Ještě k summitu NATO…

Byl to největší, nejslavnostnější, nejdůležitější a také nejhloupější sjezd aliance v historii.
Andrej Perla    14.07.24
 
Populární politický komentátor 1.Ruského tv programu v rozhovoru se svou pravidelnou anonymní tazatelkou realisticky hodnotí událost, které bylo věnováno tolik mediální pozornosti…

Skončil summit NATO a já se ptám: – co čeká Rusko? Nějaké změny? A čekají změny celý svět?
 
Lépe by bylo se zeptat, zda svět očekává nějaké změny. Takhle o tom uvažuji já a vychází mi kladná odpověď. Oni totiž udělali té schůzi takovou reklamu, tak trvali na tom, že je to nejdůležitější, největší setkání šéfů členských zemí, málem za celou historii vojenského bloku, a navíc jubilejní, že by nyní bylo až neslušné, kdyby to nemělo mít obrovské důsledky. Zatím, ovšem, ten slovutný summit byl, především, velmi podivný. Hlava USA – největšího státu, zakladatele paktu, vůdce aliance a světového policajta, byl v té nejlepší formě.
 
Nejdříve prohlásil, že měl, s prominutím, intimní vztah se ženou generálního tajemníka Stolltenberga, když se přeřekl a místo slova „taking“ řekl „fuc…“, pak bývalého prezidenta Ukrajiny Zelenského nazval Putinem, aby později prohlásil, že Trump bude jeho viceprezidentem, – inu, vydával, ten stařík, skutečné pecky.
 
Tento komický moment ale nemůže zastínit důležité věci. Tento summit NATO nedokázal vyřešit úkol, který vyřešit měl – a to nedefinoval otázku války a míru. Byl potřebný proto, aby se oni mezi sebou domluvili, zda spějí k víceméně urovnání krize ve vztazích s Ruskem, nebo spějí přímo k válce s ním. Oni se rozhodli vydat oběma směry – ale to nejde, aniž by se roztrhli vedví.
 
Co tedy udělali?
 
Vydali Závěrečné prohlášení, v němž na jedné straně říkají, že musí přesvědčit Rusko o tom, že pro ně NATO nepředstavuje nebezpečí… – výborně, takže směřují k míru a dohodě. Zda se to podaří, je otázka jiná, nicméně je to proces řešení. Ale oni ne! Současně totiž poskytli Ukrajině nový, bezpříkladný, balík vojenské pomoci ve výši 40 mld. dolarů v roce 2025. To je velmi mnoho, protože podle jejich vlastních slov, do té doby poskytli sumárně 130 miliard. Oni tedy zvyšují vojenskou pomoc Ukrajině, takže bojují proti Rusku… Ale oni těch 40 miliard začnou poskytovat až od roku 2025 – proč? Protože čekají, kdo vyhraje americké volby.
 
V listopadu budou v USA volby, v nichž křepký stařík Biden bude bojovat s křepkým staříkem Trumpem o křeslo v Bílém domě. Pokud zůstane Biden, budou se nadále pohybovat na válečné stezce – a na to konto tu je další důležité rozhodnutí: – o rozmístění raket středního doletu v Evropě, což tu nebylo od dob zlaté éry studené války. Pokud k tomuto dojde, bude to nejdelší krok ke světové jaderné válce NATO proti Rusku.
K tomu ale nemusí dojít, protože ani Biden není stoprocentně rozhodnut toto řešení přijmout (nebo ho za něj přijmou jeho poradci), a Trump tím spíš naprosto není přesvědčen, že se touto cestou vydá.
 
Summit ale demonstroval překvapivou věc: – že v největším vojenském bloku, který by měl představovat jednotný a silný kolektiv, taková jednota není. Summitu se zúčastnil turecký premiér Erdogan, který už dávno provádí politiku na NATO nezávislou. Erdogan samozřejmě vůbec není kámošem Ruska a nekoná v jeho zájmech, takže se my na něj nemůžeme spoléhat. On ovšem nekoná ani v zájmech USA. V obou případech proto, že koná výlučně v zájmech Turecka. Summitu se zúčastnil Viktor Orbán, který na vlastní riziko absolvoval před summitem v podstatě globální turné. Byl v Kyjevě a o čemsi hovořil se Zelenským, pobyl v Moskvě, kde se u Putina ujistil, že návrhy Ruska existují a že je Rusko nehodlá měnit, zaletěl do Pekingu a hovořil s předsedou Si o tom, jak si ten představuje završení konfliktu mezi NATO a Ruskem, aby následně přeletěl do Ameriky, aby tam jednal nikoli s Bidenem, ale celého půl dne s Trumpem. O čem asi spolu hovořili, když poté od něj vyšel plný optimizmu a prohlásil, že Trump bude usilovat o mír na Ukrajině – jen neřekl jak… Nejspíš z toho důvodu, že to ani Trump neví. Trump, který by měl stanout v čele USA, pokud budou volby aspoň trochu férové, tento Trump je mistrem populistických prohlášení. Skvěle prohlašuje to, co od něho chtějí slyšet – a jeho voliči od něj chtějí slyšet, že Amerika přestane utrácet peníze na cizí válku kdesi na jiném kontinentě, že za účast v NATO musí platit Francie, Německo a další, včetně Turecka, a že se soustředí na problémy Ameriky, aby ušetřené peníze investoval do svých nezaměstnaných, byznysmenů, vlastního průmyslu.
 
Připomíná to volební program a v rámci tohoto volebního programu Trump říká stále totéž: – já se poperu s Putinem. Na otázku, jak to chce udělat, říká, že za jediný den ho přesvědčí, aby přestal střílet. Na otázku – jak? Odpovídá, že řekne Zelenskému, že pokud nepřestane válčit, přestane mu poskytovat vojenskou pomoc – a Putinovi řekne, že pokud nepřestane, pomoc Ukrajině ještě zvýší…
Každý soudný člověk – tedy i Orbán – musí v té chvíli chápat, že pokud se Trump chystá udělat něco podobného tomu, co řekl, tak válečné akce nepřestanou a vzájemná důvěra se nevytvoří.
 
Co ve skutečnosti bude Trump dělat, to nevíme, ale velice dobře chápeme, že bude destabilizovat situaci jak v NATO, tak v USA, tak i ve vztazích s Ruskem a s Čínou. On je velkým mistrem ve vyvolávání chaosu. Pokud se z tohoto hlediska podíváme, co se dělo na summitu NATO a pokusíme se z tohoto pohledu odpovědět na otázku: – jakou má představu a jak s tím máme žít my, tak zjistíme, že hlavním faktorem toho, co proběhlo, je zejména destabilizace. Tedy „krok vpřed – dva kroky vzad“. Blok NATO je pro nás velmi nebezpečný – proč? Hlavní, co mu chybí, je strategie. Oni nevědí nejen, co budou dělat za pět let, ale nevědí, co budou dělat zítra – a to doslova. Proto přijímají jen situativní, paliativní rozhodnutí.
 
Oni nemají strategické dokumenty?
 
Strategických dokumentů mají plné skříně a lze si je pročíst – přinejmenším ty neutajené. Přitom, ovšem, tyto dokumenty jsou vlastně deklaracemi. Například prohlášení „Musíme uštědřit Rusku strategickou porážku“ – není strategií, nýbrž deklarací, přáním „my chceme“. Pak prohlášení: – „Nesmíme dopustit porážku Ukrajiny“, které tyto dokumenty obsahují, je jiné než první, ale rovněž to není strategie ale deklarace. Co tím dělají? Přikrmují válku a brání jejímu ukončení. Kdy řeknou, že dosáhli svého cíle? Odpověď nemáme. A ještě hůře dopadá pohled na to z politické stránky – co zjišťujeme? Že je vlastně nezajímá, čím válečné akce skončí, ale to, jak prodat svým voličům moment, kdy skončí, – jako vítězství. Například oznámí, že odevzdali Rusům Charkov, a to je vítězství – proč? Protože zastavili Putina. Biden, když se trochu vzpamatoval, pozval k sobě Zelenského a začal s ním hovořit, řekl: – „Tento člověk zastavil Putina“… Co toto prohlášení má společného s realitou? – vůbec nic! Má to nějaký vztah k politickému boji uvnitř aliance samotné? – zcela konkrétní! A navíc je to jediné prohlášení, které tam má nějaký smysl. Je to prohlášení, které jim umožní udržet se u moci a udržet onu iluzi jednoty zemí Západu.
 
Paralelně se pokoušejí řešit další problém – problém izolace Ruska. Opět – na úrovni deklarací je vše o.k. – „změnili jsme Rusko ve vyvrhele“ – jak říkají. A „žádná ze zemí civilizovaného Západu nemá s Ruskem nic společného“.  Sotva se ale obrátí k realitě, zjišťují, že s ním má něco (a to velmi) společného Turecko, Maďarsko. Když se pak ze svého dvorečku podívají na celý širý svět, objevují na návštěvě u Putina Narandra Módího, Putina na návštěvě u Si-Tinpchinga, zjišťují, že Putinův rating v Indii dosáhl 40% a dokonce v samotném Německu se jeho rating blíží ke 20%, atd. Takže se stále nacházejí v situaci, kdy jejich deklarace – tedy to hlavní, kvůli čemu to vše dělají – se rozcházejí se skutečností.
 
A tato propast mezi deklaracemi a realitou na summitu NATO je hlavním jeho výsledkem a velmi nebezpečným pro nás. Protože ponořeni pod nadvládou iluzí mohou natropit velmi mnoho neštěstí!