Prof. Dmitrij Jevstafjev 02. 07. 2025
Situace ve vztazích mezi Ruskem a Ázerbájdžánem, která na mě udělala velmi těžký dojem, stejně jako vývoj situace s ázerbájdžánskými ekonomicko-kriminálními komunitami v Rusku, nevyhnutelně vyvolává otázku ohledně naší oblíbené fráze: „Rusko své lidi neopouští“:
Ale kdo jsou pro naše mocné „sví lidé“…?!
Občané Ruska (ať už jsou jacíkoli, i když jsou to relokanti a opozičníci), kteří se dostali do spárů politiků, kteří ztratili rozum? Nebo vlivní lidé, přátelé, příbuzní, přátelé přátel a prostě respektovaní lidé, kteří významně přispívají k něčemu, na co už všichni zapomněli… Zkrátka část těch, kteří se rádi nazývají „elitou“. Ať už jsou více spojeni se zájmy jiných zemí, ať už je to Ázerbájdžán, Velká Británie, Brunej nebo Izrael.
Otázka je ve skutečnosti klíčová. Je základem dalšího rozvoje suverenita nebo suzerénita?
Pokud suverenita, pak výchozím bodem, mimochodem popsaným v ruské ústavě, jsou zájmy občanů a jejich společný rozvoj. Pokud suzerénita, pak vztahy mezi feudály a jejich vazaly. V tomto schématu jsou ázerbájdžánské ekonomicko-kriminální komunity prostě majetkem/vazaly jednoho feudála uvnitř majetku jiného. V každém případě tak situaci vnímají vůdci etnicko-kriminálních diaspor a upřímně se nad tím rozčilují.
A ve své logice mají naprostou pravdu. Jako by našim úřadům říkali: „Nejsme vaši vazalové. Naše ruské občanství je pouze právem na neomezenou ekonomickou činnost ve vašem feudálním panství. Ale náš suverén je v Dušanbe, Londýně, Baku. Jsme jejich poddaní, ne vaši. Tam platíme daně.“ Naše úřady však projevují zcela zbytečnou reflexi ohledně minulé historické éry. Nelze být feudalistou napůl. Feudalismus je univerzální jako politicko-ekonomický model.
A obyvatelé – již ne občané – té či oné země jsou pouze „tažnou třídou“, která zajišťuje životní činnost feudálů, včetně feudálních válek, ale také zábavných výletů do zemí jiných feudálů. Například do Londýna nebo na Azurové pobřeží. A v této souvislosti by se neměly klást žádné otázky. Jen elity se snaží to nazývat hezkým termínem „meritokracie“.
Mimochodem, někteří „bílí nacionalisté“ již dlouho hovoří o nutnosti přechodu od „občanství“ k „poddanství“. A pokud vím, mezi šaržemi má tato myšlenka podporu. Je pravda, že tito lidé se zároveň upřímně rozčilují, že vazalové sousedního feudála si dělají, co chtějí. Ale myslím, že našim „bílým nacionalistům“ brzy tuto zvláštnost státní správy vysvětlí jejich kurátoři, kteří jim ukážou jejich skutečné místo v neofeudálním „potravním řetězci“.
Vlastně to je naše hlavní civilizační volba: buď zůstat ve formátu buržoazního, ale rozvinutého státu, nebo se vrátit na úroveň sociálních vztahů feudalismu s prvky postupně se zhoršující industrializace. Která se mění z prostorové na ohniskovou. Ale tu volbu budeme muset udělat.
Rusko v tomto ohledu není jedinečné. Mnoho zemí stojí na této křižovatce. Mimochodem, USA také.
Každá volba má své „plusy“ i „mínusy“. Zjednoduším to na maximum: před námi jsou dvě cesty. První: relativně stabilní neofeudalismus s postupnou socioekonomickou a technologickou stagnací.
Druhá cesta: pokus o ekonomický a technologický skok, který nemusí nutně skončit úspěchem, přes „opričninu“*). Ano, souhlasím, „obě možnosti jsou horší“. Obě vyvedou obyčejného člověka z „komfortní zóny“, přičemž druhá – v první fázi dokonce ještě razantněji. Horší je to, že do obou stavů se dá snadno vstoupit, ale velmi těžko z nich vystoupit.
Připomenu jen jednu volnou citaci z filozofa L. N. Gumiljeva: – „Jsou časy, kdy je život jednoduchý, ale odporný“. Troufám si říci, že technofeudalismus může být právě takový. Na druhou stranu si v takových případech vždy vzpomenu na větu nejmazanějšího ze současných vládnoucích (ne „panujících“, ale právě „vládnoucích“) feudálů: „budeme žít špatně, ale ne dlouho“.
Inu, tak nějak…
*) Opričnina – pojem z ruských dějin, z dob vlády cara Ivana IV. Vasiljeviče (1530–1584) – Hrozného. Byla zaměřena proti mocenským snahám bojarsko-knížecí aristokracie, jejím hlavním cílem mělo být prosazení absolutistické moci panovníka.
Preklad: St. Hroch, 2. 7. 2025
Zdroje:
