Obrázok od Mohamed Hassan z Pixabay
Sergej Pereslegin
Nerad bych projevovat větší optimizmus, než jaký se hodí v této válce projevit, a velký optimizmus v souvislosti s jejím průběhem, jak víte, není. Dosud jsme se ale snažili vycházet z víceméně standardních schémat prognostiky a strategie. Bez ohledu na to, že se to bude zdát, z hlediska těch, kteří bojují na frontě, příliš optimistickým, nejspíš vystoupím z této pozice.
Nabyl jsem dost silného dojmu, že došlo k překročení jistého kritického bodu a za tento týden se změnila fáze konfliktu.
Co mám na mysli? Už stará Klausewitzova teorie říká, že jakákoli válka má svůj kulminační bod, jakým zpravidla bývá generální bitva, která má rovněž svůj kritický bod. V nezapomenutelných 90. letech běžel takový, docela slabý americký film „První rytíř“, v němž nebylo nic dobrého, kromě jedné věty, jíž pronáší Lancelot, když se pokouší naučit základům vojenství jakéhosi kováře: – „… v jakémkoli boji je moment, v němž se rozhoduje, kdo vyhrál a kdo prohrál, a v tom momentě ti musí být úplně jedno, zda vyhraješ nebo ne“. Totéž říkal Klausewitz o kulminačním bodu, neměl ovšem na mysli jednotlivý souboj, ale válku.
Když se dívám na vzniklou situaci, tak je zřejmé, že samo o sobě obsazení Soledaru nijaký zvláštní strategický význam nemá, zatímco operativní význam tohoto dobytí je významný. Dokonce ani pokud povede tato operace k obsazení Bachmutu, nebude to samo o sobě strategickým vítězstvím, ačkoli situace na frontě se začne měnit. Z tohoto hlediska na frontě samé došlo ke značnému posunu, ale o nic většímu, než jaký zaznamenaly v předchozí etapě VSU. Ovšem to, co začalo kolem této fronty, to je mimořádně zajímavé.
1. Především přišla informace ze, od Soledaru dost vzdáleného, záporožského směru, že utichly všechny příznaky přípravy ofenzívy VSU, a navíc, že se protivník nachází v naprosto tvrdé obraně, která špatně reaguje i na minimální dotyky. Takže se tam změnila situace na frontě. Samo o sobě je víceméně jasné, že Ukrajina potřebuje přisouvat vojska k Soledaru, ale všimněme si, že si dřív vedla úplně jinak. Mám na mysli to, že v případě takových porážek se nepokoušela získat ty kontrolní body zpět protiútokem, ale buď se stáhla na další obrannou linii, nebo aktivně útočila v kterémkoli jiném směru, aby převzala iniciativu. Ale pro protiofenzívu v jiném směru není Záporoží zcela jistě směrem, odkud by měly být odebírány síly. Vyvolává to pocit, jakoby se Ukrajinci ocitli v pozici objektu – že nemají vlastní plán a jen reagují na ruské kroky.
2. Druhou důležitou změnou, o níž má smysl hovořit, je, že ukrajinská masmédia naprosto nečekaně začala posuzovat nic menšího, než možnost úplného obklíčení ukrajinských vojsk na Donbasu. Připomenu jen, že koncem února a počátkem března jsme hovořili na podobné téma – ovšem tenkrát to vypadalo daleko pravděpodobněji. Dnes, v podmínkách všeobecné poziční války, samotný rozhovor na toto téma znamená, že není přesvědčení o pevnosti fronty.
3. Ukrajina naprosto nečekaně najednou oznámila cosi jako ne obecnou, ale totální mobilizaci. Na mysli mám příkaz, podle něhož dokonce i osoby, které neobdržely povolávací rozkaz, se musí do 31. března hlásit vojenským úřadům, výzva zaměstnavatelům, aby odvolali všechny ze služebních cest, aby se mohli úřadům přihlásit, výzva aby oznámili údaje o všech, kteří se skrývají, atd. Technika je to v podstatě pochopitelná – připomíná to konec roku 1943 a počátek roku 1944 v Rajchu.
Zajímavé je tu ale něco jiného: – upřímně řečeno, já naprosto nechápu, proč se to děje. Už jsme tu hovořili o tom, že ruská strana potřebuje provést obecnou mobilizaci, protože částečná k úspěšnému zakončení války nestačí. Mluvili jsme o tom, že genštáb a ministerstvo obrany a tím spíš prezident, to vše chápou mnohem lépe než my, ale chápou i to, že v podmínkách nynější války není vše tak jednoduché. Shromáždit lidi je možné vždycky. Ale tyto lidi je nutné přepravit, živit, zajišťovat jim výzbroj a výstroj – a to vše je velmi složitá činnost, která se dávno neprováděla, a dle všeho soudě, Rusko teď nejspíš nemůže povolat podstatně víc, než dosud povolalo. Souvisí to s tím, že není rozvinuta odpovídající struktura. Navíc to není prvořadý úkol – prvořadé je zabezpečit vším a připravit ty už povolané.
Mějme na paměti, že Ukrajina, pokud se liší od Ruska – tak sotva pozitivně. Je to také postsovětská armáda, také oligarchistický stát (třebaže víc než RF). Znamená to, že VSU musí mít podobné nedostatky jako ruské, a nejspíš i větší. Znamená to, že, obecně vzato, sice lze lidi povolávat, ale jak je zabezpečit a udělat z nich aspoň trochu bojeschopné jednotky, zůstává záhadou.
Nedávno přišly souhrnné údaje o zbraních, které Ukrajina dostala od Západu… – ne že by to bylo málo, ale naprosto to neřeší problémy. Je tam mnoho terénních automobilů, což významně zjednoduší otázky přesunu vojsk, nicméně vše, co je kompletně přesunuto, je pár tankově-mechanizovaných sborů. Je to slušné množství, ale zjevně to neumožňuje ozbrojit celou zemi, kterou se teď pokoušejí povolat. Dokonce ani za předpokladu, že z toho, co bylo přesunuto, nebylo nic zničeno.
Pak si pokládám otázku:
Je jasné, že nejsou blbci, přinejmenším ne větší než my. To že ten rozkaz bude velmi nepříznivě přijat veřejností je také jasné. Navíc sotva přinese užitek, protože Ukrajina, stejně jako naše země, stále ještě řeší otázky dosud povolaných. Proto se ptám – proč? Další otázkou je:
Neočekávaný odchod Arestoviče.
Formálně jistě ano – řekl to, co neměl, to chápeme, a tady se rovněž projevuje blízkost obou zemí. Všichni chápou, že lidé úrovně Arestoviče, do značné míry odpovědní za politiku státu a její vysvětlování vnějšímu světu, mají dostatečnou volnost konání. To, že tam (v Dněpropetrovsku) spadla zjevně ukrajinská raketa, je fakt objektivní. Arestovič se v této situaci jistě ocitl před volbou, zda má říkat, co se má, ale pak úplně ztratí důvěru svého obyvatelstva, nebo řekne, jak to je opravdu. Problém tu není v osobním dilematu Arestovičově, ale je to vážnější: - najít za něj náhradu Ukrajina nedokáže. Nejde o to, že by byl tak výjimečný, ale pokud člověk, který ho vystřídá, má zodpovídat za svá slova a je nějakým způsobem potrestán, tak to znamená, že ten, kdo si sám sebe váží a odpovídá za svoje slova, tuto práci prostě nevezme. Takže nejlepší propagandista Ukrajiny bude, mírně řečeno, pracovat za druhou stranu… A aby si to, nedejbůh, nerozmyslel, tak ho navíc bleskově zařadili na seznam „Mírotvůrce“ (nepřátel UA). Fakticky to doslova znamená, že odklidili člověka, kterého ukrajinský režim včleňoval do mezinárodního systému (a ruského m.j. také). V důsledku toho se propaganda prudce zhorší… – pro nás to není až tak důležité. Pro nás je podstatný zlom mediálních rytmů.
Pád vrtulníku.
Pád vrtulníku je událost velmi špatná ve všech směrech. To už nemluvím o tom, že i reakce na tento pád nemohla být horší – za vše může Rusko, dokonce i pokud jsme si ho sestřelili sami … – přinejmenším směšné. Nejen, že je to směšné, ale že je to opravdu hloupé. Vždyť zákaz letu nad obydlenými místy nebyl přece přijat náhodou. Chápu, že jiná možnost pravděpodobně nebyla, ale jestliže při tom všem pouštíte vrtulníky nad město, tak čas od času padat budou. O co ale jde v tomto případě?
1. Je to velká katastrofa;
2. Je to katastrofa spojená s pobořením objektů a smrtí dětí. To je důležité, protože právě katastrofy bývají znamením změněné situace s hlediska teorie informace a s hlediska informačních objektů. Naším jazykem řečeno, ukrajinský harém přestává zvládat situaci – a to i při předpokladu, že vrtulník spadl sám od sebe;
3. Krize na ukrajinském ministerstvu vnitra (MV) – při úmrtí ministra a jeho náměstka krize vzniká neprodleně.
Vezměme v úvahu všechny tyto věci a položme si otázku – pro koho je to výhodné? Tady se, chtě-nechtě, začíná rýsovat verze, že nás čekají silné změny v politice Ukrajiny. Jednoduše řečeno – výměna vedení státu. Pak nově příchozí vedoucí, o jehož jméně nebudeme spekulovat, protože neznáme vnitropolitický rozklad sil. Nicméně ho nazvěme „obecným Zalužným“ provede co?
· Především zruší totální mobilizaci.
· Změní rétoriku na mezinárodní aréně.
Je předpoklad, že tato změna bude na Ukrajině přijata velmi příznivě. V podstatě pak všechna fakta, která jsme tu ozřejmili, mohou směřovat k předpokladu existence spiknutí s cílem výměny vedení Ukrajiny. Do toho zapadá:
· Situace na frontě;
· Přechod do obrany všude, kde je to možné pro případ občanského konfliktu;
· Smrt pracovníků MV – je jasné že jejich kolegové nepodporují tento převrat;
· I výše uvedená zbytečná totální mobilizace;
· A samozřejmě sem zapadá i výměna Arestoviče a jeho zápis na web „Mirotvorec“.
Zdůrazňuji, že může jít o shodu okolností – ale také nemusí.
Preklad: St. Hroch, 21. 1. 2023
Zdroje: