitými dohodami. Úniky informací, které se dostaly do médií, naznačují, že Maduro byl téměř ochoten přijmout kompromis a „vzdát se“ čínských zájmů. Jako člověk, který prokázal vůli k moci a schopnost přežít neméně, ne-li více než Hugo Chávez, se zajímal o svou vlastní budoucnost. A bylo možné ho „protlačit“ k pro Trumpa přijatelné variantě postupného odchodu z moci. Ale Trumpa doslova vtlačili do intervence. Maduro samozřejmě od začátku neměl šanci na vítězství. Ale i Trumpovy šance na „skvělé vítězství“ se s každým promarněným dnem zmenšovaly.
Mimochodem, sklouzávání ke konfrontaci je zvláště patrné na Trumpových „tancích“ kolem Číny a osobně Si Ťin-pchinga. Je zřejmé, že v průběhu nedávných jednání se projevilo to, co se nazývá „exces vykonavatele“ (Trumpa). Ale jeho strategické zaměření na vyhýbání se přímé konfrontaci s Čínou je nesporné. Právě proto Trump po prohře v jednáních neuspořádal po odletu domů žádnou oslavu. Ale při každém politickém obratu stejně dochází k eskalaci. To je zvláště zřejmé nejen ze situace kolem Ukrajiny (tam je zaměření euroatlantistů na rozptýlení eskalace zřejmé od listopadu-prosince 2024). Nejviditelnější je, jak se situace – přesně proti vůli Trumpa a značné části americké elity, dokonce i „jestřábů“ – vyvíjí směrem k eskalaci na Dálném východě, a to v širším kontextu, než jsou pouze vztahy s Čínou.
Na hlavním kanálu se podělím o svůj hlavní závěr: „strana chaosu“, kterou jsme dříve spojovali pouze s částí britských a amerických speciálních služeb (ne tolik s „bezohlednými“, jako spíše s těmi, které se nejvíce „odtrhly“ od politické kontroly), získala od „arabského jara“ nový prostor pro svou činnost. A nejde jen o odchod R. Moora z vedení britské tajné služby, jak se domnívá M. L. Chazin, i když i o to. Více k tomuto tématu se dozvíte v nejbližších dnech.
