Prof.Dmitrij Jevstfjev 20.11.2024
Ilustračný obrázok: zdroj
Stejně jako si však málokdo dnes, deset dní před nástupem kalendářní zimy, dokáže představit, že ještě chvíli a na Kyjev se může snést jiná zima. Jaderná.
Nedej Bože, samozřejmě.
Kolegové! Samozřejmě jsem včera mohl napsat příspěvek na soukromý kanál, ale rozhodl jsem se nechat své intelektuální závěry „odležet“. Část toho, co jsem měl v plánu napsat do otevřeného kanálu, byla zveřejněna a, jak se říká, „se ujala“, i když byla dost ostrá. Pro mě to byl signál, že jsem uvažoval správným směrem.
Shrnu, ale stručně, jak jsem to hlavní řekl včera k večeru:
Nepřítel nás nutí, abychom začali hrát hru na eskalaci konfliktu podle jeho pravidel, která vycházejí z konceptu politické a informační války. A jeho pravidla předpokládají zrychlení reakcí („vynucený časový tlak“) a politickou, dokonce ani ne vojensko-politickou povahu přijímaných rozhodnutí. Nepřítel operuje v časové tísni (a to dvojnásobné – jak o tom budu psát později), ale chce, abychom ve stejné časové tísni operovali i my. Ve stejné logice jsou i příhozy americké ambasády o tom, že se chystá silný úder na Kyjev.
Zároveň zůstávám na stanovisku, že musíme reagovat, ale tak, aby to Američany bolelo. Náš hlavní problém s Trumpem spočívá v tom, že on, jeho tým a proti němu stojící klany jsou plně přesvědčeni, že dobré vztahy s ním a budoucí administrativou jsou pro Kreml natolik důležité, že si oni mohou v čase, který mají k dispozici, dělat, co chtějí, a my na pozitivní vývoj že si trpělivě počkáme do 20. ledna.
Naším úkolem je ukázat Trumpovi, že na něm všichni chápeme především to, že je „mužem slov, ale ne činů“, a skupinám, které hrají proti němu (a to je asi širší okruh než ty, které stojí za „memorandem Moore-Burns*)“ – mimochodem, vyskočila na mě otázka – Kdepak je Burns? Ukázat, že jsme připraveni obětovat i vztahy s Trumpem pro dosažení našich strategických geopolitických cílů. K tomu, abychom to demonstrovali, však není nutné použít jaderné zbraně. Existuje mnoho jiných, relativně „jezuitských“, metod, které situaci nezavádějí do slabě kontrolované sféry.
Nelze říci, že by úder jadernými zbraněmi přímo nesouvisel s jadernými zbraněmi a jaderným odstrašováním (jehož kvalitativně nová úroveň je nastíněna v prezidentském dekretu o jaderné strategii). Je tomu tak a takové situace jsou předepsány ve zveřejněné části jaderné strategie. O tom však hovořila řada odborníků. Navíc tyto události nebyly náhodou postaveny do stejné politické a informační roviny, což bohužel považuji za vážnou chybu v naší informační práci a politický přehmat.
Později se také vyjádřím k mimořádně zajímavému úniku informací do agentury Reuters o Putinově ochotě jednat o Ukrajině. Tak tohle je z naší strany ukázka skutečně vysoké pilotáže. Mimochodem, upozorním na to, jak se tuzemská „strana destabilizace“ (je to něco jiného, „než strana kapitulace“, snaží překroutit význam elegantně řízeného úniku – znamená to, že „podhoz“ zasáhl cíl a ten cíl byl uvnitř Ruska).
Kromě toho bych rád zmínil ještě jednu věc, která podle mého názoru není příliš korektní: představa, že úder na Brjanskou oblast má jakýsi „mezní“ charakter, je z hlediska střednědobých tendencí v řízení veřejného mínění krajně nebezpečná: předtím se pravidelně prováděly útoky na Krym a Sevastopol, na Záporožskou a Chersonskou oblast a nebylo to považováno za „mezní“ akci, ale spíš za vojenskou rutinu…
Nemyslíte si, kolegové, že zdůrazňování, a to i ze strany „vlastenecké komunity“, určitého zvláštního statusu a „mezního“ charakteru úderů na Brjanskou oblast vlastně nahrává americké linii, že Brjansk (a Kursk) je Rusko, zatímco Krym a další sjednocené oblasti nejsou tak docela Rusko?
V odborné hantýrce se tomu říká „strategická politická manipulace“ – slangově řečeno „nabourání do konzervy“.
*) Šéfové britských a amerických rozvědek
Preklad: St. Hroch, 20. 11. 2024
Zdroje:
