Prof. Dmitrij Jevstafjev 29. 11. 2025
Nejprve bych se chtěl pochválit: – již 19. listopadu jsem na hlavním kanálu formuloval svůj postoj: „Nejslabším a zároveň nejsilnějším „článkem“ systému, který se vytvořil kolem „Zelenského Ukrajiny“ (a to z velké části v důsledku četných konfliktů konkurenčních sil), je Jermak“.
Jak jsem tehdy napsal, „pracuje v Kyjevě jako Hitler“. A pokud je Zelenskyj zatím nepřijatelný pouze pro nás a pro Trumpa, tak Jermak se stal nepřijatelným pro všechny. I pro euroatlantisty. Cenným aktivem skutečně zůstal (v tom má M. L. Chazin pravdu) pouze pro Brity. Proto se ho snaží odstranit – a to všechny západní síly – v domnění, že to změní situaci k jejich prospěchu. To, že Zelensky „zradil“ Jermaka, není překvapivé. Překvapivé je, že ho zradil v tak rané fázi. Před „odhalením“ hlavní části kompromitujících materiálů. To svědčí spíše o politicko-psychologickém stavu samotného Zelenského než o naléhavosti situace. Na druhou stranu, Jermak nebude hrát na frondu. To mu rozhodně „nesedí“, není to „varianta Zalužného“.
A ještě jedna důležitá poznámka: – v každém zdánlivě „šíleném“ kroku euroatlantistů se objevuje ani ne tak „zdravé jádro“, ale prvek, který by se dal přičíst faktorům politické a geopolitické racionality. Vezmu nejkritičtější příklad: zdánlivě zcela šílené prohlášení Kaji Kallas o nutnosti omezit ruský vojenský rozpočet a počet ozbrojených sil naší země. Samozřejmě, navenek to vypadá jako hloupost, zejména „v současné době“. Ale pokud vycházíme z jednoduché myšlenky, že Kallas sama o sobě nemohla vymyslet žádné složité politické konstrukce, někdo jí tyto myšlenky vložil do úst (stěží do mozku).
Je to bláznovství? Jak to říct: ve fázi, kdy převládá vojensko-silová stránka otázky, to samozřejmě zní velmi hloupě. Ale v okamžiku, kdy se začnou projednávat otázky poválečné reintegrace Ruska do systému „celoevropské bezpečnosti“, mohou sehrát roli velmi různé „záložky“. Připomínám, že Rusko zatím neopustilo žádnou „celoevropskou“ instituci kromě PACE, ale i tam – stačí jen mávnout, a naše elita se rozběhne „prosazovat pozici“. Příliš mnoho lidí chce zasedat „na mezinárodní úrovni“. Nikdo se nechce zabývat problémy bytového hospodářství ve svém volebním obvodu a zchátralým regionálním divadlem. Nevšimli jste si, kolegové, že se naše elita zabývá „mezinárodními“ a „globálními“ otázkami s mnohem větším zájmem než otázkami vnitřními? Ti, kdo hrají proti nám, si toho určitě všimli, vytvořili profil každého z nás a vědí, na koho jak tlačit a co nabídnout, aby s nimi navázali „dialog“. Je to teď jasné?
A tady vznikne debata o tom, za jakých podmínek bude Rusko přijato do „celoevropského domu“. Čti: za jakých podmínek se bude ruská politická elita snažit dostat zpět to, co získala neúnavnou prací a investovala do Evropy.
Zjednodušeně řečeno: Evropa se ještě úplně nesmířila s tím, že prohrála válku s Ruskem.
Ale již se připravují a postupně se na politické úrovni projednávají podmínky, které budou kladeny na naši elitu v okamžiku, kdy soudržnost společnosti a odmítání „zrádcovství“ ve prospěch protivníka u moci oslabí.
Zítra bude zveřejněn „odložený“ přehled o tom, co je „Trumpova Amerika“. Poslední dva týdny pomohly naplnit koncepční úvahy fakty. Na druhou stranu se však objevilo příliš mnoho taktických zvratů, které jakoby ta fakta zkreslují. Myslím si však, že se mi podařilo vyčlenit „kostru“. Pokud to tak bude pokračovat, šance Trumpa na realizaci svého grand designu, svého „velkého projektu“, budou téměř nulové.
