Prof.Dmitrij Jevstfjev 17.11.2024
Ilustračný obrázok: zdroj
Chci poznamenat, kolegové, nepředbíhejme lokomotivu s hodnocením a závěry ohledně článku New York Times o útocích raketami dlouhého doletu do hloubky 50 mil (80 kilometrů) na ruské území. Je jasné:
- Že jde o Kursk a pravděpodobně i o Brjansk;
- Že se jedná o silný propagandistický tah, v podstatě poslední tah Bidenovy administrativy;
- Že takové povolení mohlo být vydáno;
- Že cílem je eskalace a narušení jakýchkoli pokusů o dialog s Moskvou;
Ale kdo ho udělil? Byl to Biden nebo někdo jeho jménem? A dal ho dnes? A bylo to dáno v reakci na zasažení něčeho nebo někoho velmi cenného v karpatském Bukovelu? Nebo se radikálové v Dempartaji rozhodli předejít rozhodnutí… To zatím necháme jako otázku. Až do rána. Nikam nespěcháme.
Řeknu jen jedno – „Bidenovci“, ať už rodinní, nebo kolektivní, to je jedno, jsou hysteričtí. To je dobře i špatně. Dobré, protože vyhráváme. Je to špatné, protože radikální atlantisté jsou připraveni jít do všeho po hlavě.
S vaším dovolením, kolegové, nebudu komentovat chytrou, ale účinnou informační manipulaci s Bidenovým povolením raketových úderů hluboko na ruské území.
Jako historika mě v této situaci znepokojuje jedna věc: – věděl sám Biden, že povolil údery ATASMS na Kurskou oblast? Na tom však nyní příliš nezáleží.
V této situaci jsou důležité dvě, či spíše dvě a půl věci:
- Za prvé, byla jasně rozpoznána přítomnost sil v euroatlantickém prostoru (a na obou stranách oceánu), které mají zájem na eskalaci konfliktu.
- Za druhé, v Rusku je stále dost užitečných idiotů“, zdůrazňuji – užitečných idiotů pro Západ, připravených šířit v informačním prostoru jakoukoli hovadinu.
- No, a „napůl“: v Rusku je stále dost lidí, kteří při první příležitosti nabídnou, že se urychleně vzdají, protože je třeba „zachránit civilizaci“. Co se týče zbytku našeho rozhovoru, napsal o něm dnes ráno M. L. Chazin.
Kolegové, měl jsem v plánu udělat „korálky“, ale nakonec z toho byla mozaika, za což vás pokorně prosím o odpuštění.
Jsou chvíle, kdy celý obrázek prostě nesedí, a pak najednou přijde nějaká ne zrovna významná událost – a všechno do sebe zapadne. Bohužel, interpretace jsou proto dost citlivé – a v soukromí se pokusím propojit změny ve světě a situaci v Rusku, v níž se pokusím rekonstruovat vnitřní logiku procesů v ruské politice a ekonomické situaci.
Shrnuto:
Začíná jeden z nejtěžších okamžiků ve vývoji ruského systému politického řízení.
- Na jedné straně se ukazuje, že Rusko jako státní a společensko-politický systém se rozhodně nezhroutí.
- Na druhé straně se projevují všechny hlavní hybridní vztahy – někdy vlivu a někdy závislosti mezi ruskými vlivovými skupinami a hlavními hráči světové politiky a ekonomiky. V tomto případě se není čeho obávat. Taková byla struktura světa pozdní globalizace a v Rusku se taková (vzájemná) závislost projevila v ne nejnebezpečnější podobě. V Německu stály tyto vazby zemi její ekonomiku. Všimnu si důležitého detailu: v takových vazbách je vnitroskupinová hodnotová loajalita VŽDY vyšší než ekonomické zájmy.
V podstatě jsme v Rusku a ve světě pozorovali, i když poměrně krátkou dobu, určitou variantu nikoli postkapitalismu, ale antikapitalismu, postavenou na principu skupinové konformity.
Nyní se rovnováha vlivu globálních zájmových skupin mění, navíc se složení těchto skupin může dost bolestně změnit.
Jako příklad uvedu mimořádně bolestnou reakci německých a vůbec evropských médií na výzvu O. Scholze Vladimiru Putinovi (a Britové byli hysteričtí až neslušní). Nebudu zatím předbíhat v hodnocení tohoto telefonátu – může to být velmi zajímavý signál bez ohledu na naše hodnocení Scholzovy osobnosti, i když….. Uhýbavost a vychytralost jsou vlastnosti, které by se nyní mohly ukázat jako klíčové pro přežití v Evropě.
Ale nechme tento příběh trochu ustoupit do pozadí.
Ale hlavně – některé „zájmové skupiny“, které byly podřízeny těm globálním, dostávají zcela nový prostor pro rozvoj. Zatím je to velmi patrné v indickém podnikání. Ale věřte, že tento proces má globální charakter.
V Rusku podobné změny docela podněcují začátek boje největších ekonomických zájmových skupin o vliv na stát. A je to i pochopitelné – stát je v Rusku prakticky jediným velkým investorem a přístup k vnějším úvěrovým zdrojům je obtížný. Celkově tento proces probíhá v naší zemi solidně a klidně. O to zajímavější je mozaika, která do „přirozeně utvořeného“ obrazu nezapadá. Věřte mi, že dříve či později si „lehne“. V soukromém kanálu mám čtyři události/procesy (někdy je těžké je oddělit). U dvou chápu, kde to „leží“, u dvou tomu úplně nerozumím. Ale zjevně to nejsou náhodné příběhy.
Preklad: St. Hroch, 18. 11. 2024
Zdroje:
